Slovo kurátora

Je polovina února a v kuchyni na statku v Divišově praská oheň v kamnech. Kolem kamen sedí dvanáct lidí, kteří přišli na biblickou hodinu. Mezi nimi jsem i já, který přijel povídat o sobě, o své rodině, své práci a také o tom, co právě připravujeme ve staršovstvu. Když se účastníků divišovského setkání ptám, od kdy se takto pravidelně scházejí, vzpomínají, že takto už to funguje od doby jejich rodičů a prarodičů. Jejich setkání mají tradici, nějaký řád, a přitom přišli poslouchat mě, který do staršovstva postoupil jako náhradník zhruba před rokem a na konci loňského roku byl zvolen kurátorem. V té kuchyni jsem cítil před divišovskými velkou pokoru. Podobně jako teď, když píšu úvodní text do Zpráv a ohlasů.