kázání 21.8.2011 - Debora Rumlová

Kázání:
Lk 16, 1-8 Svým učedníkům řekl:?Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. 2 Zavolal ho a řekl mu:?Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.? 3 Správce si řekl:?Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. 4 Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!? 5 Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu:?Kolik jsi dlužen mému pánovi?? On řekl:?Sto věder oleje.? 6 Řekl mu:?Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.? 7 Pak řekl druhému:?A kolik jsi dlužen ty?? Odpověděl:?Sto měr obilí.? Řekl mu:?Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.? 8 Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.

Tunelování či nějaký druh korupce je cesta k pochvale. Co to má znamenat? Jako bychom se ocitli někde v nějakém podivném světě, kde právě takové věci jsou důvodem k pochvale. Je fakt, že takový svět je mnohdy možná právě ten náš, ale že by za takové věci měla podle Ježíše přicházet pochvala, to je dosti podivné.
Správce, který tu vystupuje, jde a začne rozhazovat majetek svého pána a Pán ho za to chválí. Co to je za pána a co to je za logiku? To zní, jakoby Ježíš toužil po nějakém tunelářském království, po království zkorumpovaném, ve kterém právě tuneláře a podvodníky čeká pochvala.
Co správce udělal tak převratného nebo dobrého, že ho za to jeho pán pochválí?
Celé to podobenství je velmi provokativní a podivné, koho si máme dosadit do rolí jednotlivých postav? Kdo je ten pán, který podporuje tunelování? Kdo je ten správce, který se snaží rozhýřit pánův majetek? A kdo jsou ti, co z toho všeho nakonec vyjdou vlastně nejlépe, ti, kterým je nenápadně snížen dluh?
Poslyšte tři velmi podobné příběhy:
Byl jeden pán, měl mnoho majetku, nezvládal vše spravovat a tak si najal správce, který byl schopný vypomoci a postarat se o jeho majetek. Vše šlo dobře, až jednou přišli další zaměstnanci pána a obvinili správce, že špatně hospodaří. Pán správce na hodinu propustil. Správce nevěděl, co si počít. Už dlouho byl u pána zaměstnán a nic jiného neuměl, bezradně bloumal po ulici a tu ho něco napadlo. ?Ještě stále mám přístup k Pánovým účtům a to je výhoda.? Zavolal si služebníky, kteří měli u pána dluhy, a ty dluhy jim snížil a zakamufloval to v účetnictví, tak že to nikdo nemohl napadnout. Tak trochu se pomstil. Pán to ale zjistil a rozzuřil se, nemohl nic moc dělat, protože správce dobře zahladil stopy, a tak si najal dva silné muže, aby správce vyhledali a dali mu co proto.
To je ten první příběh, který je vcelku pochopitelný, teď ten druhý:
Byl jeden pán, měl opravdu mnoho majetku, a tak potřeboval pomocníky, kteří by s jeho majetkem dobře hospodařili. A opravdu je sehnal, svěřil jim svůj majetek a nechal je hospodařit, dal jim celkem volnou ruku. Jeden ze správců byl ale obviněn, že hospodaří špatně. A tak ho pán okamžitě propustil. Ten správce byl zničený, nevěděl vůbec, co dělat. Předtím měl pocit, že dělá něco smysluplného a teď konec. Pán už mu nepomůže. Bloumá po městě a najednou ho napadne přeci jen jedna věc: U pána už nemám šanci, ale co u ostatních lidí? Zkusím ještě získat nějaké přátele. ?Ještě stále mám přístup k majetku pána a to je dobré.? Zavolal si pánovi dlužníky a snížil jim jejich dluh. Zahladil stopy tak, aby nikdo nic nepoznal, ale ouha, pán se toho dopídil, ale na toho správce nemohl, protože účetnictví bylo v pořádku. Tak si ho zavolal a alespoň ho pochválil.
Naprosto nelogická věc, ale jen jediná, a to pánova reakce. Vše ostatní bychom tak nějak dokázali pochopit. Vše ostatní je tak nějak z našeho světa, ale ta reakce, ta je podivná. Ta reakce totiž není lidská, ale Boží. Ale jak může Bůh chválit tunelování?
Pán nad celým tvorstvem nám všem svěřil nějaký majetek. Jakoby řekl: ?Tu máte a hospodařte.? Je to dar, kterého bychom si měli vážit a zacházet s ním zodpovědně. A tak tu hospodaříme, někdo úspěšněji, někdo méně. Někdo lépe, jiný hůře. A tu přijde obvinění: ?Ten či onen hospodaří špatně.? Je to tak člověk je hříšník a nedokáže si všeho toho tady na světě plně vážit. Vždyť každý z nás asi udělal už nějakou chybu, nedokázal dar plně využít, správně použít. Nedokázal využít dar z různých důvodů, možná proto, že si myslel, že na to nemá, nebo prostě proto, že se mu nechtělo namáhat. Naše vlastní laxnost z nás dělá nepoctivé správce, nedobré správce. A tu přichází moment, co s tím. Dá se ještě něco napravit, nebo už je to konec. Správce z podobenství je na dně, tuší, že je to jeho konec, na Božím soudu neobstál, nesnažil se dost. Byl prozíravý, ale jen když se mu to hodilo, a teď to vidí. ?Dá se vůbec ještě něco dělat?? Rozhodne se tedy získat lidi, snad jejich přátelství. On má stále přístup k Božímu majetku a tak ho začne rozhazovat. A teď přichází ten zvláštní a pro všechny udivující moment. Pán ho v tu chvíli pochválí. Jakoby pán říkal: ?Teď jsem skutečně spokojen. Dobře děláš, že tak nezodpovědně rozhazuješ můj majetek ve prospěch druhých.? Jakoby pánovi ani tak na tom majetku nesešlo. Nebýt přehnaně odpovědný k majetku, nelakotit, ale užívat ho správně ? to je pánovo krédo. To je pánova logika, odpouštět dluhy, to Bůh chce, a je rád, když se tak děje. A teď lze příběh dotáhnout ještě kousek dál. Za dluhy si totiž můžeme dosadit hříchy. Odepisovat dluhy znamená, odpouštět hříchy. A to je Boží logika, to je šance pro ty, kteří tu spravují ten Boží majetek.
A teď ještě slíbený třetí příběh:
Pán si zavolá svého správce: ?Už mě unavuje tvé pokoutné jednání, tvé hřešení, a proto tě propouštím.? Správce je bezradný, neví co si počít, najednou jako by se jeho život rozpadl, jako by jeho pán dával jeho životu smysl a správný směr. Teď je vše zničeno a už nikdy to nebude jako dřív. Co dělat? Jak dát životu zase smysl? Jak žít dál bez svého pána? Bloumá po ulicích a nakonec přeci jen na něco přijde: ?Zkusím alespoň trochu vypomoci jiným. Odpustím jim něco z dluhů.? A správce dostane pochvalu.
To je celkem pochopitelný příběh, a přitom tak moc podobný tomu druhému, ale přeci jen jedno slovo je změněno. Správce odpustí. Pochvala přichází za odpuštění. Odpuštění ? to Bůh vidí rád, svět naplněný odpuštěním.
Ale přece jen ještě jedna věc je podivná, stále tu visí ve vzduchu otázka. Copak ten správce, má právo odpouštět cizí dluhy? Není toto jen Boží právo? Máme snad právo odpouštět z cizího? Podle farizejské morálky by to asi nešlo: ?Boží správce takové dluhy nesmí promíjet, nýbrž naopak pranýřovat a tepat a jakoby shromažďovat dlužní úpisy a odsuzovat a dát to těm provinilcům pocítit nejlépe i s úroky; protože si to zaslouží. A kdyby jim bylo odpuštěno, tak ztratí smysl to, že my jsme zbožní a nic jsme neprovedli.? (J.Mrázek) Odpuštění to je jen na Bohu. Ale jak je vidět, Ježíš staví i tuto morálku na hlavu. Jakoby říkal: ?Ano, tyto dlužní úpisy patří Bohu, ale Bůh je nejspokojenější, když se z nich odepisuje a odpouští. To je ten nejlepší způsob, jak hospodařit se svěřeným evangeliem.? (J. Mrázek) Jistý druh tunelování je tedy opravdu cestou k pochvale. Tunelování úpisů se hříchy je povoleno i v Božím království. Amen

Píseň: 688