2 Sam 11 a 12, Touha po krásné ženě a dva mrtví
Král David poslal vojsko do boje. Sám zůstal v Jeruzalémě. Jednou večer vstal, procházel se a spatřil krásnou ženu půvabného vzhledu, jak se právě omývala. David si zjistil kdo to je. Jmenovala se Betsabe. Její muž byl voják, Chetejec Uriáš. Právě byl s vojskem v boji. David pro Betsabe poslal. Ona přišla a on s ní spal. Ona se vrátila domů. Otěhotněla, poslala Davidovi zprávu, jsem těhotná.
David poslal na frontu vzkaz, ať se Uriáš vrátí domů. Uriáš se vrátil, král David ho přijal. Optal se, jak se mu v bitvě daří, jak se drží jeho vojsko. Možná ho poplácal po zádech, zajdi domů, odpočiň si, chlapče. A ještě za Uriášem nesli královský dar.
Uriáš domů nevstoupil. Spal venku u vrat královského domu. Oznámili to Davidovi.
David znovu mluví s Uriášem. Král ve dvou dnech po sobě přijme frontového vojáka. Proč jsi nešel domů? Uriáš odpoví ? jak bych mohl. Schrána Hospodinova, Izrael, vojáci, táboří v poli, bojují, a já bych měl jít domů, jíst a pít a spát se svou ženou?
David Uriáše pozdržel až do večera, opil jej, a poslal domů. Uriáš spal před vraty, domů nevešel, se svou ženou nespal.

David jedná dál. Pošle Uriáše zpět na frontu, a s ním dopis generálovi Joabovi. Postav Uriáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře. Už nešlo zřejmě o to, zamaskovat otce dítěte, už šlo o to, mít Betsabe.
Stalo se jak bylo žádáno, Uriáš zemřel v prudkém boji čelní linie. Generál Joab poslal oficiální zprávu králi, jak se vše stalo. Snažili jsme se bojovat, možná jsme udělali chyby, ale oni byli v přesile. Padlo několik královských služebníků, mezi nimi i Uriáš Chetejský.
Betsabe naříkala nad svým mužem. Jakmile smutek pominul, zřejmě po sedmi dnech, David pro ni poslal a ona se stala jeho ženou. Porodila mu syna.
Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

Hospodin jedná. Poslal k Davidovi proroka Nátana. Ten pověděl Davidovi podobenství o boháči a chudákovi. Boháč má ovcí, že neví co s nimi. Chudák má jednu. Rostla s jeho dětmi, jedla s nimi, spala s nimi. Bohatý měl návštěvu, bylo mu líto zabíjet kus ze svého, vzal tedy ovečku chudého muže a připravil ji jako hostinu návštěvě. David vzplanul hněvem, ten muž je synem smrti, ovečku nahradí čtyřnásobně.
Nátan sdělí Davidovi, ten muž jsi ty!
A přijde obžaloba Hospodinovými ústy. Já Bůh jsem tě vyvolil, já Bůh jsem tě pomazal za krále, já jsem tě vytrhl z ruky Saulovy, já jsem ti dal dům a ženy a kdybys měl málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Obžaloba zní, měl jsi všeho dost, co ti chybělo? Proč jsi činil zlé věci, abys měl víc?
David řekl, zhřešil jsem proti Hospodinu. Nátan odpověděl, týž Hospodin s tebe hřích sňal. Nezemřeš. Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn který se ti narodí, musí zemřít.
Dítě onemocnělo. David kvůli chlapci hledal Boha a tvrdě se postil. Sedm dní téměř nejedl, spal na zemi, na sebe nedbal. Dítě zemřelo a služebníci se to báli Davidovi říct. Jednal divně, když bylo dítě na živu, co by dělal teď když umřelo?
David poznal že se něco děje, že se mu všichni vyhýbají a před ním si šeptají, zeptal se ? zemřelo? Odvětili ? zemřelo.
David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do domu Hospodinova a klaněl se mu. Pak šel domů, požádal o chléb a jedl.
Jeho služebníci nechápou, jak to? Dokud bylo dítě na živu, plakal jsi a postil se, teď zemřelo a ty vstaneš, umyješ, se pěkně oblečeš a jíš chléb?
David odpoví, dokud bylo dítě a živu, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal, kdo ví, zdali se nade mnou Hospodin ještě neslituje a dítě zůstane naživu. Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu přivézt zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.
A pak David šel k Betsabe, potěšil ji, vešel k ní a spal s ní. I porodila mu syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval.

David a Betsabe. Ti dva přestoupili pravidla daná k životu. Stálo to život dva nevinné lidi. David to začal, Betsabe neučinila nic proti. Proč se umývala zrovna tak, aby na ni bylo vidět právě z míst, kde v podvečer se bude asi král vyskytovat?
Příběh ty dva neomlouvá, nevysvětluje že to mysleli jinak, jinak že to byli slušní lidé a moc hodní a šikovní.
To je hlavní rámec příběhu o špatném rozhodnutí. David, přeobraz Krista a Mesiáše, překročil mnoho a jeho překročení stálo život dva lidi.

V rámci toho hlavního je skryto mnoho dílčích příběhů a vztahů.
David a Uriáš. Král a voják. Král dopadne jako pletichář a úkladný vrah, voják jako hrdina. V Ježíšově rodokmenu jsou zmíněni oba, David i Uriáš.

David a generál Joab, sehrají frašku, pošlou muže na smrt a vydají oficiální komuniké, v němž přiznají chyby při vedení bitvy, ale pochopte přece, bitva je bitva a nepřátelé byli v přesile, stane se.

David a Nátan. Nátan se nebojí říct naplno ? ty jsi ten muž který podle tebe zaslouží smrt. A David projeví první náznak změny. Nevyhodí Nátana, nevyrobí nový protokol o náhodné prorokově smrti na schodech paláce. Vezme to vážně.

Hospodinova obvinění zní ? David si neváží Hospodinových darů. To je hlavní obvinění, v něm se skrývají další, jak bychom je asi přidali my: nesesmilníš, nezabiješ. Hlavní vina, z níž se rodí nezesmilníš i nezabiješ, však je - nevážil sis Hospodinových darů. Bylo ti málo co ti Bůh dává. Ty jsi chtěl víc ? a přitom jsi po Bohu nic nežádal. Ze všech stromů v rajské zahradě smíš jíst, jen ze stromu poznání dobrého i zlého nejez. Pořád dokola se ten příběh odehrává, každý den. Máš všeho dost a to co je Boží, na to nesahej.

David je zodpovědný za to co udělal. V rámci příběhu však má šanci činit pokání. Trochu nás to zarazí. Tolik příběhů o ztracených ovcích a penězích a synech a o těch kdo činí pokání a oni se nad nimi v nebi radují ? jo, bereme. Ale když má činit pokání konkrétní člověk, který pošle na smrt věrného vojáka a kvůli němuž zemře sotva narozené dítě ? váháme, zdali se to vztahuje i na takové. Vztahuje.
David činil pokání. Přiznal vinu. Pravdivě, upřímně a hluboce vyznat vinu, to není snadné. Možná je to to nejtěžší. Cosi se musí změnit. A je to počátek obnovy, počátek cestičky, kudy může vcházet milost a pokání.
Bojuje o život dítěte. Třeba se Bůh smiluje. Vlastní já jde stranou, i to jak vypadám a co jím. Bůh se nedal oblomit. Nesmiloval se nad narozeným synem. Tak to je. Smutek.
A pak je asi díra. Šok. Nic. Dopadlo to špatně. Uriáš nežije, narozený syn nežije. Žije David a Betsabe. Co teď. Co dál? Je možné žít dál?

David jedná zvláštně. Asi správně. Už si chce vážit toho, co mu Bůh dává. Už mu to stačí. Umyl se, oblékl, klaněl se Hospodinu, jedl, potěšil svou ženu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Bůh zamiloval.

Snad máme slyšet, to vše patří k daru života. Každý z nás, jen co jsme se narodili, jsme dostali zvláštní dar, balíček života. Rozbalíme to a je tam všechno. Můžeš milovat a nenávidět, bojovat pro druhé a druhé zranit. Potkáš Boží hněv i Boží zaslíbení. Budeš činit pokání a plakat, nebudeš na sebe dbát a bude ti jedno jak vypadáš a co si kdo o tobě myslí. Budeš užívat darů lásky a když je užiješ špatně, můžeš druhé i zabít.
A celý ten balíček je zabalen ve stuze, na které je základní informace k tomu, jak jej užívat: Bůh ti dává k životu tolik darů, kolik jich potřebuješ. Pokud ti něco chybí, tak ho pros, tluč, hledej. Však umíš mluvit.
Víc tam napsáno není.
A když člověk začne mít málo, přestane mu stačit, co Bůh dává, způsobí zlé věci. Člověk. Ne Bůh. V tomto příběhu David. A pak zemřou dva lidé
A ještě je tu Bůh. Zvláštní Bůh. Zřejmě si nedělá záznamy, kdo kolikrát v životě co udělal. Zřejmě se skutečně s anděly raduje z každého, kdo to právě teď začal brát vážně. Kdo právě teď přijal a pochopil, že má k životu dost. Takový nemusí podvádět, zabíjet, pomlouvat, závidět, krást. Nemusí. Má dost. A v nebi se radují, že tomu konečně někdo uvěřil