10. neděle po Trojici - 28.srpna 2011 - Nové Město na Moravě a Bystřice text ? Př 9, 1-6,10,13-18 /čtení LK 14, 15-24/

Milí bratři, milé sestry,
?Jen moudří přišli ke králi, aby mu poctu vzdávali, jen zlomek z těch, co měli jít. Tak tiše, skromně přišel k vám, Bůh ? člověk, vládce světa sám, a nikdo nechce svědkem být.?
To je text jedné sloky z písničky Vítr se ztiší, kterou bychom našli ve zpěvníku Svítá. Ta písnička zpívá vlastně docela přesně o tom, o čem jsme dnes slyšeli při čtení, i v textu našeho kázání.
Ten text byl z knihy Přísloví a byl o moudrosti. Postavila si dům a rozhodla se do něj na hostinu, kterou připravila, zvát ty, kteří budou chtít vejít. Ale v tomto svém konání není sama. Do svého domu zve kolemjdoucí i hloupost. Má dům podobný tomu, který si vystavěla moudrost a i její pozvání zní podobně. Na první poslech. Není stejné. Ale je potřeba dobře poslouchat, na první poslech mohou splynout.
Pozvání hlouposti je totiž zároveň reklamou. Svůdnou. Nabízí a vychvaluje své zboží. To moudrost nedělá. Ta prostě jen zve, stejně jako zval i onen novozákonní hostitel na svou hostinu. Také vše připravil a nachystal a k pozvaným poslal ještě před začátkem služebníka, jako upozornění a opakované zdvořilé pozvání, jako doprovod, tak se to při velkých slavnostech dělalo. Jenže služebník nakonec nikoho nepřivádí, ale přináší omluvy, či spíše výmluvy. Sál zůstává prázdný. A tak se sál na pánův příkaz plní těmi, kteří pozvaní nebyli, těmi z ulic a nakonec i těmi, kteří byli daleko za městem, mezi ploty, ale pozvání přijali.
Jak to bylo s ohlasem na pozvání moudrosti a hlouposti z knihy Přísloví, to si můžeme domyslet my sami, to už v Bibli nenajdeme. Moudrost nabízí a otvírá svůj dům a hloupost láká a slibuje. Láká na chuť zakázaného ovoce ? ?Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.? Těžko říci, ve kterém z domů by dnes sedělo více hostí. Vždyť zakázané ovoce chutná mnohdy daleko lépe, než to, co je běžně k mání.
Moudrost a hloupost. Moudrost je pro starozákonního pisatele knihy Přísloví ta, která byla od počátku, odedávna, již při stvoření světa, ano , docela jako to novozákonní SLOVO, které bylo na počátku. Tak na to odpovídá evangelista Jan. Moudrost bydlí uprostřed nás, stejně jako Slovo. Kdesi uprostřed nás má moudrost svůj dům se sedmi sloupy. Jenže stačí to? Myslím, že ne. Ne tak úplně. Slovo, které přebývalo mezi námi samo o sobě také nestačí, Slovo i moudrost je potřeba nejprve přijmout. Přijmout to pozvání, které dostáváme. Potřebujeme vejít na hostinu, nevymlouvat se ani se nijak neomlouvat. Prostě přijmout pozvání hostitele.
Jsou chvíle, kdy se dostáváme do různých složitých situací, na nejrůznější křižovatky, kdy na našem rozhodnutí závisí kus dalšího života nebo dokonce život celý. A pak hodně záleží na tom, kterou cestou se vydáme. V takovou chvíli jsme to jen my, kdo máme svůj život ve svých rukou. Viděla jsem dokument Heleny Třeštíkové Katka. Ukazoval několikaletou cestu drogově závislé dívky a pak už ženy. Docela nemilosrdně, ale pravdivě tam byly vidět všechny následky všech těch chybných cest a špatných rozhodnutí, až z toho bylo člověku úzko. A přitom těch rozcestí, kdy se Katka mohla rozhodnout a jít jinudy, bylo mnoho. Stačilo vyjít, a chtít vydržet, jenže ona si vždy neomylně vybrala tu špatnou cestu a svůj život narovnat nedokázala.
Moudrost a hloupost. Dvě cesty, takto zhuštěně nám to předkládá kniha Přísloví. Na každém rozcestí je potřeba zkoušet a rozhodovat se. Rozhodovat se, na kterou stranu se dám, čí přijmu pozvání. Starý zákon nás volá k moudrosti, ale pod tou není ukryta jen vzdělanost ani jiné bravurní výkony. Je to stejné, jako v Novém zákoně, kdy hostitel zve a nic nepožaduje. Otvírá náruč a zve ke stolu. Je to hostina, na kterou můžeme přijít, aniž máme nějaké předpoklady, můžeme přijít, i když stojíme daleko, třeba až za městem, mezi ploty. To důležité je, ve chvíli pozvání, pozvání přijmout a nevymluvit se.

?Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.? ? to je to důležité, co nám chce autor Přísloví říct. Hospodin je tím měřítkem, podle kterého je potřeba se rozhodovat, tím, kdo zve k hostině, kdo zve i ty za městem, i ty mezi ploty. Rozhodovat se podle Hospodina, to je začátek moudrosti, ano, teprve začátek. Není to pojistka, která by udělala náš život snadnější a ochránila nás ode všeho zlého, ale je to začátek, DOBRÝ začátek. Nechat se pozvat do domu moudrosti. V tu chvíli totiž už nejsem měřítkem všeho jen JÁ SÁM. To může zklamat a zavést. V domě moudrosti je měřítkem věcí Hospodin, a v evangelijním podobenství stojí takový dům na pevných základech, na skále, která odolá i bouřím.
V domě hlouposti jsem měřítkem JÁ SÁM SOBĚ . Dobré je to, co je dobré pro mne a pěkné je to, co se líbí mně. ?Sladká voda, chléb, který blaží? , Já jsem ten, podle kterého se rozhoduji. Jako dům na písku, na nepevných a vratkých základech, který při první bouři spadne, protože ten nápor nevydrží. Naše síly jsou velmi omezené.
Křižovatky a rozcestí, za celý život jich projdeme mnoho a všude máme možnost se rozhodnout. Je mnoho různých cest, ale jen některé z nich jsou moudré. A tak můžeme ten dnešní text brát jako pomoc a posilu i jako varování zároveň. Moudrost přináší radost a svobodu. Hloupost stín a trápení.
Hospodin je tím, kdo má pro nás všechny náruč otevřenou. Pro všechny a pořád. To je dobrá zpráva do toho našeho rozhodování. Nemusíme hledat různé jiné hostiny, můžeme přijmout pozvání ke stolu, u něhož je hostitelem Hospodin a kde pozvání nemá hranice. To je to rozhodnutí, na které Hospodin na našich životních křižovatkách čeká. Rozhodnutí se pro moudrou cestu, přijetí pozvání. Rozhodnutí se pro cestu, která nevede do zkázy a stínu, ale do života.