kázání 20.9.2015 - Vojtěch Hrouda

Uložit kázání jako mp3.

Bohoslužby, 20.9.2015, V. Hrouda

Čtení: Ž 104, 24 a 27-30

Kázání: Ez 37, 1-10

Milé sestry, milí bratři:

Asi nejznámější oddíl z knihy Ezechiel je Údolí suchých kostí. Přečtu verše 1-10 z 37. kapitoly:  

Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. I otázal se mne: "Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?" Odpověděl jsem: "Panovníku Hospodine, ty to víš." Tu mi řekl: "Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: "Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo! Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin."

Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl. Tu mi řekl: "Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!" Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko.

Vzchop se!

Člověče, co je s tebou! Ležíš tu jako bez života, jako chcíplotina. Bez elánu, bez ducha. Mrtvola v hrobě. Vzmuž se! Seber se! Cožpak nevidíš, co se kolem tebe valí? Cožpak se tím necháš převálcovat? Cožpak chceš obrůst svou apatií jako lišejníkem? Lidský synu, postav se na nohy!

Ezechiel: ...postavil mě na nohy!

V úvodu knihy Ezechiel je taková drobnost, kterou bychom neměli přehlédnout. Prorok tu padne na tvář před svatým zjevením Hospodinovy slávy. Vzápětí Bůh Ezechiele vyzve (Ez 2,1-2): Lidský synu, postav se na nohy! ... budu s tebou mluvit. Jakmile ke mně (k Ezechielovi) promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. Později postavil duch na nohy celé vojsko, jak jsem to četl před chvílí.

Duch staví mrtvolu na nohy. Oživuje! Mění mrtvolnost a apatii v životnost a aktivitu. Udělej se sebou něco! Já, Hospodin, tak očistím a znovu posvětím své jméno. Skrze tebe, člověče, protože právě TY jsi moje jméno pošpinil a znesvětil! Tahle pasáž o znesvěcení Hospodinova jména je z předchozí, tedy třicátéšesté kapitoly (Ez 36, 22-25).   

Ne mrtví, ale odumřelí...

To se tak přece někdy říká: Ten by probudil mrtvého! Ezechiel prorokoval tak silně a jeho slovo bylo tak mocné, že by snad opravdu probudilo mrtvolu. To však nebylo třeba. Mrtví ať zůstanou v pokoji. Postačí, když vstanou ti zmrtvělí, odumřelí, ty malátné chcíplotiny bez života, co se světem jen tak plouží a myslí si, že věci jdou samy od sebe a že tu černou práci má udělat někdo jiný. Ejhle, jak je Ezechielovo burcování najednou aktuální! Lidský synu, prorokuj nad těmi kostmi (37, 4)!

Dobře, je to troufalé, ale zkusit to můžu...   

A: Suché kosti, přibližte se!

Suché kosti, přibližte se jedna k druhé! Ale smysluplně, logicky, žebro k páteři, čelist k lebce, stehno k pánvi. Hledejte místo, na které patříte. Jinak se neobnoví člověk, vznikne zrůda.

Suchá kost si říká: Co já s tím? Já to nezměním... (nádech)

Jsme snad vysušeni k rezignaci? Přibližme se jeden k druhému... a můžeme s tím něco udělat, můžeme to změnit.

Jsme snad vyběleni únavou? Jsme už jen suše lhostejní, nakažení všeobecnou zlobou, chycení populizmem, ustrašení a přikrčení?

Ne, nejsme! Přibližme se. Navzájem se poslouchejme. Více podporujme jeden druhého. Spojme se v naději proti beznaději a skepsi. Pokoušejme se napodobovat Hospodinovo milosrdenství a Kristovu lásku. Vymezujme se ke zmatení jazyků i hodnot. Šiřme království nebeské... kolik jsme toho o něm už namluvili! Ano, je z jiného světa, ale teď je čas stavět království tady, na zemi.

B: Suché kosti, pokryjte se šlachami a svalstvem!

Suché kosti, pokryjte se šlachami a svalstvem! Šlachy a svaly vás uvedou do pohybu. Pohnete se vzad, abyste si připomněli, co se nepovedlo. Pohnete se vpřed, abyste dělali čest Hospodinovu svatému jménu.

Suchá kost si říká: Jak bych toto mohla zmoci? Na to nemám sílu, na to nemám odvahu, na to nemám schopnosti. Na to já prostě nemám, já su obyčejnej člověk, žádný světec... (nádech)

Dobře nám jdou výmluvy a komentáře z gauče. Jsme snad vysušeni ke slabosti? Vyschla nám krev v žilách? Jak chceme naplňovat dědictví houževnatých bratrů a sester Jednoty bratrské? Kde zůstala odvaha statečných bojovníků za Boží pravdu z okolí Husova? Už jsme zapomněli na hrdost a odvahu našeho disentu z období komunizmu? Kam se ztratily soudnost, zdravý rozum, víra ochotná k obětování gauče? Už nás televize ohlodala - na kost?

Pokryjme se šlachami a svalstvem! Svaly a šlachy nás vymrští - ze škarpy na stezky světa, do jejich tvrdé reality, abychom mohli být světu něco platni...     

C: Suché kosti, potáhněte se kůží!

Údy, útroby, čelisti, potáhněte se kůží! Kůže z vás učiní jeden celek, jedno tělo, jednotu. Kůže je propustná, jsou v ní miliony kanálků, drah a pórů. Takže tělo je otevřené, dovnitř i ven. V kůži je citlivost, vnímání a čití. Takže tělo vnímá bolest. Kůží tělo mluví se světem, poslouchá ho a odpovídá mu. 

Suchá kost si říká: Jsem popukaná, popraskaná, nezajímavá. Nanejvýš mě odkopnou do křoví, zahrabou pod zem. Jak bych já se mohla ozvat? Kdo by mě (asi tak) poslouchal?... (nádech)

Jsme snad vysušeni k němotě? Okoral nám jazyk v ústech, přilepil se na patro? Jsme přece lid Slova! Ve znaku máme Bibli. Knihu. Písmo. O čem je Boží Slovo, křesťane? Zkus to jednou větou: Boží slovo je o lásce Boha k člověku, a taky o tom, že ve slepé uličce hříchu a smrti máme nehynoucí naději. Jistě, dobře jsi to řekl, křesťane, ale nezapomeň, že láska i naděje jsou věci živé, aktivní a namáhavé. Nestačí někde na poli čekat a pomalu usychat.

Mluvme toto slovo, když svět hlásá, že Bůh je mrtev. Křičme toto slovo, je tolik důvodů... namátkou: když si čtyři z pěti lidí v naší zemi nepřejí (ano, slyšíte dobře, 80%), aby naši lékaři, v našich nemocnicích a za naše peníze léčili 15 syrských děti se srdečními vadami. To jsem si nevymyslel, cituji anketu serveru www.seznam.cz ze srpna tohoto roku. Kůže mě z toho pálí, osype se a zanítí.    

Potáhněme se kůží. Mluvme se světem. Dávejme teplo, dotek, krásu a citlivost, tedy to, co dává živá kůže. Jako ti, kdo jdou s kůží na trh. Na trhu je mumraj – jsou tu poctiví zelináři a jsou tu pobudové, chmatáci, zkrachovalci a lůzři bílí, lůzři hnědí, černí, rudí nebo žlutí. V jejich kůži nikdo být nechce, ani my, že?

D: Suché kosti, ať vás naplní duch a vy ožijete!

Potom Ezechielovi Hospodin řekl: "Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: »Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni« Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův." (Ez 37, 11-14; text navazující na vstupní oddíl)

Hospodin se diví. Lidský synu, proč říkáte: naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni? (Ez 37,11). Prorokuj jim. No jen běž, neboj se...

Ale vždyť já to zkouším, je to těžké...   

Víte, Duch přišel a je tu. Někdy lehce pofukuje, jindy je to vichřice. Obnovuje. Zahřívá i chladí. Vstupuje do hotových těl. Vnímáme ho, cítíme ho, registrujeme ho... asi dechem. Stejné ke stejnému. Už nás oživil. Oživil naši mrtvolu. Oživil naši mrvolnost. Postavil ji na nohy. Pospojoval suché kosti, obalil je šlachami, pokryl je kůží. Obydlil nás.

Najednou víme, kdo jsme a co máme dělat. Nejenže můžeme chodit, můžeme chodit s Bohem, jako Henoch nebo Noe. Nejenže můžeme jíst, můžeme jíst s vděčností. Nejenže se můžeme smát, můžeme smích přinášet do domů různých smutků.

S duchem je všechno jinak. Jaksi barevnější. Jaksi plnější. Jaksi živější. S ním se znovu objevila naděje. Rozednilo se. Utrpení není zbytečné. Mizerný život začne dávat smysl, vždyť jednou bude líp. Volání se vyplatilo, vždyť už jsme nalezeni. Svět dostal rozum, vždyť přibývá dobrých věcí.

A my? Boty máme pořád děravé a pořád nám do nich teče. Jsme po pás v hříchu, i to je stejné jako dřív. Najednou se mi ale chce říct: Já už VÍM, že jsem po pás v hříchu! VÍM, že mám děravé boty a že mi do nich teče! Tohle poznání je nové. Nové z Ducha?

Vzchop se!

Člověče, tak co je s tebou! Chcíplotino. Sucháči! Vzmuž se! Udělej se sebou něco! Cožpak nevidíš...? Cožpak se necháš...? Cožpak chceš obrůst...? Postav se...!

No jo... Já už lezu. Vy byste teda probudili mrtvolu. Na mě už tenhle otimizmus nějak nejni...

Amen