Pán Bůh nemusí šetřit. Když Duch svatý zavěje, není to žádný letní vánek. Je to pořádný hukot a rachot. Když Duch svatý sestoupí a vylije se na lidi, je to znát, nejde to skrýt, nejde dělat, že se nic nestalo. Duch svatý je jako vítr, který rozhýbe stojatý vzduch tam, kde je dusno a kde se nedá dýchat. Je jako déšť, na který čekáme, který vrací vláhu a život do vyprahlé přírody. Duch Hospodinův vrací sílu a život lidem.
Zažili to učedníci v Jeruzalémě padesát dní po velikonocích. Ani zavřené dveře nezabránily Duchu svatému, aby nepronikl právě k nim. Potřebovali probudit k životu. Duch svatý poslal učedníky mezi lidi, otevřel jim ústa, zbavil je strachu. A na konci tohoto dění bylo společenství lidí, kteří se přestali bát, opustili svoje zavřené domy, dali se dohromady, o všechno se dělili a jeden před druhým si byli rovni. Tehdy vzniklo společenství, kterému říkáme církev.

Ta proměna, probuzení, nový dech, to přišlo shora, od Boha. Slyšeli jsme slovo proroka, na které si tehdy vzpomněli i učedníci v Jeruzalémě: ?Vyleji svého ducha na každé tělo.?

To slovo se týká budoucnosti. Je to něco, co je ještě před námi. Teprve to přijde. Ale to, co je před námi, ovlivňuje náš život teď a tady. Když víme, že nás čeká daleká cesta, připravujeme se na ni. Těšíme se nebo jsme trochu nervózní. Máme-li splnit úkol, musíme na něm pracovat. Anebo jinak. Jestliže jsme slyšeli, že existuje láska, hledáme ji už teď. Budoucnost ovlivňuje naši přítomnost. Proto prorok mluví o tom, co teprve bude. Abychom to už teď vzali vážně a započetli to do svého života.

?Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.?
Hospodinův duch se jako vichřice a déšť z nebe vyleje na každého. Není tady rozdíl mezi starým a mladým, mezi svobodným a otrokem.

Vaše dcery a synové budou blízko Hospodinu! V tom je přece úžasná naděje! Kolik rodičů si úpěnlivě přeje, aby se jejich děti přiblížily Pánu Bohu, aby o něm chtěly vědět. A tak často se to nedaří.
Někdy hledáme vinu v minulých dobách. Někdy se zahanbeně ptáme, jestli naše děti nevzdálilo od víry naše vlastní nešikovné působení, dobře míněné řeči nebo nejasné postoje. Teď od proroka slyšíme, že kterákoli tzv. ztracená mladá generace má naději. Nebude vyňata z toho velikého vylévání ducha.

Ale i staří uvidí Boha. Starší a staří nejsou před Pánem Bohem někde v druhé řadě. Právě oni zakusí Pána Boha blízko. Jim bude dána síla Hospodinova ducha. Hospodinův duch si nevybírá podle věku, nedává přednost mladým, nedává přednost starým. Všichni mají stejnou naději, že ten déšť Ducha svatého skropí také je.

Staří společně s mladými mohou mít sny, mohou mít vizi do budoucnosti. To neznamená, že se propadli někam mimo skutečný život. Ale právě v každodenní realitě spoléhají na Ducha, který už teď proměňuje ustrašená srdce a otevírá dveře.

Boží blízkostí budou vyznamenáni i ti nejposlednější. ?Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.? Ve starém Izraeli byli otroci většinou cizinci. Měli zaručeno slušné zacházení, ale přece patřili k nejslabší vrstvě, stejně jako tehdy sirotci a vdovy.

Ti nejposlednější jsou ti, na které moc často nemyslíme. Možná jim nerozumíme nebo je neznáme, nebo se jich bojíme. Ale oni jsou stejně zahrnuti do Boží pozornosti jako ostatní. Mají před Bohem úplně stejnou cenu jako kdokoli jiný. Dostanou stejnou dávku Ducha svatého jako druzí.
První křesťany v Jeruzalémě vedl Duch svatý k sobě. Zbořil všechny bariéry, které je dělily. Věk, postavení, bohatství, zdraví. Nic z toho najednou nebylo důležité. Zůstali jen lidé sobě rovní, každý se svou důstojností. Duch svatý působí, že nemocný se nemusí bát zeptat doktora, zákazník se nekrčí před prodavačem, podřízený se nebojí šéfa, ten, kdo musí šetřit, se nestydí před bohatým. Žena není méně cenná než muž, muž se nemusí nechat ponižovat ženou. Před Bohem jsme všichni stejní, jako nazí, se vší důstojností i slabostí, která k nám patří.

Na všechny se dostane Boží duch. Všechny promění, všechny přiblíží k Pánu Bohu. To je budoucnost, která ale ovlivňuje naši přítomnost. Vyjasňuje ji, staví všechno do pravého světla, dává vědět: je tady Duch svatý a je ho dost pro všechny. Pro mladé i staré, pro nemocné a slabé, pro mocné a zranitelné. Nemusíme se ničeho a nikoho bát.

Vylití Ducha svatého je u proroka spojeno s všelijakými znameními na nebi i na zemi. Příchod Hospodinova dne nebude nic klidného a nenáročného. Nevíme, jak to bude vypadat.
Ale možná máme už teď vědět, že příchodu Ducha svatého předchází krize. Nebo obráceně, v krizi můžeme očekávat příchod Ducha svatého. Izrael byl v krizi, když k němu mluvil prorok Joel. Učedníci v Jeruzalémě byli v krizi. Zavření, bezradní. V takové chvíli se něco může změnit. Vtrhne Duch svatý, bez varování, bez ohlášení, a pracuje s námi.

Bůh nás nenechá v našich těžkých chvílích bez pomoci. Právě tam, kde je zle, tam přichází Hospodinův duch. Někdy s velkým hukotem, někdy velmi tiše. Přichází jako vítr do našich rodin, když je tam dusno. Přichází do nemocnic a dodává nemocným sílu bojovat. Vchází do osamělých domů, do rozbitých měst. Dává odvahu k pomoci, k životu, jakkoli je těžký. Protože Duch je vítr, je dech života, je život sám. Amen.
Svatodušní neděle, 8.6.2003