Bohoslužby, 30.1.2011, V. Hrouda
Čtení: Lk 15, 1-7; Lk 15, 11-24; Lk 16, 1-9
Kázání: Lk 16,1-9

Milé sestry a milí bratři,
Ježíš mluvil hodně v podobenstvích. Ta podobenství zpravidla někomu adresoval ? učedníkům, židům v synagóze, farizeům, zástupu. My ta podobenství dneska čteme, bádáme nad nimi, teologicky je složitě vykládáme. Takové podobenství ale mělo objasňovat, ne zatemňovat, mělo otevírat oči a uši... proto jsou v podobenstvích situace, které byly v Ježíšově době obvyklé, všem srozumitelné, takové, které si uměl představit i ten nejprostší Ježíšův posluchač. Ježíšovi šlo o to, aby si rybář nebo pasačka koz z Kafarnaum nebo Betánie řekli: Aha, tak takhle to rabbi s tím Otcem nebeským myslel...
Snad mi dáte za pravdu, že jsme na tom vlastně stejně jako oni. Taky stojíme... nechápavě, zaraženě, nešťastně, sebejistě, nafoukaně, zvědavě... a potřebujeme uslyšet to Ježíšovo: Víte, s Pánembohem se to má tak, jako když... Nerozumíte? Tak si to zkuste představit, třeba takhle... Podívejte se, není to tak složité, cožpak to vlastně neděláte taky tak? Možná denně! K tomuhle ta podobenství byla.
Dneska jsme od stolu Páně přečetli hned tři Ježíšova podobenství: O ztracené ovci, O marnotratném synovi a O nepoctivém správci. Chtěl jsem, aby ta tři podobenství zazněla najednou, za sebou. To má svůj význam, který snad bude zřejmý z kázání. Jeho základem je ale to třetí podobenství, Nepoctivý správce. Přečtu už jenom začátek? (Lk 16, 1-3a)
Kdo to je ten váš Bůh! Řekněte nám, jak si ho máme představit! V koho to vlastně věříte, vy křesťani! No mezi námi, jste už trochu mimo, trochu pozadu, to vaše náboženství, to je taková fosílie, něco z pravěku (vlastně středověku)? To trochu přeháním, takhle přímo se nejspíš nikdo nezeptá, lidi jsou slušní a dnes si každý může věřit, v co chce. Takhle přímo se nikdo nezeptá, ale možná si to myslí?
Tak kdo to je, ten náš Bůh! V koho to vlastně věřím! Mám třeba dojem, že to už vím. Věřím si, že vím, komu věřím!? a pak se mě zničehonic někdo zeptá, dcera nebo dítě ve škole, nebo kamarád, nebo otec ateista ? A kdo to je, ten tvůj Bůh!
Tak rychle hledám odpověď. Nooo? on ho vlastně nikdo neviděl, on nijak nevypadá. A ani jméno nemá, spíš je to takový duch, ale ne jako v tom filmu Krotitelé duchů, že by někde lítal a byl průsvitnej, on je vlastně všude, ale současně nikde, chápeš?? Kamarád tak rozpačitě přikyvuje, jako že rozumí? ale nerozumí, protože takhle se tomu asi fakt rozumět nedá.
Hele, kamaráde můj? zkusím ti to vysvětlit jinak: Zapomeň na to, že si představíš, jak Bůh vypadá. Ani největší rabíni to neuměli, ani papež to neumí, dokonce ani náš synodní senior to neumí (to je v naší církvi nejvyšší šéf, bydlí v Praze!). Tak si nepředstavuj!... Slepá ulička! Nikam to nevede! Hele, důležitej je vztah! Nakonec, vždyť je lepší něco žít než si to jenom představovat!
Jsi tady ty, Karel Vopička, a je tady On, Hospodin. A mezi vámi něco je. I když Ho neznáš, tak mezi vámi něco je! To je trochu zvláštní, ale je to tak! Vztah. Jako je vztah mezi tebou a tvojí mámou, i když jsi říkal, že tě teď vůbec nechápe a docela tě štve! Ty jsi pro ni pořád syn! Ještě lepší je říct, že mezi tebou a Bohem něco běží! Něco jede, něco se odehrává. A ty, Karle Vopičko, o tom možná ani nevíš. Možná ti to někdo řekl, ale v tu chvíli to pro tebe byly kecy! Možná jsi uzavřenej, jako tyhle dveře vod baráku! Netoužíš někdy ty dveře vykopnout? Vyběhnout ven! Říkáš, že teď vo nic takovýho nestojíš! Teď nechceš! Tohle je v tom vztahu hodně důležitý ? jestli chceš nebo nechceš! Už tohle je na Pánubohu sympatický, že ho zajímá, co chceš! Je to vlastně na tobě, máš svobodu!
Karle, o Ježíšovi jsi určitě slyšel, předpokládám, že od Jehovistů? Ježíš o Bohu mluvil kudy chodil. A aby Boha lidem přiblížil, vyprávěl jim příběhy? o ovci, o klukovi, co odešel z domu, o správci, kterej okrádal svýho pána? Zajímavý je, že všichni tři se s Bohem setkali až když byli v nějakém průseru!
(1) Nejdřív ta ovce. Ztratila se od stáda. To je průser! Pro ovci je to skoro jistá smrt!
(2) Ten kluk, ten odešel sám, dobrovolně, rozhodl se tak. Ale přepísknul to, ve světě je tvrdej chleba. Nakonec by nepordnul ani žrádlem pro prasata, ale ani to nebylo! Průser, šílenej průser, vlastně smrt, která by nikoho moc nebrala, protože by o ní vlastně nikdo moc nevěděl! Dost podobný tý ovci?
(3) A nakonec správce! Taky průser! Ten se zase podobá tomu klukovi, v tom, že si to taky zavinil sám. Ale taky se od něho liší ? kluk to jenom neodhadl, zato správce dobře věděl, co dělá. Když kradeš, tak víš, že se to nemá a že škodíš! Jenže mu na to přišli a byl taky v průseru! Vyhazov z práce a dlažba! Takového darebáka si do firmy, natož do baráku po tomhle tunelu nikdo nevezme! Měl, chlapec, dobrej důvod bát se smrti!
Vidíš Karle, je to trochu jinak, co? O tomhle ti možná Jehovisti nevyprávěli. Všichni tři ? ovce, kluk i správce ? byli v průseru! Smrt jim koukala do vobličeje (z 10 centimetrů!), a pozor, nebyli vůbec dobří! Ovce byla nezodpovědná, pomalá nebo líná, kluk propil otcovy peníze, správce kradl, nebo dělal ještě něco horšího? Ani jeden se nikoho o nic neprosil, nikomu nevěřil, natož aby se pyšnil svým čistým štítem! A přesto!... přesto, že nebyli dobří, že nebyli spravedliví (jak se to píše v Bibli), se potkali s Bohem! Přesto, nebo možná spíš ´právě proto!´ se s ním setkali. Hele, k tomu ti musím ještě něco říct! Vydržíš ještě chvilku?!
Důležitej je v těch podobenstvích ještě jeden moment! Jednak jim to došlo!? že jsou v průseru!... a taky se k něčemu dokopali. U ovce to není tak patrný, ale ovce, když se ztratí, tak přeci vždycky bečí! To tam Ježíš ani neříkal, to všichni vědí.
U kluka to řekl přímo: On v té cizí zemi šel do sebe ? to znamená, že o tom špekuloval, a taky toho litoval... jak to zblbnul. Mrzelo ho to a chtěl to svýmu tátovi říct! A nezůstal u špekulování a pocitů, ale fakt vstal, sebral odvahu, a šel celou tu cestu zpátky. To muselo bejt těžký!
A správce, ten si řekl: Co budu dělat! Jsem v háji! No co, omlouvat se nebudu, to by mi starej pán stejně nesežral, zkusím se nějak dohodnout s dlužníky. Znám je, jsou to taky pěkný podvodníci, třeba se na něčem dohodneme. Jak se říká, ruka ruku myje a je třeba mít kontakty na správnejch místech! Správce (pohoršene)! Jak řekl, tak udělal. A dlužníkům se to líbilo?
Teď se, Karle, dostávám k tomu hlavnímu. Ptal ses mě na Boha! Kdo to je! On šel tu ovci hledat. Ta jedna mu stála za to! Dal do toho všechno, hledal tak dlouho, než ji našel! Tak tohle je on! Hledal tu, která byla v průseru a bečela! A měl děsnou radost, že ji našel! Tohle by ti mohlo pomoct, když si potřebuješ Boha představovat. Pastýř, celej zkrvavenej od trnů, jak se prodírá houštím, aby zachránil někoho, kdo si to podle nás vůbec nezaslouží. A umí se radovat ten pastýř. A chce se radovat se sousedy! To se tam taky píše.
Ten táta dvou kluků se taky raduje, když se mu ten mladší vrátí. Bůh jako Táta. Ustaranej, ale v klidu, protože je moudrej. Ví něco o tom, jak to ve světě chodí. Vždyť ho nakonec vymyslel! Umí čekat, protože umí důvěřovat. Do poslední chvíle věřil, že to s klukem dobře dopadne. Umí odpouštět, protože má milující srdce. Tohle je, Karle, důležitý, i když ti to teď možná zní krapet frázovitě. Umí odpouštět, protože má milující srdce!
V tom třetím podobenství je to s Bohem trochu složitější. Ten bohatej člověk možná taky čekal, že správce, kterému dal důvěru, aspoň trochu zalituje. Nebo že se omluví, když nic jinýho! Pak by se Pán taky radoval! Ale nestalo se! Asi proto ten příběh v Bibli je, protože jinak by stačila ovce a ztracený syn! Správce v tom totiž jede dál! Nechce se vrátit!
Pamatuješ, jak jsem před chvílí mluvil o tom rozhodnutí?... že je důležité. Rozhodni se, jestli chceš nebo nechceš! Je to na tobě, dělej, jak myslíš! Správce si myslel, že když si to u pána rozlil, tak s ním pán skončil. Proto spěchal, aby si to vyžehlil s lidmi. Tohle je přeci děsně zajímavý? Karle! Vem si to na procenta! Takhle to dělá 99 procent lidí! Chceme si to vyžehlit s lidmi! Devadesát devět ovcí ve stádu, nás nevyjímaje! Chápeš, tohle poslední podobenství vystihuje většinu z nás! Ztracené Ovce a marnotratní syni jsou vzácní, správcové hojní!
Ale na začátku ses myslím ptal na Boha, nezapomněl jsem? Bůh ze správce radost nemá, to by to tam Ježíš řek! Ale ani ho nezavrhne, neodepíše. Dokonce ho, člověče, pochválí! Udělal´s to rozumně, chlape! V Bibli se píše ´prozíravě´. Klidně by se dalo říct i ´opatrně´, nebo dokonce ´lstivě´, jako had!
Myslím si, že toho správce Bůh nepochválil za to, jak na svůj průser reagoval. Že podváděl a vlastně i kradl dál (vždyť si kupoval přízeň dlužníků z cizího, z Pánova). To umí každej chytrák, takhle rozdávat. Spíš Bohu rozumím jinak, a obdivuju ho za to. On tou pochvalou možná říkal: Tak podívej se, správče, tohle, co tu předvádíš, patří do tvýho světa, do světa kamarádíčků a podvodníčků. A to já neberu! Doufám, že sám brzy poznáš, že jsi úplně vedle! A když ne, tak s tím asi nic nenadělám. Ale dobře, zatím ti to nedošlo, a tak ti chci dát čas. U mě máš dveře otevřený, třeba časem dojde na ty slupky pro vepře a ty to pochopíš.
Bůh mu, Karle, říká: Pro tuhle naději jsem tady! JÁ JSEM tvůj bývalý i současný zaměstnavatel! JÁ JSEM!
Karle, ptal ses, kdo je Bůh, ve kterého věřím! Nechtěl jsem ti dát hotovou odpověď. Myslel jsem přitom na ty Jóbovy kamarády, protože ti o Bohu věděli všechno, a přitom mluvili nenáležitě, vlastně hloupě a drze! Chtěl jsem ti jenom říct, že když chceme Boha poznat, stačí možná poslouchat. Hlavně poslouchat, co nám o něm chce říct jeho nejmilejší syn, ten Jošua z Nazaretu. Poslouchat jeho slovo, i když to tolik chceme říci za něj!
Modlitba: Milosrdný Bože, děkujeme ti, že nás hledáš, když se ztrácíme. Děkujeme ti, že nás přijímáš, když se chceme vrátit. Děkujeme ti, že nám dáváš čas, když jsme natvrdlí.
Amen