Ananiáš a Zafira (9.6.2002)

Daniel Ženatý

158,1

Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své stezce.

Oslavujte Hospodina, neboť jest dobrý. Neboť na věky trvá milosrdenství jeho.

138

Hospodine Otče:

Tys vzkřísil svého Syna z mrtvých. S úžasem stojíme před největším ze tvých mocných činů.

Děkujeme ti, žes napravil, co lidská vina, naše vina zkazila.

Tys vzkřísil svého Syna z mrtvých a svěřil jsi mu veškerou moc na nebi i na zemi.

Děkujeme, že nejen nebe, ale ani země nepatří zlým silám lidské chtivosti a panovačnosti.

Tys vzkřísil svého syna z mrtvých a pověřil jsi jej soudem nad živými a mrtvými.

Děkujeme ti, že o nás s poslední platností nebudou rozhodovat lidé, nýbrž on, tvůj jednorozený syn, který má k nám tak velikou lásku, že šel pro nás na kříž.

Je to nad naše chápání.

Prosíme tě tedy o takovou víru, abychom všechna tato úžasná dobrodiní dokázali radostně přijmout a věrohodně dosvědčit svým dětem, rodičům, sousedům.

Zůstávej s námi svým Duchem, Pane nyní i na věky. Amen

čtení Ž 119, 166-176

650

Nesmírné je Hospodine tvé slitování, podle svých soudů mi zachovej život.

Text: Sk 5,1-11 přečíst celé

Tento text si církev připomíná v čase po svatodušních svátcích, děti si ho dnes vyprávějí v NŠ.

První společenství křesťanů v Jeruzalémě. Mnozí z nich všechno opustili. Teď jsou spolu a musí se něčím život, musí někde spát. Daří se jim, mají vše společné. Byli jedné mysli a spočívala na nich milost Boží. Nikdo netrpěl nouzi. Ti kdo měli pole a domy je prodávali a utržené peníze dávali apoštolům k nohám.

Také Ananiáš a Zafira k nim patřili. Jméno toho muže znamená - Bůh je milostiv. Prodal svůj pozemek, mohl to být prý i stavební parcela. To je jistě životní rozhodnutí. To člověk většinou neudělá ze dne na den. To stojí přemýšlení, váhání. Nemovitost se prodává jen jednou. Oba prodali nemovitost ve prospěch rodícího se sboru. Chvályhodné.

Zde už je první varování pro nás, abychom neřekli snadno a lehce - to byli darebáci. Myslím že v našem sboru za posledních 10 let nikdo neprodal parcelu, nemovitost, neodkázal sboru dědictví. Bereme si půjčky, úvěry, děláme dluhy. Ale málokdo tak činí pro svůj sbor. To není výčitka! To je obrana těch dvou před zbrklým odsouzením. Učinili něco, co málokdo z nás učinil. Dali laťku obětavosti hodně vysoko. V jejich malé obětavosti chyba není.

Ale. S vědomím své ženy dal Ananiáš něco peněz stranou. Ani to zatím není označeno jako hlavní vina. Není obviněn ze ziskuchtivosti. Není označeno jako špatné, dát si něco stranou. Prodat nemovitost, díl si nechat, díl dát dětem, díl dát sboru. Proč ne. Obvinění Ananiáše a Zafiry uslyší až Zafira. Obvinění zní: Opravdu jste prodali to pole za tolik peněz? Ano jen za tolik, odpoví Zafira.

Až tady to zaskřípe. Až tady se odkryje hlavní problém. Říkají, že dávají vše co utržili. Kdyby řekli, zde jsou 2/3 toho, co jsme utržili, zbytek jsme si nechali, bylo by to v pořádku. Chyba je v tom, že řekli, přinesli jsme všechno, a přitom si část nechali.

To je jednak lež. A jednak je to nedůvěra vůči Bohu. Že na to Bůh stačí. Ta se objevuje. Ale nesmí se zakrývat, nesmí se tvrdit, že tady není.

Hovoří s nimi Petr. Muž který třikrát zapřel, třikrát vyznal Vzkříšenému svou lásku. Kdybychom ho neznali, asi bychom si ho z tohoto příběhu věru nezamilovali. Ptá se Ananiáše v jedné otázce na dvě věci: proč Satan ovládl tvé srdce? A proč jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za ten pozemek?

A Petr podá vysvětlení. Bylo to tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi pozemek prodal, mohl sis s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem ale Bohu!

Pak to pokračuje jak v hororu. Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev. A na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Bodejť by nepadla.

Podivný příběh pokračuje druhou obdobnou částí dál. Asi po třech hodinách vstoupila Ananiášova žena, netušíc, co se stalo. Petr ji položí jasnou otázku - pověz mi, prodali jste ten pozemek opravdu jen za tolik peněz, kolik Ananiáš přinesl? Ano řekla, ano, jen za tolik. I ona se skácela a bylo po ní.

Ananiáš a Zafira. V prvním sboru křesťanské církev jako první provedli hroznou věc. Chtěli přijímat Boží milost jako lepší lidé. Neuměli přijímat Boží milost takoví, jací byli. To je jejich vina. To je od těch dob obraz viny. Brát podíl na Boží milosti jako někdo lepší, někdo, kdo na to má nárok. Nedokázali brát Boží milost takoví, jací byli. Nedokázali říci sobě ani Bohu, ano část peněz jsme dali stranou. Chtěli být lepší. Chtěli být lepší ne Boží milostí, ale svým výkonem. Neuvěřili, že dokonalí, celí svatí a milovaní se stanou přijetím Boží milosti. To je jejich obnažená vina.

To je nákaza, která mohla jako nebezpečný kaz zachvátit l.sbor křesťanské církve. To je nákaza, která dodnes napadá sbory.

Slyšme konečně dobře. Bůh po nás nechce, abychom byli jiní, než jsme. Chce po nás, abychom mu, Bohu pravdivě řekli kdo jsme a jak na tom jsme před ním. Takový jsem, Bože, vidíš mne? Mám strach, zda mi zítra zase vše dáš, a tak si trochu dávám bokem. Vidíš? Už mně dochází že to vlastně nevěřím, odpusť.

Je možno obětovat sboru a Bohu část měsíčního platu. Třeba 20 korun měsíčně, to už je roční salár 240 Kč, to dáváme mnozí a to už zdaleka není nejmenší salár. Pozor, neříkám, že dáváme málo. Nemluvíme o výši peněz. Mluvíme o naší odvaze říci sobě i Bohu pravdu. Na příběhu Ananiáše a Zafiry smí každý z nás nacházet odvahu říci - Bože, takhle to je. Dávám na věci tvého díla v tomto světě 20 Kč měsíčně, jiný 500 Kč měsíčně. Já ti to říkám a nic nekrášlím. O to jde. Unést, že jsme takoví, že dávám tolik a tolik a přiznat to. Nelhat si, že jsem lepší, neříkat já nemám, ať dávají ti kdo mají.

V tom příběhu Ananiáše a Zafiry je ta neschopnost přijmout milost jako hříšník a přiznat to ukázána na příkladu peněz. Ale platí to samozřejmě i v jiných rovinách. Třeba v lásce.

Je možné milovat bližního tak napůl, protože nám jde na nervy a skřípat při tom zubama. A pak je potřeba říci, Bože, on či ona mně jde na nervy a já ho miluji tak napůl a vůbec mně to nejde. Ale není možné říkat, Bože podívej, lidé podívejte, miluji ho z celého srdce svého.

Nebo to platí ve víře. Je možno vyznávat Boha svým Pánem a Spasitelem. A když mám pochybnosti tak říci, Bože motá se to ve mně, někdy ti věřím více, jindy méně. Mám strach, pomoz prosím! Ale Nelze vyznávat Boha svým Pánem a Spasitelem a říkat, vůbec mně to nedělá problémy.

A když mluvím obětavosti, říci, Bože, uložil jsem tento měsíc na účet tolik, penzijní fond tolik, pojištění sebe a rodiny tolik, pojištění auta, domu. A tobě jsem dal tolik. Tak to je.

Milý v Božích očích je ten, kdo přizná před sebou i před Bohem jaký je a co dělá. Odporný je ten, kdo se při tom snaží dělat lepší. Pohrdá Boží milostí, jako by nebyla dost nosná a pevná a mocná, aby naši pravdu unesla. Ten a nejde cestou, která vede k životu.

Ananiáš a Zafira okusili plody této špatné cesty okamžitě. Bez časové prodlevy. To je děsné a nepříjemné na tom příběhu, že neměli žádnou šanci. Tušíme, že teď je na spadnutí říci, my zatím tu šanci žít pravdivě a máme.

Ti dva v prvním sboru křesťanské církev jako první provedli hroznou věc. Chtěli přijímat Boží milost jako lepší lidé. Neuměli přijímat Boží milost takoví, jací byli.

Duch svatý, dávej nám odvahu být takovými jací jsme. Dávej nám odvahu, že Boží milost pro Kristovy zásluhy dorovná, co nám chybí. amen

Amen

přímluvná:

PJK, ty jsi ta cesta, pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze tebe. Prosíme, dej nám odvahu uvěřit, že není žádná oklika, kterou bychom to zvládli bez vyznání svých vin, bez pravdivého pohledu na sebe.

Uč nás pravdu žít, milovat i činit. Zbavuj nás touhy po přetvářce, která by nás učinila dokonalejšími, anž by nás to co stálo.

Děkujeme za svědky víry, kteří tvou pravdu milovali víc, než svůj život.

Prosíme za všechny, kdo žijeme v klamu, že tvou milost přijímáme jako lepší lidé, kteří na ni mají nárok.

I dnes Pane prosíme a přimlouváme se za zkroušenou a zarmoucenou duši. Za všechny, kdo potřebují tvé milosrdenství. Za ty, kdo hledají světlo života, naději a pokoj.

Prosíme za nemocné. Za ty kdo se vyrovnávají se ztrátou nejbližších. Za vdovy, za opuštěné děti.

Ať naše modlitba vystoupí až ke trůnu tvé slávy, Pane.

Nechť jsou naše rty a naše srdce spojeny v chvále a pokání, abychom jednou v plném společenství tvé církve šli vstříc tvému království, které nemá konce.

Společně voláme Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé,

přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi,

chléb náš vezdejší dej nám dnes,

a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům

a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého,

neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe

osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milsotv tobě

obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj.