Král David zestárl. V noci mu byla zima, nemohl se zahřát. Po celém izraelském království hledali dívku-pannu, která by ho opatrovala a také svým tělem zahřívala. Našli ji. Opatrovala krále a obsluhovala ho. Zda se ovšem David zahřál, nečteme.

Adoniáš, Davidův čtvrtý syn. Chtěl se stát po Davidovi králem. Těžce nesl, že si David vybral jiného syna - Šalomouna. Adoniáš chystal převrat. Zase převrat. Spiklenci už celou akci rozjeli. A už si mysleli, že mají vyhráno. Už hodovali a veselili se a provolávali slávu králi Adoniášovi. David o tom neměl ani ponětí.

Prorok Nátan. Poznal, že musí zasáhnout. Nátan věřil, že to je Boží vůle, aby po Davidovi vládl Šalomoun a ne Adoniáš. A tak jedná. Zdá se, že jen jemu to vadí. Nebo se všichni bojí? Ať tak či ona, je jediný, kdo něco může a chce udělat.
Jde za Betsabé. Vyzývá ji k tomu, aby také proti zlu něco udělala. Navrhuje, jak to bude nejúčinnější, aby starý David pochopil, oč jde. Jdi k Davidovi a připomeň mu co slíbil. Že králem má být Šalomoun. A já tam přijdu hned za tebou. A řeknu mu to totéž ještě jednou.
Betsabé jde, řekne králi, co se děje, že už probíhá nezákonná korunovace nového samozvaného krále. A ještě když mluví, přichází Nátan a říká Davidovi totéž. Jako dvě po sobě jdoucí vlny, tak oba bezprostředně informují Davida o státním převratu a o tom, že je třeba něco dělat.

Asi to pomohlo, David pochopil a jednal. Byl starý, nedokázal se v noci zahřát, ale ještě se dokázal rozhodnout. Rozkázal, aby podle královského protokolu bezodkladně provolali králem Šalomouna.
Stalo se tak. Zatímco se králem na jiném místě nechal provolávat Adoniáš, byl Šalomoun řádně pomazán izraelským králem. A všechen lid se radoval, pískal na píšťaly a země od toho hluku až pukala.
Hluk dolehl až na hostinu, kterou Adoniáš uspořádal pro své spojence. Rozjařená společnost, která sní o krásné budoucnosti, slyší, co se stalo. Adoniášovi přátelé slyšeli radostný jásající izraelský lid a začali se bát. Kvapně opouštěli hostinu. Měli se čeho bát, vždyť vsadili na špatnou politickou kartu. Tušili, jaký trest je možná čeká. Adoniáš také utekl. Běžel do chrámu a chytil se rohů oltáře. Tam byl podle práva pod ochranou před lynčem, před trestem bez soudu.
Poprvé se také dostane k činu nový král Šalomoun. Služebníci mu řekli, že Adoniáš je v chrámu a drží se rohů oltáře. Moudrý Šalomoun rozhodl, že bude-li se Adoniáš chovat statečně, nic se mu nestane. Pokud se při něm nalezne něco zlého, zemře.

To byl poslední dramatický příběh Davidova života. A že jich bylo hodně. David okusil výšiny i nížiny lidské existence. Byl nahoře, byl dole. A zanechal nám spoustu krásných Žalmů, v nichž se odráží stav jeho duše ve vztahu k Bohu, ve všech těch úzkostech i radostech.

Ještě před smrtí Šalomounovi řekl, aby byl rozhodný a mužný, chodil po Božích cestách a dodržoval Hospodinova nařízení, práva a svědectví. I ulehl David ke svým otcům a byl pohřben v městě Davidově. Tak krásně je to pověděno. Ulehl ke svým otcům. To je docela pěkná představa, ne? Ulehnout ke svým otcům, věci jsou v pořádku, není to nic nenormálního, je to jak být má. Vzpomínáte asi, jak jste jako děti chodili do postele lehnout si ke svým rodičům. Tak zase jednou vedle nich ulehneme.

Stáří přijde, neptá se, a je tady. Každá generace znovu a znovu s úžasem opakuje, jak rychle život ubíhá. A mladší generace to znovu a znovu slyší jedním uchem tam a druhým ven. Pak zestárne a zase nanovo.
Starý člověk už toho většinou nestihne tolik jako dřív. Má jiné starosti než dřív. Už neopravuje domy a nekupuje pozemky, mnoho úsilí věnuje tomu, jak se zahřát, jak vůbec přečkat noc, když spánek nepřichází.
A přesto je stáří čas nesmírně vzácný a důležitý. Stále je možnost říci jasně, tak ano, tak ne, tohle chci, tohle nechci. Moudře povědět na čem podle mne záleží a na čem ne. Jaké chyby jsem udělal a proto doporučují těm po mně, aby to či ono nedělali.

I starý člověk je obklopen zlými věcmi, třeba intrikami jak je osnoval Adoniáš. Možná mu trvá déle, než pochopí, oč jde. Možná se mu to musí říci dvakrát, nejlépe rychle po sobě, aby šance, že si uvědomí oč skutečně jde, byla větší. A stále může svým slovem, moudrostí, činit stejně, jako když byl plný síly.

Starý, moudrý David. Kdysi selhal kvůli krásné ženě. Kvůli němu a té ženě zemřel nevinný muž. A nyní ti dva, oba staří, už od Boha cosi přijali. Život a milost nad sebou a kolem sebe. Poznali pád na zem, bolelo to. Znají to. A Bůh jako otec je nezahnal pryč, přijal je zpět. A oni nyní mohou vydávat to, co od Boha přijali.A tak se postaví se zlu. Napnou síly pro toho Boha, který změnil jejich život. Pro jeho věc v tomto světě. A udělají vše pro pravdu a spravedlnost.

Bůh zde má také svého proroka, který vidí, že věci jdou špatným směrem. Že se špatně skládají události tohoto světa, že nedbá se na Boha a jeho spravedlnost. A tak jde a jedná, jak umí. Je jediný, kdo může a tak jedná. Nečeká, až někdo začne.

Boj - kdo z koho - trvá stále. I po Davidově smrti, i po Kristově vzkříšení. Bude trvat, dokud podruhé Kristus nepřijde. Stále to je na tomto světě boj ? na jedné straně Bůh se svou pravdou a spravedlností, a s ním hrstka věrných, která ví, bez Boha nejsme nic. A na druhé straně lidé, kteří se snaží něco obejít v tom dobrém Božím stvoření, přeskočit, využít pro sebe a svou moc.

Boj trvá, a když v něm vítězí Bůh a jeho spravedlnost, země se raduje, lidé se radují, no prostě dobře se žije.
A koho má Bůh na své straně? Třeba zimou schoulené starce. A lidé, kteří nejsou bez chyb a tvrdě padli na zem. Vstali jen díky Boží milosti. A vědí, že vstát a jít dál mohou jen mocí Boží.
To byl myslím hlavní jmenovatel příběhů krále Davida. Věřil v Boha. Dokázal přitom užít mnohé své schopnosti, statečnost a moudrost. Padal, pochyboval, chyboval. A vstával, radoval se a věřil. Tak žije člověk před Bohem a s Bohem.
Amen