Daniel Ženatý

158,1

Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

Amen

47

Modlitba ? Ag II str 186

Čtení Ž 145,1-12

371

kázání

1.Tes 5,19 - Plamen Ducha neuhašujte.

Někdy se ptáme, co mám jako křesťané dělat. Nuž, můžeme začít. Neuhašovat plamen Ducha. To je činnost přehledná. Těžko se totiž měří kolik vydáme lásky, jak mnoho odpouštíme, jak Bohu věříme. Ale zda Ducha uhašujeme nebo ne můžeme při troše ochoty a nasazení docela dobře sledovat. A nejen při druhých, tam je to snadnější, ale i při sobě.

Jaký plamen že to nemáme uhašovat? Plamen Ducha. Ducha Božího. Toho nemáme uhášet. Jde o Ducha svatého. Co o něm víme z Písma, o Duchu Božím, Duchu svatém? Je neodlučitelně spojen s Kristem. A když spojen s Kristem, jistě i s Bohem.

Je nám lidem dáván v době od Kristova vzkříšení po dobu, než Kristus podruhé přijde. A to je doba, kterou všichni žijeme. Je to zvláštní doba. Prozatímní. Takové mezidobí, než se to všechno v tom Božím světě zase srovná. Je to doba, kdy je nám Kristus přítomen, ale my ho nevidíme. Kristus žije, je s námi, vede nás, pase, vodí, drží za ruku, ale není vidět. Je to etapa víry.

A abychom věřili, abychom už dnes v době kdy žijeme, čerpali cosi z toho, co v plnosti bude, proto je nám dáván duch Boží. Jsme na cestě od Kristova prázdného hrobu do plného Božího království.

Naše cesta má start ? prázdný hrob, má cíl ? Boží plné království. A my jsme na ní. Jdeme a Bůh nám pomáhá. Abychom to vydrželi. Abychom povstali když klesneme. Abychom věřili že to je dobrá cesta. Abychom se radovali, těšili tím co vidíme, koho potkáme. Pomáhá nám svým Duchem. Proto je nám dáván znovu a znovu.

Duch svatý. Nepatří k přirozené výbavě člověka. Žádný gen ho neobsahuje, nedědí se, nepřebývá ze setrvačnosti v církvi ani v slavných rodech. My ho ze sebe nemáme, neumíme ho vyrobit, jen o něj smíme prosit a Bůh nám jej dává. Vylévá do srdcí.

Je to Boží moc. Přichází z druhé strany, vstupuje do nás jak chce a kdy chce. Je jako oheň, který proniká a zapaluje naši mysl, naše jednání, naše rozhodování. Bůh si to přeje, raduje se když se jeho duchu otevřeme. Když se s námi něco děje.

Nemůžeme Ducha chytit a zavřít, asi je to podobně pošetilé, jako zkusit chytit a zavřít vítr. Otevřete okno, vpusťte vítr dovnitř a zavřete a řekněte si, ha už jsi tady a už tě nepustím. Není tam. Nenajdete ho. A otevřete okno a už to všechno začne lítat, bouchat dveře, papíry, ubrusy. A je tam. Je jako ten vítr. Nevidíš ho, neumíš ho uchopit, ale je zde, a když chceš tak poznáš, že zde je. Tak jako vítr poznáš. Nemáš ho, co můžeš dělat je - něj prosit, za něj děkovat.

K čemu nám svého Ducha dává? To první jsme řekli. Abychom vůbec vydrželi žít. Zápasy, prohry, pády, selhání, úmrtí, nemoci, slabost. Ty existují. Duch svatý je neruší. Neodstraňuje z cesty. Nám dává sílu, abychom se s tím nějak vyrovnali. Tvoří naši odvahu věci pojmenovat. Dává sílu věci vyznat. Doplňuje, co z naší strany chybí. Nechce se nám do toho dávat věci do pořádku. Nechce se nám nic říkat, přiznávat, vyznávat. Duch svatý dává tu chybějící sílu. A tak přemáhá spolu s námi to co jsme pokazili, náš hřích

A dál? K čemu jinému nám ho dává? Obecně se dá povědět, k životu. Vše co směruje k životu. Duch svatý je nám dáván a vléván do našich srdcí pro tento život. Dnešek, zítřek, vaši cestu domů. Váš oběd, odpoledne, podvečer, večer. A pro další dny. Je nám dáván, abychom se snáze prokousávali k lásce a naději a radosti. Aby se to neucpalo, aby to proudil a žilo.

Proto Pavel píše, Ducha neuhašujte. Konkrétní úkol. Co vede k životu, o to pečujte. Co prospívá životu, podporujte. I když to třeba půjde napříč zvykům. A když tomu nerozumíme, ale jen tušíme že to nějak s životem souvisí, nechme to raději být. A neuhašujme. Nechme růst co roste, nechme plápolat co plápolá.

K čemu jsou životy, kde se nic nehne. Kde je možná vše v pořádku, uklizeno a zařízeno, ale ouha, život jakoby si někam na chvíli odskočil. A není to závislé na velikosti bytu ani na jeho zařízení. Zklame se ten, kdy by si to snad myslel, že život přijde sám od sebe, když všechno z bytu vyháže a bude žít jak se kdysi žilo. Zklame se ten, kdo do bytu dá nejdražší nábytek a drahé věci. Ani v jednom ani v druhém život nespočívá. Život je tam, kde se dá prostor moci Boží. Pak něco raší, třeba důvěra, pak se něco tvoří, třeba pokoj, pak se nachází odvaha, třeba k prosbě o odpuštění. Tak duch působí. Vede k životu.

A tak, neuhašujte ho!

Nejčastěji hasíme plameny ducha slovem, které sekne, nebo prozradí naši neúčast. Nebo výčitkou, která plameny ducha hasí a vlastně k ničemu není. Nebo neochotou dát prostor radosti, a naději.

Tak můžeme docela konkrétně začít jako křesťané něco dělat. Plamen Ducha neuhašujte. Tvoří totiž život. A život patří Bohu. Proto ho člověče nenič.

673

Večeře Páně

(aby povstali) ptám s vás, kdo chcete přistoupit ke svaté večeři Páně:

1. Věříš, že JK zemřel i ze tvůj hřích? Je-li tomu tak, odpověz - věřím.

2. Toužíš po přítomnosti a pomoci Ducha svatého? -toužím

3. Duch svatý vede ke smíření a odpuštění. Odpouštíš těm, kdo se proti tobě provinili? odpouštím.

Vyznejme svou víru slovy apoštolského vyznání víry.

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl - vezměte jezte, toto jest tělo mé, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl - tento kalich je ta nová smlouva pečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli z něho píti budete, na mou památku.

Pane, tvé pozvání hříšníkům je neslýchané. Děkujeme za ně vděčně a rozechvěně. Amen.

poslyšme slovo milosti: Dobrořeč duše má Hospodinu a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho, kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj.

Při vysluhování budeme zpívat písně 442 178 404 397

Propouštění:

Vy však již nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Duch Boží přebývá.Ř 8,11

Naděje neklame, neboť Bí láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Ř5,5

Vy však již nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže Duch Boží přebývá ve vás. Ř 8,11

Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou děti Boží.

Že zůstáváme v Bohu a on v nás poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 1J 3

Skrze Ducha svatého nás Bůh zrodil k novému životu skrze Ducha svatého. Tt 3 paraf.

Jsme-li Duchem Božím živi, dejme se duchem také řídit. Ga 5

Dát se vést Duchem znamená život a pokoj. Ř 8,6

Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Bůh neodpustil ani svému vlastním Synu. Jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Modlitba:

Bože Otče náš, děkujeme za dary, které přesahují naši časnost a jsou závdavkem budoucího království. Ježíši Kriste, utvrzuješ víru, že jsi s námi. Duchu svatý, stůj při nás. Duchu svatý, působ tak, aby se láska prosadila tam, kde vládne nenávist. Dávej odvahu se radovat, tvořit pokoj, uč trpělivosti, laskavosti a dobrotě. Prosíme za mír a pokoj na zemi, prosíme za nemocné, za tu kdo jsou zklamáni a raněni na těle či na duchu.

Dávej nám svého ducha, Tvoř si z nás své stvoření. Dávej nám moudrost, abychom Ducha přijímali a nebránili mu ani ho neuhášeli. Společně voláme ? Otče náš

177,1

Oznámení:

Požehnání:

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe,

osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a bu_ milostiv tobě,

Obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj. Amen

636