Text kázání: Žalm 86,1-8

 Milí b.a s.

            Nevěřící  člověk si nedovede představit  jak může někdo věřit v Boha,  kterého nemůže očima vidět. Zdá se  mu, že musel naprosto odepsat, svůj rozum    protože rozum přece  o Bohu nemůže nic povědět. A navzdory tomu  věřících lidí je na světě stále dost. V naší republice podle posledního sčítání celá jedna třetina, i když praktikujících křesťanů je jistě  mnohem méně. Ti, kteří žijí svou víru, vám řeknou: S Bohem se nesetkáváme v rozumu, nýbrž  v srdci.  Když máme  radost, tak naše  srdce Pánu Bohu zpívá chvalozpěv, radosti. A to už je něco, vždyť skutečné radosti je dnes ve světě tak málo. Když máme smutek zpíváme žalozpěv, tak jak je  tomu v žalmech.

Rozhodující je, a to víme, že  ten, kdo věří v Boha  není nikdy opuštěn , není  nikdy  sám. V depresích a v beznaději  se vždycky  objeví  v té hrozné tmě zcela nečekaně světlo  naděje.  Bůh v něhož jsem  uvěřil, mi přijde na pomoc.  Ale dnes je tolik  lidí  smutných,  a žádné světlo naděje se jim  neobjeví. Nikomu a ničemu nevěří, jejich  srdce, je vyprahlé a prázdné. Tak není divu, že je   nikdo  nemůže vyvést ven  z toho  všeho , pod čím klesají.

 Pán Bůh se v tomto světě  projevuje tak, že  je připraven nám pomoci,  když o jeho pomoc stojíme. Řekli jsme: náš rozum Pána Boha neodhalí. Kdyby tomu tak bylo, pak by víra a důvěra v Boha vůbec  nemohly existovat. Vždyť to, co vidíme, na to si brzy zvykneme a dál se už o to nezajímáme. Žalmista se vším co ho trápí přichází  k Bohu v modlitbě, v ní se Bohu svěřuje tak jako svému nejlepšímu příteli. Když má radost, spěchá, aby se o tom dověděl jeho Bůh.

            Srdce a ne rozum! Ale  je naše lidské srdce zárukou pravdy, je spolehlivé? Z lidského srdce přece může vycházet cokoliv, nejen dobré věci, ale také zlé. Ostatně i Ježíš to pověděl farizeům: Ze srdce mohou vycházet i špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. A to všechno jistě nemá s biblickým  Hospodinem opravdu nic společného.  Od Hospodina  však přichází do našeho života jenom dobro, spravedlnost,  pravda a láska. Proto žalmista prosí Hospodina, aby vlil do duše svého služebníka radost, neboť Ty , Pane jsi dobrý, a nabízíš odpuštění ke všem,, kdo tě volají jsi nejvýš milosrdný. Když k Tobě  v modlitbě volám, ty mě slyšíš,  máš o mě zájem. Odpovíš mi  a  já mám proč se radovat.

V modlitbě jde podle  katolického lékaře a psychologa  Kašparů o  živý vztah mezi mnou a Bohem, tak jako je živý  vztah mezi lidmi. Je ovšem  rozdíl mezi mluvením a komunikací, stejně jako je rozdíl mezi modlitbou  a modlením se. Jedině když mluvím k člověku ke svému   „ty“, tak komunikuji. Pán Bůh je mým Ty. Bez něho jsem na světě  sám.

             Hospodin je   garantem spravedlnosti, poslední instance, když všechny  lidské instance zklamou.  Není ovšem jen  spravedlivý, to by to s námi zle dopadlo, když víme kolik zlého je v nás, v našem srdci. Hospodin, tak o něm svědčí bible , je především milosrdný, plný lásky. Z lásky zvítězil nad původním chaosem,  stvořil na počátku tento svět. Z lásky postavil do něho člověka, aby se mohl  lásku druhým lidem rozdávat. Naprosto jsou vedle ti, kteří tvrdí, že víra  v Boha nám bere radost. Spolehnutí na Boha  je  právě zdrojem  radosti, aby nás deprese nepřeválcovaly. Lidé dnes  jsou smutní, a není divu: zlo neustále v našem světě vítězí,   úspěch mají lež a podvod. Kdo by z toho nebyl nešťastný a smutný? Co v takových chvílích když máme zlé pocity dělat? Žalmista se modlí  k Hospodinu. U něho nalézá ztracenou  radost,  smysl života, i  když se zdá, že náš  život už žádný smysl nemá. Vždyť právě Hospodin poslal do našeho světa Zachránce, svého Syna Ježíše Krista, aby od nás odehnal smutek a mizející  radost nám vrátil.  Nemusíme být otroky zla a hříchů ani svých zlých pocitů, můžeme se  změnit k dobrému,  můžeme nalézat smysl svého života.

             Takové změny nejsme my lidé sami od sebe schopni. Změnit nás může jen  Boží zásah, jeho pomoc. Však víme jak bídně končí mnohá naše předsevzetí. Potřebujeme sílu , silnější než naše vůle  a chtění. Tou silou je pro našeho žalmistu  i pro nás Hospodin. K němu můžeme volat: v modlitbě:, jemu se se vším svěřit, a očekávat změnu. Nakloň své ucho Hospodine, jsem zubožený. Ale ty přece nás  stále miluješ  a ani  náš odpor vůči tobě, není schopen ukončit tvou lásku k nám lidem. Když něco zlého uděláme, lidé nás  rychle odsoudí a velice často i  zatratí. Ale Hospodin  nezatracuje, hledá ztraceného a zuboženého člověka.  Odpovídá  nám , i když ne vždycky tak rychle jak bychom si přáli.  Zlomil přece už moc všeho zla i smrti vzkříšením Svého Syna. 

Přesvědčili se o tom Ježíšovi učedníci když se plavili po jezeře Genezaretském. Nastala bouře, dostali veliký strach. Probudili Ježíše, který byl na lodičce s nimi a prosili ho, aby  jim pomohl. A on pomohl , divokou bouři  svým mocným slovem utišil. V gedarenské krajině, jak jsme četli z Písma  vyhnal zlé síly ze dvou posedlých lidí.  Podobnou zkušenost máme, když v Boha věříme. Voláme o pomoc a pomoc se dostaví. Jsme zbaveni břemena zlých pocitů. Nejsme opuštěni a sami. Pak se žalmistou vyznáváme: Panovníku, není ti rovného na celém světě, ty konáš divy a zázraky.

            Jinak ve světě žádné zázraky nejsou. Všechno běží stále  stejným během. Zázrak a  div je vždycky něco nečekaného. Zázraky  potřebujeme zakusit a prožít,  abychom měli naději. Za námi je zázrak vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, před námi slib, zázrak, že  Hospodin stvoří nové nebe a novu zemi. Už přece  zlomil  moc všeho zla, í naší absurdity,  život a radost budou  mají vždycky navrch. Pane náš, bez Tebe jsme v zajetí smutku a beznaději. Bez Tebe nám chybí radost. Díky Tobě, že bez Tebe nejsme nikdy. Amen