2. Sam 16, Hosana, křivdy, nadávky - změnilo se něco?

Ježíš vjel do Jeruzaléma, zástupy křičely Hosana. Přijel Syn Boží, zachránce lidí na tomto světě.
O několik století dříve jeho prapraděd David z Jeruzaléma utíkal. Zachraňoval holý život sobě a svým blízkým.
Dva muži vstoupili Davidovi do cesty. Prvním byl Síba. Už jsme ho poznali. Po Saulově smrti se rychle ujal vlády nad troskami Saulova domu. Slušné postavení mu vzal David, když Saulův majetek přiřkl Mifibošetovi. To byl Saulův vnuk, muž s postižením na obě nohy. Síba se stal Mifibošetovým podřízeným. Dny uplynuly, David je na útěku a Síba je tu zase. Jedná rychle. Vyjede vstříc utíkajícímu králi a jeho lidem. Vezme spoustu čerstvého chleba, hroznů, letního ovoce a vína. Pro koho to máš, ptá se David? Pro tebe a tvé lidi, odpovídá Síba. Král David prchá před svým syna a uprostřed pouště mu někdo připraví hody. Někdo si na něj vzpomněl a posílá dobré jídlo ve chvíli, kdy je Davidovi, myslí na své rány. David je z toho vedle. Jen se zeptá, kde je Mifibošet nebo jeho zástupci, Síba odpoví, zůstal doma, čeká, že mu nový král ? Absolon, vrátí ještě více majetku.
David jedná rychle. Ještě je králem, ještě má moc, ještě platí jeho slovo ? Síbo, všechno co je Mifibošeta, je od této chvíle tvé. Převod velikého majetku během chvíle. Síba je boháč, Mifibošet, aniž by mohl povědět slůvko, je a mizině. Nikdo si to neověří, nikdo se nezeptá, král rozhodl.

O pár století později vjel Ježíš do Jeruzaléma, pár nadšených křičí Hosana. Bůh přišel do tohoto světa. Naděje, radost, očekávání, zaslíbení se naplňuje!
A my na to hledíme, a ptáme se, a dnes, po dalších tisíciletích, změnilo se něco? Vymizeli lidé jako Síba, kteří vychytrale omámí ty, kdo mají moc, ve vhodnou chvíli vstoupí do jejich života a pak se mají dobře? Ubylo chudáků jako Mifibošet, muž s postižením, jakoby trochu pomalý, nenápaditý, než se vzpamatuje, rychlejší a důmyslnější mu vyfoukne majetek? Dává advent a příchod Kristův nějakou naději? Vnáší světlo do všech těch vztahů a podvodů a křivd?

David táhl dál krajinou a objevil se druhý muž. Jmenoval se Šimeí. Vyšel a zlořečil Davidovi a házel po něm kamením a po všech jeho služebnících. Nic mu nevadilo, že kolem Davida byla jeho ochranka a další lidí z královského dvora. Šimeí křičel na Davida ? táhni, vrahu, ničemníku, a dál běžel podél cesty a házel po Davidovi kamení a metal prach. Za nějaký čas se s ním setkáme ještě jednou, až se po nepovedené revoluci bude král David vracet zpět do Jeruzaléma, bude ho Šimeí prosit na kolenou o odpuštění.
A co David? Co se v něm odehrávalo? Nač myslel, když na něj veřejně před ostatními křičel nějaký muž sprosté nadávky a urážky?
David zadržel snaživé muže svého doprovodu, kteří už už by se vrhli na Šimeie, aby ho umlčeli. Nechte ho. A řekl, hle, vždyť Absolon, můj syn který vyšel z mého lůna mi ukládá o život! To je přece hrůza! To je děs, syn jde po krku svému otci. Co tenhle muž co po mně hází kamením a sprostě mi nadává ? asi má nějaký důvod, jen ho nechte. To je malá ryba oproti tomu co je mezi Absolonem a mnou.
A někde na dně David rozpoznává, že to co se děje je nějak spojeno s Bohem. David nežil vždy Bohu k radost a slávě, mnoho věcí pokazil, mnohokrát selhal. Proč by z něj měl mít Bůh radost? Proč by mu nemohl nadávat ústy Šimeie? David to tak cítí, vyznává, že udělal také mnoho nedobrého a teď sklízí urážky a hněv. Proč ne právě skrze toho muže? Jakoby říkal svým mužům a sobě, a proč vlastně ne? Proč by mně neměl nadávat? Vždyť to není tak vedle.
**
Bohatý a schopný podvodník Síba. Asi zbabělý Šimei, který uráží krále na útěku a později se před ním plazí. David, kterého svírá fakt, že vlastní syn, kterému dal život, se stal jeho nepřítelem a usiluje o otcův život. Co to je za svět ? A jakoby toho nebylo dost, Nazaretský Ježíš vjel do Jeruzaléma, někteří křičeli, to je král, sláva, to je ten Mesiáš. A Mesiáši se klimbají nohy po zemi, nemá ani na koně a tak jede na nějakém oslátku, které učedníci vzali v jakési vsi, kdoví, zda z toho nebudou mít ještě opletačky.

Advent naléhavě, vytrvale připomíná, ano, cosi se změnilo. Ano, ten muž na oslici je skutečný Mesiáš, on skutečně zachránil člověka. To se změnilo. To je jinak. Těch pár podivínů tenkrát v Jeruzalémě, co kolem cesty křičí Hosana a metají ratolesti, ti mají pravdu, je to on. Vjíždí pravý Boží syn, syn Stvořitele nebe i země, ten který vydechne dokonáno jest a dovrší díly záchrany člověka. To je změna. Změna k lepšímu. Cosi se děje, království toho krále se blíží, nic je nezadrží a neudrží.
A dokud on v plnosti podruhé nepřijde, dokud se nenaplní ono přijď království tvé, dotud zde budeme existovat všichni. Najdou se mezi námi podobní Síbovi, podobní Šimeiovi, podobní Davidovi, podobní Absolonovi. Právě mezi ně, mezi nás, přišel Kristus a začal dělat pořádek. Pojďte za mnou všichni, berte ode mne všichni, přijímejte, jen to vás zachrání, mějte se rádi, nenadávejte si. Smíte mít naději, i kdyby proti vám šly vlastní děti a kdejaký ubožák po vás házel kameny a metal prach. I kdyby se proti vám vzbouřilo vaše zdraví a tělo. I Krista poplivali a bili a jeho tělo nevydrželo. On je Spasitel a nikdo jiný. Zná tento svět, jeho bídu i jeho krásu. Tak to vydržte a radujte se, že to tak nemusí zůstat. Když přece už jednou Ježíš přišel sem do tohoto podivného světa, zemřel a byl vzkříšen, když nás i nyní zve ke svému stolu, tak to přece před koncem celé neopustí. Určitě přijde brzy. Hosana.