Bohoslužby, 23. 10. 2011, V. Hrouda
Čtení: Lk 9,51-56
Kázání: Jon 4, 5-11

Milé sestry a milí bratři:
Posledně jsem z tohoto místa sliboval, že budu několikrát za sebou kázat o Jonášovi. O tom biblickém Jonášovi, co byl v břiše ryby tři dny a tři noci? Tak to zkusím.
Ale dnes je neděle díkčinění za úrodu! Jonáš nic na poli nepěstoval, ani nesklízel. Tedy alespoň se o tom v Bibli nepíše! Ale poslouchejte teď pozorně, přečtu úplný závěr knihy Jonáš. Podle mého je to zápletka k činění díků velmi vhodná. Posuďte sami: přečíst z Bible Jon 4, 5-11
Jonáš je veřejně dosti známá postava, protože ho na dně mořském spolkla ta záhadná rybka. Druhá část Jonášova příběhu se odehrává už na souši? a tady se pro změnu objeví jakási (neméně záhadná) rostlina? která najednou vyroste, a hned zase uschne!
(přečíst znovu verš Jon 4,6: Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby)? Jste tu mnozí zahradníci? znáte tu rostlinu? Skočec obecný, latinsky Ricinium, z jeho semen se lisuje ricinový olej. Ta semena vyskakují ze zralých plodů, proto je to skočec? (kdyby semena jenom padala, byl by to padavec, kdyby vyletovala, byl by to létavec, ale ona vyskakují ? takže skočec!) Je to velká rostlina, dorůstá osmi metrů? listy skočce jsou obrovské, až metr dlouhé. Není divu, že se lze pod skočec ukrýt před žhavým sluncem, do stínu.
Přál bych si, aby tohle dnešní poděkování za úrodu bylo prosté. Nechtěl bych je ničím komplikovat. Úplně jednoduše:
Brambory v pytli, ještě je na nich hlína. Mnozí je vybíráte přímo ze země, pak pro ně chodíte do sklepa, berete je do ruky... není třeba vám dlouze kázat o díkčinění!
Nebo švestky v košíku. Jenom pozorovat to jejich dozrávání, jak se teplo srpnového slunce proměňuje v cukr, ve šťávu a v tu nenapodobitelnou modrou barvu? Upečete třeba koláč, s drobenkou pro děti, pro dědečka zase s mákem. A to nemluvím o povidlí, o slivovici, o švestkovém Bernardovi? myslím, že opravdu není třeba vám příliš kázat o díkčinění!
Nebo med na krajíci chleba. Nebo vajíčka, když slepice nesou. Zkuste se doma zamyslet jen nad takovým obyčejným slepičím vejcem. A pak můžete činit díky třeba hodinu v kuse! Nebo králík na smetaně, s červenými brusinkami. Nebo kapr na vánočním stole. Nebo vánočka s mandličkami. Káva ? to je dar z Brazílie, nebo z Guatemaly, nebo z Arábie. Miluju kávu a můžu u ní vzdávat díky třeba třikrát denně. Nebo mléko! Oříšková čokoláda! Teď dozrává vinná réva, úroda prý bude nejlepší za mnoho let! Díky Bohu!? a takhle bych mohl pokračovat pořád dál?
Pravda, kážu tohle kázání asi jako kuchařku? mohla by se jmenovat ´Ochutnejte a vzdejte díky!´. A to jsem ještě nemluvil třeba o kořenové zelenině ? taková čerstvá mrkev, před chvílí vytažená přímo ze zahrádky, to je něco! ? musím končit, takhle to nejspíš stačí! I když mě to docela baví takhle kázat?
Takže! V tom si asi rozumíme. Úroda ? plody, pokrmy, chléb náš vezdejší. Sklizeň, jídlo, nasycení a vše, co je s tím spojeno ? to samo o sobě dává dobrý důvod k vděčnosti. Ale ono to jde dál!
Uvědomil jsem si to znovu i díky tomu Riciniu, skočci, ze kterého vyskakují krásná lesklá semena jak žabky! ? Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu.
U nás skočec moc neroste, ale rostou tu třeba lípy? aby nám stínily hlavu. Taková vzrostlá lípa! To je taky úroda! Vyrostla někde u chalupy, protože ji Bůh nastrojil. Byť ji třeba zasadil pradědeček vašeho prapradědečka. Bůh umí leccos nastrojit skrze člověka. Zeleň mladých listů na jaře. To je přeci úroda! Kvetoucí lípa, hučící včelami. To je úroda! Lipový květ a lipový med! Ptačí hnízda! Plch. Noční motýl. Vůně. Lipové dřevo ? z něho vyrobené housle a violy, taky dřevěné sochy nebo loutky, to všechno je úroda!
A nechci zapomenout na ten stín! Na lípě se urodil stín! Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu. V Bibli se píše, že Jonáš měl ze skočce velikou radost! Jistě za něj v duchu děkoval!
Zkrátka, chci tím říci toto: Úroda, ze kterou dnes děkujeme, to jsou ty brambory, chleba nebo víno, to jistě. Ale úroda, to je taky něco širšího, něco, co jde dál. Úroda je to, že na světě se dobře žije! Že se tahle obyvatelnost udržuje, prodlužuje a obnovuje. Že svět je pod ochranou Hospodinovy ruky, stejně jako je Jonášova hlava pod ochranou stínu. Že svět je dobré a bohaté místo k životu? pro nás i pro plcha? i pro skočec!
Za tuhle základní milost, za tuhle velkou, širokou a dlouhodobou Úrodu vzdejme dnes Bohu díky!
Tak! Tuhle první část kázání jsem chtěl vyjádřit jednoznačně, nezkomoleně a nekomplikovaně! Vděčnost je přeci jednoduchý děj: stačí se dívat, poslouchat, trochu čmuchat, dotýkat se a ochutnávat!? pak to prohnat přes srdce, trochu přes rozum, a na konci z toho teče čistá vděčnost! Když to takhle říkám, trochu to opravdu připomíná to pálení slivovice?
Teď druhá část. V té si chci všimnout takové souvislosti. Možná, že jste si už zapamatovali ten verš, který dnes pořád dokola opakuji: Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby? Všimněte si toho konce! ? aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby! Tohle mám na mysli, tady je ta souvislost!
Vysvětlím: V tom příběhu o skočci je to přeci tak? Bůh nastrojí skočec, ten rychle vyroste. Jonáš se může ukrýt před sluncem, je to ochrana, jinak by ho slunce spálilo, vysušilo, zabilo! Jonáš se raduje. Pak Bůh nastrojí červa a skočec uschne, přes noc, rychle. Jonáš zuří, chce se zabít. Lepší umřít, než tohle snášet! Vždyť si s ním Bůh jenom zahrává! Dá a vzápětí vezme. A Jonáš v tom plave, nepobere to. Je hodně naštvaný, nazlobený! Hoří, exploduje? Plane, jak je napsáno v Bibli!
Hospodin to s tím skočcem celé nastrojil (to je krásný biblický termín), aby Jonáš mohl něco pochopit. Aby ho zbavil zloby? Už si to pamatuji i já: Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby? Je tu dána do souvislosti úroda, tedy to, co vyrostlo k našemu užitku a ochraně (jako ten skočec), a zloba, tedy to, co máme v srdci.
Jestliže je tenhle postřeh správný, tak je to s tou úrodou ještě zajímavější. Úroda, za kterou dnes děkujeme, jsou ty brambory, chleba nebo víno. To jsme řekli. Úroda je taky něco širšího, něco, co jde dál, tedy že svět je dobré a bohaté místo k životu. To jsme také řekli. Ale tady je ještě něco jiného?
Úroda nás má uzdravit z naší zloby! Má nás zbavit tvrdosti srdce! Vždyť Jonáš planul proto, že neuměl přijmout Boží milosrdenství. Chtěl pomstu na lidu Ninive, neuměl pochopit, proč Hospodin přijal jejich pokání! Proč se nad nimi slitoval! Jonáš byl tak utvrzený, zatvrzelý a natvrdlý, že byl ochoten i zemřít!
Úroda sama a náš dík za ni mohou uzdravit naše srdce!... Tak nějak by to mohlo být, ale tu souvislost spíše jen tuším. Protéká mi nějak mezi prsty. Nejsem si jistý!
Tohle by mohlo pomoci: Jonáš se připoutal jenom k tomu, co se dělo s jeho hlavou!
Hlava poprvé ? na hlavu mu pražilo slunce, tak si udělal přístřešek a díval se do údolí na město, v očekávání jeho zasloužené likvidace.
Hlava podruhé ? pak vedle vyrostl skočec, který mu stínil hlavu, nejspíš lépe než přístřešek. Jonáš se radoval ? z toho, co se děje s jeho hlavou ? čili jeho srdce poskakovalo jenom kolem něho a úplně vypustilo tragédii, která si chystala kousek vedle.
A za chvíli, když skočec uschnul a stín zmizel, se Jonáš zase chytal za hlavu. Tady je hlava potřetí.
Začínám to možná trochu víc chytat! Prostě není jenom dar úrody, je také dar neúrody. Má nám pomoci odpoutat naši pozornost od toho, co se děje s námi, nebo žaludkem, nebo jistotou. Dar úrody nebo neúrody má obměkčit naše srdce, aby netlouklo jenom pro to, jestli klobásky budou dobře vyuzené, či jestli budu mít ve sklepě ta nejlepší vína, nebo jestli stihnu sklidit do stodol všechno obilí, brambory nebo švestky. Úroda nebo neúroda nás má dovést k lítosti nad Ninive. A Ninive je svět kolem nás!
Protože? jak říká sám Jonáš, Hospodin je Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, Hospodina jímá lítost nad každým zlem.
Pane Bože, děkujeme ti za úrodu, která učí naše srdce lítosti nad těmi, kdo spáchali zlo a touží po odpuštění.
Amen