kázání 26.7.2015 - Vojtěch Hrouda

Uložit kázání jako mp3.

Bohoslužby, 26.7.2015, V. Hrouda

Čtení: Rt 1, 18-22

Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: "Je toto Noemi?" Odvětila jim: "Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?" Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

Kázání: Rt 2, 10-19

Milé sestry, milí bratři.

V dnešním kázání budu vycházet z knihy Rút. Poslechněte si nyní úryvek ze druhé kapitoly, verše 10 až 19:

Tu padla Rút na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se Boáze: "Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?" Bóaz jí odpověděl: "Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!" Ona řekla: "Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň." Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: "Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně." Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: "Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji." Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene. Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí, otázala se: "Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal." Pověděla tchyni, u koho pracovala: "Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz."

Korán, Bible a noviny

Mám na kazatelně Korán zabalený v novinách a Bibli, do níž jsou vloženy noviny...

Nejprve takové hraní se symboly. Toto (rozbalit) je Korán zabalený do novin. Je to kniha, kterou byste si měli koupit, pokud ji ještě nemáte, a přečíst si ji. Já jsem si chtěl Korán koupit minulý týden, ale je vyprodaný. Tak jsem si ho zatím půjčil. Noviny používáme jako balicí papír... při balení nás nezajímá, co se v nich píše. Kdyby v těch novinách byl třeba titulek Proč se čeští křesťané bojí svých muslimských bratrů a sester?, pravděpodobně bychom si ho ani nevšimli.

Toto (vzít do ruky Bibli) je Bible, v kralickém vydání z roku 1613. Tu jsem do novin nezabalil, naopak jsem noviny vložil do knihy. Média jsou hlásnou troubou DĚNÍ. Písmo je sepsaná zvěst o Bohu a jako taková je zdrojem křesťanského postoje ke světu, k životu a k člověku. Proto jsem médium do Bible symbolicky vložil. Tím nechci říci, že máme do DĚNÍ vstupovat s Biblí v ruce (případně nad hlavou), ale že máme do DĚNÍ vnášet křesťanská východiska. Osobně mám za to, že mluvit o DĚNÍ z kazatelny je žádoucí a vkusné spíše zřídka a pouze je-li vážný důvod. Nemám pochyb o tom, že česká islamofóbie je velmi vážný důvod!

Rút: biblický úvod (Budeme-li o nich dobře zpraveni)

Islamofóbie. Slovo fóbie je z řeckého fobos, což znamená děs. V psychiatrickém slovníku je fóbie úzkost, strach z neznámého. Islamofóbie je tedy úzkost z neznámého islámu.

Příběh o Rút a Boázovi je jako ušitý na míru tomuto tématu. Rút se ptá na poli Boáze: Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoliv jsem cizinka? Boáz jí odpoví: Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. (Rt 2,11)

Příběh o Rút a Boázovi nám může pomoci naši fóbii z islámu zmírnit, nebo se jí dokonce zbavit. Boáz se ujal cizinky. Ona sama je z toho ´paf´: Jak to, že se mě ujímáš! Boáz se nebál přijmout Rút, neboť byl o všem dobře zpraven... to jsou jeho slova. Snad ani my se nebudeme bát přijímat cizince z islámského světa, budeme-li o nich dobře zpraveni. Nebudeme se bát tehdy, budeme-li něco vědět o islámu a muslimech a budeme-li schopni rozlišovat, co je co a kdo je kdo. Pojďme dál:

Islám jako společenské téma: (1) pochopení pro naše obavy a odsouzení Islámského státu

Všichni víme, že existuje islámský fundamentalizmus, projevující se terorizmem. Jsem si jistý, že my všichni zde přítomní toto zneužití islámu odsuzujeme, stejně jako drtivá většina Evropanů, stejně jako drtivá většina Čechů a stejně jako drtivá většina muslimů.

Uřezávání hlav, upalování zaživa v klecích, sebevražedné útoky namířené proti civilnímu obyvatel-stvu... tato zvěrstva, prováděná samozvanou organizací Islámský stát, nemají z hlediska většinového islámu a jeho představitelů žádnou legitimitu. Vzbuzují nejen všeobecné zhnusení, ale také islamofóbii, tedy strach, úzkost a pocit ohrožení ze všeho, co nějak souvisí s islámem.

Tyto pocity a obavy lze chápat. Zároveň je potřeba se jim bránit. Ideologové Islámského státu přece chtějí, abychom se báli, abychom byli zhnuseni, abychom nenáviděli všechny muslimy... protože eskalace vzájemné nenávisti zvýší sympatie muslimského světa k Islámskému státu a naženeme více muslimů do armády jeho bojovníků.

Islám jako společenské téma: (2) šibenice, islamofóbie, nacionální extrémizmus

Nenechme se vehnat do ohrady, do které nás Islámský stát chce vehnat. Všude slyším, že je třeba bránit křesťanství před islámem, křesťany před muslimy, Evropu před islámským světem. Vidím lidi v ulicích nosit šibenice. Víte, co nám tím sdělují? My chceme věšet. Koho? No muslimy, a ty Čechy, kteří se jich zastávají, vlastizrádce!

Je třeba bít na poplach. Teď, na nic nečekat. Je to špička ledovce. Jak rozsáhlé jsou xenofobie, extrémní nacionalizmus (Čechy Čechům) a rasismus pod hladinou? Jak dalece jsme v Čechách zhloupli, že sedáme Islámskému státu na lep? Jak mouchy na mucholapku...

V každém případě, teď musí být slyšet hlas církve! Teď se musejí křesťané ozvat a ozývat, protože toto je útok na základní pilíře naší víry a na základy západní civilizace! Je to útok zevnitř, nikoliv zvenčí – daleko větší strach jde z Čechů, rozdmýchávajících nacionalistické a rasistické vášně, než z muslimů. A všechno už tu bylo, stačí si uvědomit, co bylo živnou půdou a rozbuškou druhé světové války. Pojďme dál:

Islám jako společenské téma: (3) islám a křesťanství, muslimové a křesťani

Je třeba rozlišovat. Vyléčit všudypřítomný ´syndrom jednoho pytle´. Co víme o islámu a muslimech? A neměli bychom to být my, kdo muslimy lépe pozná a pak pomůže české společnosti lépe rozlišovat?

Jako křesťané jsme se židy a muslimy v jedné rodině tzv. monoteistických náboženství. Monoteistický znamená, že věříme v jednoho Boha. Např. hinduista má bohů víc, proto není monoteista, ale polyteista. Navíc, křesťané, židé a muslimové věří ve stejného Boha, v Hospodina zástupů. Muslimové ho nazývají Alláhem, ale je to Hospodin.

Čili muslimové jsou naši bratři a naše sestry nejen jako bližní, ale také ve víře. Společně věříme, že jsme Hospodinovy děti, učedníci a služebníci.

Za zakladatele islámu je všeobecně považován prorok Mohamed, který zemřel začátkem VII. století. Islám je tedy o 600 let mladší náboženství než křesťanství. Mohamedovi Bůh zjevil své slovo. Mohamad slovo zapsal, tak, jak mu ho nadiktoval archanděl Gabriel (je to stejný Gabriel, který vystupuje v křesťanském vánočním příběhu). Mohamedův text tvoří svatou knihu islámu, korán.

Na světě žije zhruba 1,6 miliardy muslimů. To je skoro čtvrtina všech obyvatel planety. Pro srovnání, křesťanů je 2,3 miliardy, což je o něco víc, ale v podstatě je to srovnatelně velký počet. Pojďme dál:

Islám jako společenské téma: (4) islám a islamizmus

Není muslim jako muslim, stejně jako není křesťan jako křesťan. Jak víme, církev Kristova je rozrůzněná do mnoha proudů, vlastně do různých církví. Stejně tak islám. Tyto proudy islámu jsou značně rozdílné – náboženský postoj bude jiný u sekularizovaného německého muslima, jiný u saharského beduína, jiný u bojovníka Talibanu, jiný u arabského šejka a jiný u albánského pěstitele oliv, který si rád dopoledne vypije své kafe z džezvy v kafaně na rynku.

Svět islámu je nejednotný, mnohavrstevný a pestrý. Většina muslimů jsou mírumilovní, přátelští a pohostinní lidé. Cestovatelé mezi vámi toto mé přesvědčení snad potvrdí (pijákům turka z džezvy jsem se vloni v Albánii díval do tváří a byl to docela příjemný pohled).

Abych to zkrátil. Ta část muslimské komunity, která se zformovala do Islámského státu a která je skutečně naším nepřítelem, je fundamentalistickým ostrůvkem ve velmi rozlehlém a pestrém moři. Je to okrajový jev, patologie, psychopatie neboli šílenství. Ďabelství. Nejsme přece tak zabednění, abychom šílenství a ďábelství ztotožnili s celou islámskou kulturou, duchovností a s důrazem islámu na milosrdenství (tento důraz je základem Koránu).

Islámský stát je patologický extrém, který se islámem jenom zaštiťuje, ale ve skutečnosti jej zneužívá, uráží a zostouzí. To, co Islámský stát nabízí, není návrat k čistému islámu, ale prachsprostá militantní ideologie a pokus o světovládu. Projev ryzí nenávisti. Islámský stát není islám, ale islamizmus! Učme se toto rozlišovat, braňme se důsledně ´jednomu pytli´, ten je dobrý tak pro hlupáky. V západoevropských a jihoevropských zemích, kde skutečně žijí s muslimy v jednom státě, toto dávno vědí. Pojďme dál:

Islám jako společenské téma: (5) s umírněným islámem proti islamizmu

Islámský stát je pro většinovou civilizaci nebezpečný. Jestli jste mě dobře poslouchali, tak jsem vás rozhodně pacifisticky nechlácholil. Islámský stát je třeba zničit, ovšem chytře, ne bombami. Pointa mojí filipiky proti české islamofóbii je tato: Musíme se spojit s umírněnou muslimskou většinou a být s ní v tomto boji (takříkajíc) na jedné straně barikády. Věřím, že máme nejen stejného Boha, ale i podobnou představu o milosrdenství a životě na tomto světě. Být s ´lidskými´ muslimy v přátelském vztahu. Co to znamená?

No, jako v přátelství, mít zájem. Konkrétně: mluvit s českými muslimy. Mít s nimi třeba nějakou družbu, pozvat je k nám do sboru. Vzletně se tomu říká mezináboženský dialog. A pomáhat. Je-li přítel v nouzi, přece mu pomůžu. Konkrétně: solidarita s uprchlíky z muslimského světa, s těmi, kteří jsou skutečně v nouzi. Nezapomeňme, kromě toho, že jsou naši bližní, tak jsou to bratři ve víře, sice z druhého kolena, ale bratři. Heslo ´Přijímejme jen křesťany´, které s v poslední době zaznívá z úst představitelů některých církví, je nekřesťanské, jak říká výstižně Tomáš Halík.

Pointu jsem řekl, musíme se spojit s umírněnou muslimskou většinou, bratrsky a odvážně... v Evropě, v České republice a v církvi.

Stejná pointa, otočená na ruby, zní takto: Pokud se nám nepodaří se s ´lidskými´ muslimy spojit proti těm ´nelidským´, tak ti ´lidští´ nakonec vyslyší svůdné našeptávání ďábla jménem Islámský stát, který jim sugestivně vemlouvá: Alláh je velký, Mohamed je jeho prorok a Západ je váš nepřítel. Tato súra v koránu není, ale dá se z něj demagogicky odvodit. Kdyby Islámský stát s touto strategií uspěl, tak potom skutečně Bůh s námi. Válka dvou civilizací by byla krvavou tečkou za naší hloupostí. Pojďme ke konci:

Rút: biblický závěr(Požehnán buď ten, kdo se tě ujal)

Noviny byly dnes vloženy v Bibli. Starozákonní i novozákonní spisy, ústy svých autorů, jasně tlumočí Boží vůli, abychom se k cizincům chovali jako k hostům, tedy pohostinně a přátelsky: Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Ex 23,9)

Jestli vám i příběh o Rút a Boázovi trochu pomohl zmírnit naši národní fóbii z islámu, jsem rád, protože jsem v to doufal. To, co říká bohatý Boáz je přece aktuální, nebo ne? ... "Bude-li (ta Moábka) sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji."

Až budeme za chvíli prosit o Boží požehnání, mysleme na to, co řekla na adresu ´té Moábky´ její tchyně, židovka Noemi: Požehnán buď ten, kdo se tě ujal!

Amen