1. čtení Ř 1.18-25 + Ex 20.1-6; kázání Jr 8.4-7+10-12 a o falešných prorocích čteme ještě ve 14.14-16
Prorok Jeremjáš nemá lehký úkol. Je poslán k lidu, aby tlumočil Hospodinovo slovo soudu. Malé
území mezi Babylónií a Egyptem, které obýváte, do kterého jste se narodili, zanikne. Judské království
skončí a budete odvlečeni do zajetí. To kvůli nevěrnosti Hospodinu, svému Bohu a z ní vyplývajícímu
modlářství. Boží lid se přestává vztahovat k Bohu, vnitřně se odděluje a spoléhá na lidské jistoty.
Jak asi bylo Jeremjášovi, když měl tuhle hroznou zprávu vyřizovat lidu? Jak je nám, když tušíme, co je pravda a máme ji vyslovit, ale raději bychom mlčeli?mluvit pravdu proti vlastnímu přání? Když víme o nároku, který je na nás kladen, který z našeho vztahu k Bohu vyplývá.. Jeremjáš byl prorok věrný, naplňoval Hospodinovo slovo: Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. A tak tlumočil lidu slovo o zpustošení Judského království a o tom, že bude lid odveden do zajetí, do exilu.
Přestože Jeremjáš důrazně upozorňuje na to, co přijde, jak Hospodin naloží se svým stále víc nevěrným lidem, mnozí Judejci si tuto vážnou situaci plně neuvědomují. Samostatné judské království končí, protože nejste schopni zachovat jeho výlučnost, protože jste zapomněli na smlouvu, kterou s vámi uzavřel Hospodin, váš Bůh. Babylónské zajetí je neodvratné, protože propadáte modlářství, klaníte se falešným bohům a věcem. Uvědomte si, jak se věci mají a podle toho rozhodujte a jednejte.
Jenže proč, když Judejci mohou napřít svůj sluch k dalším prorokům? Nemluví k nim jen Jeremjáš, ale i různí falešní proroci, kteří závažnost situace zlehčují: ?Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není?. Nebo ve 14. kapitole falešně prorokují: Nespatříte meč, hlad mít nebudete, ale Hospodin vám dá na tomto místě svůj pokoj? ? tedy něco ve smyslu ?žijte stále stejně, ono se vlastně nic neděje, budete se mít zase dobře.? Zatímco Jeremjáš vyzývá k aktivitě, ke změně, k promítnutí aktuální skutečnosti do myšlení a jednání, falešní proroci míří na opačnou stranu ? k pasivitě, k sebespokojenosti, k opakování chyb, k přijetí statu quo. Nepopulární slova osamělce Jeremjáše versus snadno přijatelná a líbivá slova falešných proroků.
Mohla bych teď vypočítávat v čem všem se svět a Boží lid za víc jak dva a půl tisíce let změnil. Ale asi tušíte, kam mířím. Přestože se svět výrazně přetvořil, nalezneme tolik podobností: - veleříším říkáme velmoci, judské království bychom mohli nazvat ne-věrnou hrstkou Hospodinova lidu. Líbiví jsou i novodobí falešní proroci a nepochopení (někdy záměrně) zůstávají ti, kdo vědí o možném zániku, o smrti, kdo přemýšlejí nad budoucností, kdo hledají cestu z marnosti modlářství, mluví o nepokřiveném vztahu k Bohu, k sobě, k druhému.
Dnes je den země, který komise synodní rady pro otázky životního prostředí doporučuje připomenout, a tak si dovolím, ač to z biblického hlediska není úplně košer, užít veršů z Jeremiáše jen pro takovou prorockou paralelu. Považte nejprve, kam směřuji.
Tenkrát se Judejci svým počínáním dostali do těžké situace. Kdybychom tu zprávu četli v kronice nebo historické knize, řekneme, že situace judského království byla stejně společensky a politicky neudržitelná, když je svíraly dvě veleříše ? Babylonie a Egypt, že judské královstvíčko by stejně zaniklo. Ale bible líčí jeho zánik jinak. Z jeho obyvatel nesnímá odpovědnost za jejich chování. Biblické vyprávění není dějepisem o tlaku dvou velmocí, ve kterých se Judsko ocitlo. Vidí jako příčinu zániku království a odvlečení do Babylonie nevěru a neposlušnost. Nebýt postavy Jeremjáše, možná bychom si toho ani nevšimli.
I my bychom dnes mohli, docela realisticky viděno, svou odpovědnost za budoucnost celé planety odmítnout ? vždyť co jsem já, kapka v moři, která svým životem zásadně neovlivní prostředí, v němž žije. A nade mnou mračna velmocí orientujících se na ekonomické, strategicky vojenské cíle, velmocí ovlivněných náboženskými fundamentalismy. Ale podle bible máme i uprostřed daleko silnějších velmocí přijmout odpovědnost za to, co činíme. Slyšíme mnohá varování od těch, kteří si nezakrývají oči, kteří vidí krom jiných zhoubných tendencí taky zhoršující se stav životního prostředí. Varují nás ti, kteří si uvědomují odpovědnost a promítají do ní nejen mezilidské vztahy, ale i vztah ke stvoření jako celku a jeho jednotlivým druhům. V souvislosti s planetou zemí doporučují způsob trvale udržitelného rozvoje. A proti nim se ozývají hlasy docela jiné, silně připomínající falešné proroky, kteří říkají:
* můžeme si snad přát něco lepšího než růst hrubého domácího produktu
* kdyby se každý staral jen o to, co patří jemu, postačí to?.
* člověk má právo zkoumat cokoli, protože informace jsou cennější než základní etické principy a jistá cudnost, která nám byla dána
* za klimatické změny přeci nemohou naše civilizační výdobytky
a o něco konkrétněji:
* počkejte, za pár let se začnou se vyrábět auta, která budou dokonce čistit vzduch
* odpad nemá cenu třídit, stejně skončí všechen ve spalovně
* koncentrace oxidu uhličitého sice roste, ale s lidskou činností nesouvisí
* uhelné elektrárny se přeci mohou odsířit (ale o ceně nikdo nemluví) atd.
Falešní proroci nám dávají pohodlná vysvětlení, navrhují snadná řešení a vedou nás širokými cestami, které končí záhubou. Chlácholí nás, že bude líp. A my? Máme málo času, abychom se ptali po souvislostech ? proč se dějí přírodní katastrofy, proč je někde nadbytek a jinde nedostatek, proč chceme často překonávat veliké vzdálenosti, máme málo času uvažovat nad nástroji, které užíváme.
Sestry a bratři, nedovolila bych si z tohoto místa mluvit o těchto falešných prorocích, kdybych sama nebyla přesvědčena, že i trvale udržitelný rozvoj souvisí s vírou v Boha. Hned v první kapitole první biblické knihy je vylíčeno, že jak Bůh dává člověku požehnání a pověřuje ho vládou nad celou zemí. Často mě napadá, co jsme to za obrazy Boží, když pohrdáme nižšími vývojovými stupni, než jsme my sami, když se nepovažujeme za součást stvořeného světa, ale stavíme se k němu, jako jeho stvořitelé. Přistupujeme k zemi spíš jako bezohlední majitelé než jako správcové.
A nebo docela naopak, namísto lhostejnosti či povýšenosti, propadneme přehnané úctě k přírodě jako takové, učiníme si modly z ekologických cílů, z domácích mazlíčků a věnujeme přehnanou péči prostředí, ve kterém žijeme a zapomeneme na toho, od něhož vše vzchází.
Bratři a sestry, mám za to, že základem je smlouva s Bohem, kterou Judejci porušili. Hospodin svému lidu vyhlašuje Budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Jsme lidem Hospodina Stvořitele. To, co nám pomáhá opatrovat svěřené, aniž bychom je učinili objekty svých vášní, co nás učí nás starostlivosti a zájmu, je právě Boží péče o nás, v Kristu tak zjevná, tak pevná.
Kéž tedy nepřeslechneme hlas těch, kteří nám připomínají, že věrnost Hospodinu se projevuje mimo jiné i v péči o Jeho stvoření.