kázání 20. 5. 2007, Sk 25-26, rodinné bohoslužby

povídání (obrázky, koruna soudcovská ? k taláru, trnová, královská a královnina)
Ahoj děti, dneska začneme tak, že se vás zeptám: víte, co je tohle zač ? a kde se to nosí? To je královská koruna. A kdo jí nosí na hlavě? Král. A poznáte, co je tohle? To je čepice, kterou nosili soudci. Nebo si nasazovali paruku. A nasazovali si tu čepici hlavně, když na konci soudu vyhlašovali rozsudek. A víte, co je tohle? To je trnová koruna, kterou nasadili vojáci na hlavu Ježíšovi, když se mu vysmívali. Říkali mu že je to židovský král, ale mysleli to z legrace. A přitom to Ježíše, když mu ji nasadili na hlavu, asi hodně bolelo. Všechny ty koruny, měly něco společného. Hned uvidíte co.
Naposledy jste si v nedělní škole povídali o tom, jak byl apoštol Pavel na soudu. Tam proběhl soud. Víte, jak to u takového soudu vypadá ? kdo tam musí být?
soudce ? ten soudu předsedá a vyhlašuje spravedlivě rozsudek, pak
obžalovaný ? ten, kterého buď propustí, protože nic neprovedl, nebo odsoudí a dají mu trest, podle toho co udělal (jestlipak někdo z vás si musel odpykat trest?);
žalobce/obžaloba - ten, kdo se rozhodl obvinit, obžalovat toho nešťastníka
obhájce ? ten, kdo mluví za toho obžalovaného před soudem
svědci ? ti, kteří tu špatnost viděli.
Jenže u toho soudu nebyli svědci a Pavel neměl obhájce, hájil se sám. Zvláštní soud. Nic se při něm nerozhodlo, protože soudce si nebyl jistý, co je pravda.
A teď si představte, že do toho města zavítali král s královnou a šli se podívat za tím místodržitelem Festem. Jak je asi uvítal? Pěkně, pozdravil je, pohostil; a napadlo ho ještě, že by si s králem mohl popovídat o Pavlově případu. Byl to zapeklitý případ. Pavel neudělal nic špatného, jenom tvrdil, že Ježíš, který umřel, žije. Ale velekněží a židovští starší ho obžalovali, protože tvrdí, že nežije. Festus nevěděl jak má rozhodnout a Pavel se zatím odvolal až k císaři. Krále Agrippu tenhle Pavel zajímal.
A tak se sešly koruny královské a soudcovská a s nimi Pavel. Festus nejdřív řekl: Na Pavla si židé stěžují, ale já jsem zjistil, že nezasluhuje smrt. Protože nevím, co mám o něm císaři napsat, dal jsem ho předvést před Tebe, králi, abys mi poradil.
A král Pavlovi pokynul a Pavel se hájil. Sám, neměl žádného obhájce.Vyprávěl pravdu. O tom, jak ho Ježíš povolal, i když byl nejprve žid. Jak pak začal kázat v Damašku. Mluvil o tom, co předpověděli proroci i Mojžíš ? že Mesiáš má trpět a jako první vstane z mrtvých. Ježíš trpěl a vstal z mrtvých a Pavel se s tímto živým Ježíšem skutečně setkal. A proto se taky chce odvolat k císaři.
Pavel nebyl žádný dobrý řečník ? mluvil tak, jako my. Ale přesto jak to soudci Festovi a králi Agrippovi říkal, tak byli oba překvapeni. Ne tím jak to krásně říkal, ale co vlastně říkal. A Festus hned na to: Jsi blázen Pavle! Vždyť je to proti zdravému rozumu. A ještě se chceš odvolat k císaři. U mě bys možná mohl vyváznout, ale ty se ženeš do nebezpečí. Festus si totiž myslel, že všechnu moc má ve svých rukách. Ale Pavel věděl, že opravdovou moc má Bůh. Může ho zachránit, když bude chtít. A protože mluvil Pavel pravdu a věřil ve spravedlivý rozsudek, doufal, že mu Bůh pomůže.
A pak se Pavel zeptal krále Agrippy: Věříš, králi Agrippo, prorokům? A taky si sám odpověděl. Vím, že věříš. To bylo trošku drzé, ale král Agrippa asi Pavlovi rozuměl, cítil, že Pavel nemluví jen tak do větru, že jeho slova mají váhu. ?Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem?.
To nebyl Pavel, který by Agrippu přesvědčil, ale Ježíš Kristus, o kterém Pavel celou dobu vyprávěl. Jenže zaslechli jste slůvko málem. To je rozdíl. Když řeknu: málem jsem uklouzla po slupce od banánu a uklouzla jsem po slupce od banánu. Pro krále Agrippu to bylo příliš těžké uvěřit, že Ježíš umřel a byl vzkříšený. A je to těžké pro každého. Ale my si to připomínáme každou neděli, protože chceme být jako Pavel. Věřit Bohu i když je to někdy nepříjemné odpovídat na otázky těch, kdo o Bohu nic neví a vědět nechtějí.
Pavel se rozhodl, že bude víru hájit, stůj co stůj. (Kdyby se neodvolal k císaři, mohl být propuštěn a on namísto toho jasně vyhraný soudní spor vyměnil za císařský, který nevěděl jak dopadne. A možná bude muset dlouho čekat než se do Říma dostane.) Ježíš stál Pavlovi za to.

píseň s kytarou Zazpíváme teď tu namnoženou písničku 331. A můžete si představit, jak ji zpívá apoštol Pavel, který míří do Říma (k císaři). Pokud ji děti neznáte, tak se tam často opakuje: To já o Pane můj, půjdu, když mě posíláš.
kázáníčko Ve Skutcích apoštolských Sk 26.22-25 Pavel praví: Ale Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš. Mesiáš má trpět jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo lidu izraelskému i pohanům. Když se Pavel takto hájil, zvolal Festus: ?Jsi blázen, Pavle, mnoho vědomostí tě připravuje o rozum. Pavel odpověděl: nejsem blázen, vznešený Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná. Sk 26.22-25
Sestry a bratři, jeden kuriozní případ se vleče už roky. Pavel z Tarsu, po vzoru Krista, se ocitá v politice a tam si s ním nevědí rady. Soudci by ho raději pustili, protože na něm neshledávají vinu. Žalující strana to ve své horlivosti žene do vyšších sfér a chce Pavla zničit. A Pavel, římský občan a křesťan, trpělivě absolvuje výslechy a svědčí pravdivě, jak ho Pán povolal. Nestěžuje si na nespravedlnost a dlouhotrvající jednání. Poněkolikáté v soudní síni mluví o světle za kterým jde, o živém Ježíši (kterého mají žalobci za mrtvého). Zvěstuje vzkříšeného Ježíše a nebojí se v řeči vydat na milost a nemilost pozemským soudcům, nemůže jinak. Stojí pod soudem a milostí někoho vyššího, než jsou státníci a politici, císaři a jejich místodržící. Neodmítá stávající soudní struktury, uspořádání věcí veřejných, neodklání se od světa. Vyznává svou víru pravdivě. Jeho prosté věřím, staví soudce do nové role. Každý reaguje po svém. Festus ho nazve bláznem. Copak mrtvý, ukřižovaný může být živý a vzkříšený? Protože se drží zdravého rozumu, odmítá Festus celé to svědectví velkého pátku a velikonoční neděle, které nám ukazuje, že důležitou roli hrají věci pod povrchem, že v slabosti může být ukryta síla, že sebezapření má smysl (ne samo o sobě, ale ve vztahu pro druhého) a věrnost má cenu..
Agrippa zas odpovídá: Málem bys mě, Pavle, přesvědčil, abych se stal křesťanem. I tato pěkně formulovaná věta, ale Pavlovu bláznivou víru odmítá. Agrippa se vyhýbá nejzásadnějšímu rozhodnutí, před které evangelium člověka staví.
Ani Festus, ani Agrippa nevstoupili za bránu víry, odkud jsou vidět věci světa pod povrchem, nejen na něm. Kde se dějiny nepíší rozhodnutími politických nebo církevních autorit, ale žitou vírou každého. Upřímnými vyznáními, drobnými skutky, o kterých se v novinách nedočtete, možná ani dlouho nezůstanou v paměti, a přece mají svůj zdroj a své vyústění. Stojí za to držet se evangelia a nebát se otázek. Nemusíme přitom stát zrovna před soudem jako Pavel. Amen
píseň 456 sloky 1-3 (první tři sloky)

křest Michaely Strachoňové

Milí bratři a sestry, o křest své dcery Michaely požádali její rodiče, Lucie a Tomáš Strachoňovi. Kmotry dítěte se právě stanou Simona Bratršovská a Zdenka Uhlířová.
Milí rodičové a kmotři, křest je velkou radostí, protože nám připomíná Boží lásku a věrnost, jeho otevřenou náruč. Vy na sebe berete rozhodnutí Boží lásku dosvědčit tak, aby z ní i Michaelka mohla jednou žít. Než sama vyzná Ježíše za svého Spasitele, nebo ho odmítne jako Festus a Agrippa, stanete se pro ni - podobně jako Pavel svědky. Ve světě, kde mnozí raději evangelium odmítají, než by se snažili mu porozumět, se budete snažit vyjádřit, co je pravda, láska, naděje, víra, upřímně odpovídat na dětské otázky (někdy tak složité, že si nad nimi lámou hlavy teologové), trpělivě a pravdivě mluvit o vašem vztahu k Bohu.