1 Sam 22 a 23, Bůh a naše hořkost

1Sam 22; 23,1-13

David prchal před Saulem. Po cestě se stavil v Nobu a kněz Achimelek mu dal posvátné chleby. Achimelek na to doplatil. On i dalších 84 kněží. Byli ubiti, umláceni k smrti. Za to, že poskytli pomoc člověkovi, na kterého král vydal zatykač.

David našel dočasné útočiště v jeskyni Adulámu. Dozvěděli se to jeho bratři a celý dům jeho otce že tam David je, a sestoupili tam k němu.

A také se tam kolem Davida shromáždili všichni utlačovaní, stíhaní věřitelem, všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Zvláštní slovo. Kraličtí ? kteří byli v hořkosti ducha. Kdo je v hořkosti ducha? Co to je? Slovo hořký, jako hořká chuť, vzít na jazyk a vyplivnout. Fuj. Hořký, něco co jsme důvěřivě přijali, dali do úst a nechceme to.
Když se Ezau dozvěděl, že Jákob získal prvorozenství podvodem, byl naplněn hořkostí. Egypťané naplňovali život utlačených Izraelců hořkostí.
A kniha přísloví řekne, srdce ví o hořkosti duše své.

Jak je to obdobné. Kdysi k Davidovi přicházeli ti, kdo měli hořkost, a chtěli s tím něco dělat.Hledali někoho, kdo by jim pomohl. A tak šli za Davidem. A jeho potomek Ježíš ? napořád čteme jak k němu přicházely zástupy, lidé přinášeli nemocné, šli za ním, poslouchali, měli hořkost a hledali někoho, kdo jim pomůže. Kdo naučí co s ní.
Zástupy přicházely k Davidovi kdysi, k Ježíši kdysi i dnes a on skutečně s tou hořkostí něco dělá. Nedává žádné byliny na zvracení, ani kurs jak s tím žít. Bere hořkost na sebe. Modlí se až pot jako krůpěje krve padal na zem, odejmi tento kalich ode mne, ne tak jak já chci, ale jak ty chceš.
On bere na sebe hořkost podvedených a utlačovaných, kdo hledají co s tím.

Příběh jde dál, David se svou skupinou osvobodí izraelské město Keíla. Než sestoupí do města, ptá se Hospodina, zda tak má učinit. Hospodin mu odpověděl, jen táhni dolů ke Keile, já ti vydávám Pelištejce do rukou. David šel, Pelištejce porazil, obyvatele města Keila osvobodil.

A pak to zřejmě bylo tak, že David zůstal se svými lidmi ve městě, možná oslavovali vítězství. Píše se, že to bylo dole ve městě, a město mělo městské hradby. Saul chce David a jeho lidi obklíčit, zavřít do pasti. Chce je obklíčit, aby mu nemohli uniknout.

A David se ptá znovu Hospodina. Položí Hospodinu dvě otázky. Sestoupí Saul sem dolů do města, jak jsem to slyšel? Hospodin odpoví ? sestoupí. A druhou otázku ? a co občané města. Postaví se za mne? Teď mne vítají jako osvoboditele. Půjdou s námi i proti Saulovi, nebo se leknou krále a vydají mě do Saulových rukou? Hospodin odvětil ? vydají. David se sebral se svými muži a utekl z Keily.

Jaký to je Bůh David se nejprve ptá ? mám je osvobodit? Ano. A pak, když by potřeboval od Boha pomoc, Bůh jen potvrdí. Ano, Saul sem sestoupí. Ano, lidé které jsi osvobodil, tě vydají.

Není to divné? David přece něco vykonal. Utíkali k němu lidé na dně. Plní hořkostí. U něj nacházeli cosi, co jinde neměli. A zachránil město. Bojoval s nepřítelem. A tak by měl být nějak zvýhodněn. Hospodin by měl říct, Saul tě chce obklíčit, ale já mu popletu smysly a on potáhne s vojskem někam jinam. A měl by říct, oni by tě sice vydali ti občané města, které jsi zachránil, ale já tam najdu pár vděčných a oni tě pomohou chránit. Nic takového. Strohé věcné - ano, Saul tě chce obklíčit. Ano, oni tě vydají.

Kde má David odměnu za dobré činy, dobrá slova, statečnost? David dle našich měřítek měl nárok na vlídné zacházení ze strany Hospodina. Na malou pozornost, osvobodil město s nasazením vlastního života. Mohl očekávat pomoc.

Anebo je to jinak. On tu odměnu dostal. Nebyl ochuzen. To že mu Bůh řekl ano, Saul tě chce obklíčit, ano, oni tě vydají, to je ta pomoc. To je způsob Boží pomoci, Boží odměny. Že říká pravdu. Takhle to je. Nemaluj si vzdušné zámky, nečekej odněkud něco, nemysli si, že máš na něco nárok. Takhle to je.

Lidé plní hořkostí, hledající, co s tím. Jak s tím žít? Kdo mne toho zbaví? Lidé možná čekající přece jen na nějakou odměnu za dobrý život, nějakou výhodu, něco co pomůže.
A Bůh by asi řekl, ale vždyť pomáhám. Ukazuji pravdu, sestupuji, ujímám se těch s hořkostí. Máte ke komu přijít. Je někdo, kdo vám s tím pomůže. V Kristu já sám na sebe beru vaši hořkosti a vaše ponížení. Nedávám vám dílčí výhody, protekci, nedávám vám něco na přilepšenou, abyste na chvíli zapomněli. Dávám život. V Kristu přicházím do Jeruzaléma i za vámi dnes. V Kristu sestupuji, ujímám se. Já sám v Kristu bez výhod a nároků umírám v opuštěnosti. Bez nároků na to, kolik lidí jsem uzdravil a kolika pomohl. To je pravda, která vede k životu. To ti člověče dávám. To je tvoje výhoda. To je tvá odměna za tvou důvěru ve mne, že jdeš za mnou a hledáš. Víš jak to je. Ano, já Bůh v Kristu sestupuji k tobě. Můžeš ke mně přijít s tím, co se ti až do úst dostalo. Je to možná hořké a ty nevíš, co s tím. Dej mi to. To je moje pomoc tobě. To je pravda o rození, životě, smrti, o Bohu, člověku, věčnosti. Bůh sám bez protekce a dílčích výhod umírá ve svém synu. Ano. Umírá. To je pravá pomoc těm které obkličuje nemoc nebo tma, kdo utíkají před zlem a hledají, kam jít. K tomuto podivuhodnému Bohu. V Kristu jej smíme poznat.