kázání 1 Kor 12.13,27

1 Kor 12.12-13,27
Milí přátelé v Kristu,
obraz těla, který použil apoštol Pavel je z těch oblíbených. A dost možná i trošku nebezpečných. Takovýto obraz vyvolává dojem, že něco je jasné. Naše soužití má být živým organismem. Je? Nebo není?
Obraz těla (pro vyjádření jednoty v rozmanitosti) byl otřepaný ještě než o něm Pavel napsal. Užil ho třeba Menenius Agrippa, když chtěl smířit plebejce a patricie. Hledal cestu, jak smířit dvě znesvářené strany a promlouval k nim: V těle jsou přece různé údy a ty k sobě patří, doplňují se, nesváří se spolu, protože má každý z nich svou důležitou funkci v rámci celku. To je přece evidentní. Vy jste jako jedno tělo ? tak se to dá říct jakémukoli lidskému společenství. Přece nebudete žít ve sváru! To je jasné, ne? Ano. Dokud se některá část nezeptá ?a proč?? Až do té chvíle je to jasné.
Apoštol Pavel píše do sboru, kde byly roztržky. Komplikovaný korintský sbor byl
dějištěm mnoha sporů. A nebyly to zbytečné spory ? jedení masa ze zvířat obětovaných pohanským božstvům, účast žen na bohoslužbě, dovolávání se práva u pohanských soudů, manželství věřícího a nevěřící a naopak, zachování obřízky, nehodné přijímání VP ? to jsou jen některé body, při kterých se sbor štěpil. Snad se nám jeví jako malicherné nebo je máme vyřešeny, každopádně tvoří naší tradici. I my, pokud hledáme pro naši dobu věrohodné odpovědi, máme své spory.
A do nich kladl Korintským a klade i nám apoštol Pavel obraz těla. Přece jeden úd není lhostejný druhému, přece jeden úd není lepší než druhý, přece patří oba vedle sebe, aby udržely základní životní funkce těla...Tělo je z mnoha údů, všechny jsou stejně potřeba...Jenže nám už naše myšlení odbíhá. Na papíře to je opravdu jasné, možná i v našich představách by to tak mělo být. Zní to pěkně, ale .. a už hledáme, proč to tak není.
Zadržte! varuje pisatel. Když začnete takhle uvažovat, a analyzovat, pak pro vás křesťanský sbor přestává být křesťanským. Protože sbor není setkání lidí v určitou dobu na určitém místě. Sbor není jen ten obraz těla. Vždyť jste to četli celé?! Tělo novoměstského sboru, stejně jako dalších křesťanských sborů a církví po celém světě, má svou příčinu. Obrazu těla předchází zásadní skutečnost - křest Duchem!
Možná taky znáte některé církve nebo křesťanské proudy, které kladou velký důraz na Ducha svatého ? letniční nebo charizmatické se jim říká. Možná jste někdy zažili takovou bohoslužbu, kdy lidé ve vytržení mluví jazyky se zvláštním výrazem v očích. V unavené Evropě a ve sborech, kde nemá tradice pokračovatele a hrozí zkostnatění forem, se letniční způsob může stát žádaným: posílit plamínek života v duši, objevit něco zasutého v srdci?Někteří tomu říkají "prožít Boha". Nepohrdejme jimi, ale mějme na paměti, že křest Duchem je něco Jiného!
Evangelický farář v Čáslavi ? Pavel Jun použil jednou takový příměr: Vezměte si hrst písku do ruky a když otevřete dlaň, vítr písek roznáší...Takhle zvláštně uplývající a nesouvislé chvíle můžete zakoušet v životě. Den za dnem, prožitek za prožitkem, myšlenka za myšlenkou... odejdou, odezní, zapadnou, a i když nezapadnou, tak tu skoro nejsou.. Sbírá je někdo? Pamatuje si je někdo? Poutá je někdo v něco celého? Potkáme se s druhými lidmi, v lepším případě potkáváme nebo s nimi žijeme, ale ke komu patříme a ke komu ne? Kdo nám z života odvane a komu my? Lidé se proto sdružují, aby se připadali ne tak sami, hledají něco souvislého, souvisejícího. Hrst písku, kterou můžeme svírat v dlani, ale stejně zrnko po zrnku vysype?i takhle rozptýleně mohou vypadat setkání.
Ale vy - a to je ten křest Duchem, - víte a někdy si možná silněji uvědomíte, že patříte k tomu, který jako jediný může sčítat a svazovat a spojovat dny, činy, vztahy, život. S Pavlem řečeno byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo. Vy jste tělo Kristovo. Můžete to prožít jako vznešenou sounáležitost. A můžete si říkat, stejně jako Martin Luther, který přitom tloukl do stolu: jsem pokřtěn. Patříme k Ježíši Kristu, protože jsme byli pokřtěni v jeho jméno a tvoříme jeho tělo.
Křest spojuje v jedno tělo. Jestli se někteří spojují ze strachu, z pocitu písku roznášeného větrem nebo prostě rozsypaného a mají to jako úkol, my jsme spojeni ne jen teď tady, do jedné hromady, ale v Duchu s Kristem a skrze něho spolu. Proto má církev a sbor nesmírnou kvalitu. Netvoří ji ?pouze? lidský faktor. Jestli se někteří spojují proti někomu, nebo jiní kvůli své identitě, musí se k tomu náležitě chovat a obstojí jen díky sobě samým, my můžeme vědět, že Ti vedle vás patří nebo mohou patřit k Ježíši Kristu a skrze něj k Bohu. A že společenství se rodí z tohoto patření, přináležení.
Možná to tu není nějak zvlášť vidět. Co důležitého o sobě navzájem víme? Známe se z kostela, z biblických hodin, potkáme se na ulici, možná občas jdeme na návštěvu? nevíme toho o sobě navzájem příliš. Ale jedno přece: Jsme pokřtěni. A odsud se dá začít. Jsme počítáni ke Kristu a skrze něj k Bohu. To je ten, který z lásky sčítá, shrnuje, nese. A církev, sbor, to jsou ti, kteří to ví, nechávají se shrnout a nést. A pak snad i mohou vyznat stejně jako žalmista: Jaké dobro, jaké blaho, tam kde bratři žijí svorně?
modlitba: Pane, děkujeme Ti, že jsi nám skrze křest daroval společenství. Děkujeme, že jako různé údy tvoří tělo člověka i my můžeme být připočteni a tvořit tělo Kristovo. Amen