Iz 35,3-5 Posilnit se a nebát se

Text: Iz 35,3 5:
Máte rádi, když vás někdo nabádá k odvaze? Ošijeme se. No, nevíme. Asi když se cítíme být na tom dobře, tak takovou výzvu považujeme za nadbytečnou. Vadí nám. Nejsem na to přece tak špatně aby mě někdo musel povzbuzovat.
Když ovšem na tom, nejsme dobře, když jsme všelijak vylekaní, a máme strach, pak je výzva na místě. Neuráží mou ješitnost, naopak, dychtivě ji přijímám jako projev přízně a důvěry.

Izaiáš nás nabádá nás k odvaze. Povzbuzuje. Nemusíme se proti tomu ježit, nemusíme startovat uraženou ješitnost, však že my to nějak zvládneme.

Izaiáš totiž vzápětí dodá, proč nás povzbuzuje. Protože přichází Bůh. Už to je dost důvodu k neklidu. Když přijde někdo důležitý, zpozorníme, Když slyšíme že přijde Bůh, je to nad naše síly. A k tomu ještě slyšíme, že přijde se soudem a že nás přijde spasit. To není situace, kterou bychom zvládli dlouholetou zkušeností nebo vrozenou moudrostí.
Izaiáš vyzývá - dodejte síly ochablým rukám! Dodejte jim kuráž, posilněte je. Posilněte se, vzchopte se! Stejným slovem povzbuzoval Jozue kdysi Izraelce k překročení Jordánu. Také to byla situace nová, nešla dopředu nacvičit. Nebojte se! Stávejte se silnými, Bůh přichází.

Adresáty jsou ti, kdo mají ochablé ruce. Vlastně žádní hrdinové, kteří jsou na tom lépe než ostatní. Mají ochablé ruce. Možná unavené dlouholetou dřinou. Možná zvadlé stářím a únavou. Nebo také zkoprnělé. To když ztratí odvahu a jistotu jsou pomalé a váhavé. Možná jsou ochablé proto, že se jim něco vysmeklo a rozbilo se. Možná proto, že se pustily nadšeně do díla a už je jasné, že se nepodaří to dokončit.

A druhá výzva je obdobná. Posilněte klesající kolena. Proč klesají? Únavou? Také stářím? Nebo břemeny? Podlamují se nohy pod tíhou toho, co nesou? Lze tomu rozumět i obrazně, že nesou tolik bídy, tolik vin? Nebo toho tolik viděly a prožily, že už to nejde jít jen tak dál životem, skotačivě poskakovat a vrhat zvědavě na všechny strany?
Nebo jsou klesající ve smyslu - klopýtající? Buď, že už nemohou, nebo že jdou po špatné cestě? Když se vydáte špatnou cestou, špatným směrem a začne vám to docházet, tak chůze ztratí tempo a švih. Stane se klopotnou.
Ať je důvod únavy jaký chce, výzva ? posilněte! Dodejte sílu!

A také srdce je třeba posilnit. Dodejte odvahu těm, kdo jsou zkroušeného srdce. Tisíce důvodů může být, pro je srdce zkroušené. Co my víme, co zkrušilo druhým lidem srdce. Vždyť někdy sami neumíme formulovat, co se děje s námi a našim srdcem.

Takže majitelé ochablých rukou, klesajících kolen a zkroušených srdcí jsou vyzýváni, aby se poslinili! Aby se nebáli. Nebo, lépe, jsme vyzváni, abychom se posilnili, abychom se nebáli.

A to vše proto, že Bůh přichází. Boží příchod vyžaduje, abychom měli dost sil. Abychom to vydrželi. Bude tady frmol. Budou se dít věci.

Bůh, pokračuje Izaiáš, přichází se spasením a soudem.

Spasení a soud. Zvláštní dvojice. Zvláštní pár.
Zajímavé je, že se ani tolik neděsíme slova - spasit. Přijde nás Bůh spasit. Skoro zívneme, jo to se v kostele povídá. Často. To znám. Spasení, Spasitel se nám narodil, to jo. To je dobrý.

Ale soud? Hrkne v nás a snažíme se to zmírnit. Abychom někoho nevylekali. Možná, abychom nevylekali sebe. Že to není takový soud jak jsme zvyklí, a jsme kousíček od toho, abychom řekli, to je jen jako. Takový malý soud, jen trochu, ale on je Bůh hodný, tak se neboj.
Skutečně je to je jiný soud, než si umíme představit. Ale ne v tom smyslu, že by byl ?jako,? že by byl bezvýznamný. Je to soud, který udělá jasno. Vyhlásí a potvrdí právo, zamítne bezpráví, posílí pravdu a zamítne lež.
A především dodá poslední parádu a předá všechna myslitelná ocenění lásce! Lásku prohlásí za největší veličinu. Po ní se bude soud pídit, ta bude hrát rozhodující roli. Kolik jsi jí člověče vydal? Ha?! No, ukaž! V tom to bude osobní soud. Tam nechť směřuje naše úsilí, chceme-li obstát. Takže, posilněme se a nebojme se. Přichází Bůh se spasení soudem.

A zároveň smíme slyšet, že Bůh přišel a rozhodující soud nad světem již vykonal. Zvolil prazvláštní způsob. Jeden spravedlivý, syn toho Boha, měl ruce ochablé. Pro jistotu přibité na kříž. Pokleslá kolena tíhou vin celého stvoření, každého člověka. A jemu Bůh dává moc a slávu. Jeho bere jako prvního do svého nového věku. Jemu posilní kolena a ruce a srdce, a skrze něj dal život všem, i nám.
Proto posilni člověče své ochablé ruce, můžeš. Protože ten jeden si je nechal za tebe přibít na kříž. Proto posilni svá klesající kolena, protože ten jeden neklekl před ďáblem a nezradil cíl své cesty.

Proto se začnou dít věci, kulhavý poskočí jako jelen, jazyk němého bude prozpěvovat, rozevřou se oči slepých a otevřou uši hluchých. Na poušti vytrysknou vody a na pustině potoky.
Něco se děje. Věci se proměňují, roste co dřív nerostlo, zelená se, co bylo suché.
Stojí za to se posilnit, přestat se bát a začít mít rád lidi kolem sebe.