Leden 2015

Rodinné bohoslužby 18.1.2015

  • Mt 13,1-9 + 18-23

Já vám dneska musím, děcka, říct, co se mi stalo. Já si tyhle bohoslužby připravoval s jedním kolegou. Sedli jsme si ke stolu, vzali jsme si bible, že si ten příběh nejdřív společně přečteme.

On začíná tak, že jednou navečer si Ježíš vyšel k moři. Posadil se tam, jenomže v tu ránu se tam začali scházet lidi. Chtěli ho slyšet. A za chvíli jich byly takové davy, že si Ježíš musel vzít loďku a odplout kousek od břehu, aby ho ti lidé neušlapali a mohl jim vůbec něco říct.

Beseda s Erikou Bezdíčkovou

Beseda s autorkou knihy „Moje dlouhé mlčení. Život a holocaust“

Erika Bezdíčková byla v roce 1944 jako třináctiletá odsunuta do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče i větší část rodiny. Na konci války utekla z pochodu smrti a v úkrytu se dočkala osvobození. Vrátila se, v její rodné zemi ji čekalo prázdno a bezprizorní dvouleté toulání po evropských zemích, kde hledala svou existenci. Ani v pozdějších letech se nevyhnula perzekuci pro svůj židovský původ, ale zejména pro své neohrožené politické postoje. Vzdorovat musela všem příkořím.

kázání Vojtěch Hrouda - 4.1.2015

  • Ez 17,22-24

Bohoslužby, 4.1.2015, V. Hrouda

Čtení: Ez 16,1-6

Kázání: Ez 17,22-24                

Milé sestry, milí bratři,

některé vlaky mají svá jména. Do Mnichova se jezdívalo Albertem Einsteinem, do Vídně Bedřichem Smetanou, do Ostravy Petrem Bezručem, do Žiliny Leošem Janáčkem. Z detektivek je známý Orient Expres.

Část těchto spojů zanikla nebo byla přejmenována, část jich jezdí dodnes. Pokud vím, tak rychlík č. 843 Brno – Bohumín zatím jméno nemá. Navrhnu Českým drahám, aby jej nazvaly Ezechiel. To, co jsem v tomto vlaku zažil, je totiž ezechielovské.