Absolon. Dva roky čekal, aby pomstil znásilnění své sestry Támar. Dočkal se, svého nevlastního bratra Amnona, který Támar znásilnil, nechal zabít. Tři roky byl v exilu a bál se vrátit domů. Až generál Joab a jeho diplomatické úsilí umožnilo Absolonův návrat do Jeruzaléma. S otcem Davidem se nikdy nesmířil. Naopak, vyvolal povstání proti Davidovi. David musel uprchnout a Absolon se prohlásil za Izraelského krále. Schyluje se k rozhodující bitvě mezi synem Absolonem a otcem Davidem.

David. Je se svými lidmi na útěku. Chystá se na rozhodující bitvu a má strach. O svůj lid, o svého syna, asi i o sebe. David chce jít bojovat, ale lid ho žádá, aby zůstal doma. Nechtějí, aby David padl. David poslechl a stál v bráně města, když jeho vojsko vycházelo do rozhodující bitvy. Svým třem generálům dal osobní rozkaz: S ohledem na mne jednejte s mládencem Absolonem šetrně. Ostatní vojáci to slyšeli také.

Joab. Věrný sluha Davida. Bojovník za izraelské království. Vojevůdce, který se nebál smrti. O jeho vítězstvích se vyprávěly hrdinné příběhy. Kdyby byly učebnice dějepisu, měl by v nich podobné postavení jako Jan Žižka v učebnicích první republiky. Hrdina, který nehledal svou slávu ale vše obětoval dynastii svého krále, krále Davida. I on šel do rozhodující bitvy občanské války. I on slyšel Davidova slova, aby s Absolonem zacházeli šetrně.

K bitvě došlo v efrajimském lese. Byla to hrůza. V bitvě syna proti otci padlo dvacet tisíc mužů. Absolonův mezek vběhl pod větvoví velkého posvátného stromu. Absolon zůstal viset na stromě mezi nebem a zemí. Už se nedozvíme jak to bylo. Běžná představa, že Absolon zůstal viset za vlasy ? možná ano. Měl je krásné a dlouhé. Ale o vlasech v bibli nikde nic není.
Možná to bylo jinak. Ten strom byl posvátný a kdo se ho držel, měl právo asylu. Ochrany. Nikdo mu nesměl ublížit. Docela je možné si představit Absolona, jak na mezku uniká nepřátelům a z posledních sil utíká k posvátnému stromu, drží se v té rychlosti nějak stromu, visí na něm a má naději, že si zachránil život.
Ať tak či onak, uviděl to nějaký muž a oznámil to Joabovi. Joab řekl, když jsi ho viděl, proč jsi ho nesrazil, bohatě bych se ti odměnil. Muž se ohradil, slyšel jsi přece, co říkal David. A dal Joabovi kázání, že přece nic nemůže Absolonovi udělat. Joab řekl, nebudu se s tebou zdržovat. Popadl tři oštěpy a vrazil je do Absolona. Pokud by platila ta druhá možnost, možná se snažil Absolona srazit z posvátnému stromu, dostat je pryč z azylového území. Aby se přestal stromu držet a byl mimo ochranné pásmo. To se mu podařilo a deset Joabových zbrojnošů pak Absolona umlátilo k smrti. Jeho mrtvolu hodili se srázu dolů a zaházeli kamením. Bylo po bitvě, Absolonovo vojsko se rozuteklo. David vyhrál, leč jeho syn Absolon byl mrtev.

Kdo to Davidovi řekne? Joab se bojí reakce Davida. Má špatné svědomí, že přestoupil jeho slovo a možná nerespektoval právo asylu? A nakonec běží poslové dva, druhý předběhne prvého. Neřekli Davidovi, že Absolon je mrtev, nepřímo to naznačili a David pochopil. Hořce plakal. Otřesen naříkal nad ztrátou svého syna.

David pláče, naříká. Nestydí se za slzy. A vítězný lid se po bitvě vkrádá mlčky do města. Sice vyhráli, ale vracejí se schlíple a bez radosti. Jakoby se styděli, že vyhráli. Nebo se styděli, jak vyhráli? Věděli o posvátném stromu, Absolonovi a Joabovi? Bylo to divné vítězství. Jaképak také vítězství nad vlastním národem.

David je neschopen jakéhokoli královského činu. Je zdrceným otcem. A nečekaně do toho všeho vstoupil Joab. Přišel za Davidem a téměř mu vynadal. Dnes jsi způsobil hanbu všem svým služebníkům. Oni zachránili životy tobě, tvé rodině, tvému lidu. A ty, místo abys jim poděkoval, pláčeš nad Absolonem, který to trápení způsobil. Miluješ ty, kdo tě nenávidí a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dal jsi najevo, že tví vojáci, velitelé pro tebe nejsou nic. A oni pro tebe nasadili život. Kdybychom my všichni dnes byli mrtví a Absolon byl živ, považoval bys to za správné.
Vstaň teď Davide, vyjdi ven a vlídně promluv ke svým služebníkům. Musíš, jinak se to proti tobě obrátí a způsobíš větší zlo, než které na tebe od mládí do této chvíle dolehlo. Ztratíš důvěru. Raníš je, oni za tebe bojovali a ty si jich ani nevšimneš a místo toho pláčeš pro toho, kdo je mohl zabít.
Král poslechl, vstal, usedl do brány a všechen lid vyšel před krále. Je po vítězné bitvě a král a jeho lid jsou spolu.

Tři muži. Absolon to všechno zavinil. Jednoznačně je vina na něm. On to začal, on povstal proti otci, on provedl nezákonný převrat, Kdyby vyhrál, jistě by poražené nešetřil.

Joab to vidí jasně. Nebojí se smrti své ani těch druhých. Má jasno v tom, kdo je vinen. Absolon. On to rozjel. On začal. On je odpovědný za násilí, smrt a chaos v zemi. Jako s takovým je třeba s ním jednat. Jiné jednání by vneslo zmatek. Lidé by ztratili důvěru ve věc dobrého království.

David. Otec a král. Absolon je vinen. Ano. Ale je to jeho syn. David by se měl radovat z vítězství svého lidu. Vláda je zachována, klid a pořádek se vrátil do země. Měl by se radovat, ale jeho syn zemřel. Rozumem může rodič stokrát vědět, že jeho dítě jednalo zle, nedalo si říct, mělo žít jinak. Lásku k dítěti to nezruší. Nevygumuje někam pryč. Ani hora argumentů, že to začal, že je dospělý a odpovědný, že byl varován, že měl všechny možnosti, ani další a další nezruší lásku.

Nevíme, jak se David díval na Joaba, když po bitvě přišel, aby Davida napomenul a vyzval ke státnickému jednání. Možná zíral, chvíli mu to trvalo než mu došlo co se děje. Možná si v duchu řekl, jo, máš pravdu. Jsem král musím jednat jako král, mám zodpovědnost za životy mnohých.

Král a otec. Také o Bohu mluvíme v obrazech krále a otce. Také Bůh jedná jako král. Nepustí svou vládu. Nedovolí, aby místo jeho království panoval zmatek. A jako král také ví, jací jsme. Kdyby vytáhl spis každého z nás, jen by zaškrtal chyby a hrubky a rozsudek by byl vynesen.

Ale Bůh jedná také jako Otec. Ani hora argumentů proti nám nevymaže a nezruší jeho lásku k nám. Ano, ví že máme Desatero, kázání na hoře. Máme zkušenosti, byli jsme informovaní, jsme dospělí. Ale copak se on může dívat na to, jak jeho děti umírají? A tak něco dělá, dává svého syna aby všechny ty nehodné dcery a syni měli naději, aby žili, aby o ně nepřišel, protože je má rád.

A po nás chce totéž. Chce, jako král, řád a jasné sdělení, kdo co způsobil. A chce, jako otec, víc než konstatovat příčiny. Víc než říkat druhému,však jsi to začal, však jsi věděl co způsobíš, však jsi byl informován.
Konstatovat příčiny je důležité, ale je to jen prvý krok ze dvou. A bez druhého se nic nepohne, nic nevyroste.
Druhý krok jedná jako otcovská a mateřská láska. Ještě s tím zkouší něco dělat. Bůh otec nám dává sílu s tím zkoušet něco dělat. Dává sílu, ducha, která dokáže obejmout dítě, které všechno spískalo. Držet za ruku toho, kdo se natloukl a možná přitom ublížil druhým. Dává Ducha, abychom měli sílu říci, ano, jsi vinen, jsi darebák, a já tě mám přesto rád. Tak jedná Bůh Otec. A dává nám svého Ducha, abychom to tak jak on zkoušeli také.

Král a Otec. Jedna role neruší druhou.
Život, život dává otec a matka.