kázání 31.12.2006 poslední neděle občanského roku, Ex 13,14

čtení Ex 13.17-22 +Ex 14.9-15 + Ex 14. 21-30a + Ex 19.1-6

kázání Ex 13,20-22
Bratři a sestry, ten příběh vyvedení ? nejdůležitější příběh celého SZ se hodí k dnešnímu dni. Poslední den v kalendáři je často spojen s rozvažováním o celém roce. Mohli bychom do dnešního dne přijmout příběh o vyvedení docela osobně? Myslím, že ano. Jeden ze způsobů, jak to udělat, jak nezůstat stranou je, že bychom mohli srovnávat sebe a ty, kteří jsou v onom příběhu. Možnost jak nebýt mimo, aby se to vyprávění neminulo cíli v nás, je krok za krokem se ptát, je to s námi stejné jako tenkrát? Je to se mnou jinak? Zkusme pojmenovat, jak je to dnes tady ? v Bystřici, v Novém Městě s námi. Kdyby nám to pomohlo v tento den, poslední den v roce, stálo by to za to. Potřebujeme nějakou pomoc.
zaprvé* Začíná se v otroctví. Izraelci jsou v Egyptě. Co na to řeknete, stejně nebo jinak? Řekla bych: Podobně, dost často. Možná by nám stačilo ohlédnout se dozadu. Za minulým rokem. Leccos v něm bylo nad naše síly. Nebyli jsme vůči tomu svobodní. Prostě nás přepadlo, zmocnilo se nás a my byli najednou spíš jen hříčkou než co jiného. Mám napovídat, co se nás takhle zmocňovalo? Asi ani nemusím.
Někdy se to objevilo uvnitř jako sobectví. strach. touha. nevole. uraženost. zatemnění rozumů a citů.
Někdy to přišlo zvenku. Byli jsme také trochu v moci politiky, zlého jednání druhých. Nebo toho, co se s námi dělo jako nemoc nebo nedostatek něčeho? nebo kolem nás prošla smrt a někoho si vzala. S tím otroctvím je to někdy dost podobné.
zadruhé* Izraelci se vydávají na cestu, směřují dopředu. A co my? Řekli byste ? to je stejné. My taky, i když třeba nechceme, jsme na cestě. V dnešní den si to uvědomujeme víc než jindy. Jenže ? slyšeli jste Izraelci směřují dopředu, ale jak! Trochu jinak. Je to opravdu zvláštní. Vždyť většinou prchají otroci z otroctví se zavřenýma očima. Plíží se a s hrůzou se ohlíží. To vše hodně nenápadně. A utíkají rychle. Tak jako lidé před svou minulostí, před svou vinou. V knize Exodus je útěk z Egypta líčen jinak. Ne běžný útěk z otroctví. Je to jinak, než jak to děláváme, když nás svírá něco silného a my z toho zkoušíme vyváznout, vyklouznout. Je to i jinak, než když nás dopředu někdo tlačí, táhne ? třeba utíkající čas. Izraelci ztratili svoje otroctví. Jdou nakonec klidně a důstojně. Seřazeni v pochodový tvar. A jdou spolu. Žádné ?rozdělíme se, tak má každý větší šanci?. Neutíká každý sám s věcmi, které co pobral. Jinak. Kdybychom mohli takhle klidně a s důstojností opustit starý rok. Co je tohle za pochod z otroctví, dopředu?
zatřetí* Kam jdou? Nejdou nejkratší cestou - ta byla vojenská, podél moře. Měli bychom zase hned nahlásit: jinak.
Nejdou nejkratší cestou za tím svým. My tíhneme spíš k tomu: jít za tím svým ? když ne nejkratší, tak nejpohodlnější nebo nejúčelnější cestou. Tihle jdou jiným směrem, než by se čekalo. Přes poušť k Rákosovému moři. Oklikou. Za čím jdou? Nebloudí náhodou? Jak by mohli mít před sebou nějaký pořádný, velký cíl?
začtvrté* Jdou za něčím, něco je před nimi, ukazuje jim cestu. Ve dne v noci. Není to maják, pohybuje se to. Ve dne jako sloup dýmu, v noci jako sloup ohnivý. Vždycky vidět. Vždycky mají k čemu vzhlížet, i když se nemohou sami víc přiblížit. Následují a nemohou předejít. Jsou vedeni někým ?nepřístupným?. Neutíkají (1), nejdou za svým (2), ale jsou vedeni nepřístupným. ?Bohem?. Jen se teď zeptám: jinak než my? Co nás vede? Možná si dejte chvilku času na odpověď. Zřekněme se slova. Jak to říkávají obžalovaní: ?nebudu mluvit bez svého právního zástupce?. Protože třeba nakonec přijde někdo, kdo by se nás ujal.
zapáté* Ale předtím: ještě jedna zkušenost. Dostali se do úzkých. Minulost a ti, kdo je zotročovali, je pronásledují. A před nimi se objeví moře. To je bezvýchodná situace. Asi znáte. ? Stejně. Člověku je hrozně úzko, má strach, nemá kam jít. A moře se před nimi otevře, a před pronásledovateli se zavře. To je věc! Jen kvůli této zkušenosti bych šla jejich cestu. Kdyby to zlé, co mě kroutilo, zotročovalo, hnalo, štvalo ? zůstalo za mnou, pohřbené v hlubokém moři? Nepřipomíná vám to něco? Stejně nebo jinak? Tady bychom museli odpovídat jeden po druhém: každý má svou zkušenost. Někteří z vás určitě mají nějakou podobnou.
Zašesté *A kam jdou dál? K hoře Sinaj. A tam se něco stane? Jít za nepřístupným, za dýmem a ohněm je těžké. Jen si zkuste přiblížit se k ohni. Nakreslit ho a zachytit, jak spaluje..U Sinaje dostanou desatero a mohou díky tomu jít dál s pocitem, že Ten - silnější než všechno, jim pomáhá v orientaci stále. Ten kdo je vede z otroctví, aby nechodili jen po svých bludných cestách, ale měli před sebou Cíl, že jim bude napořád blízko. Budou mu rozumět, budou vědět, co po nich chce, která cesta je do svobody a k cíli, a která se vrací zpátky. Půjdou s pocitem, že nic není ztraceno..však to znáte, mnozí z katecheze, když jste se učili žalm, nebo z kostela, někteří jste to možná četli nedávno? Svíce nohám mým jest slovo Tvé a světlo stezce mé.. Stejné nebo Jinak?
A neodvážil by se někdo z nás říci: a ještě víc? Odvážím se toho.
Za sedmé totiž* Taky jsme na cestě dopředu, také pro nás je to cesta z otroctví, na které nejdeme za tím svým a také jsme vedeni. Ale ne jen nějakým sloupem a oblakem, nejen nepřístupným. Jeden nás řadí do zástupu přátel, kvůli jednomu nejsme na pospas tomu, co po nás vyjede. Jeden nás vede i tmou, dokonce nás převedl přes moře, v kterém se utopilo všechno, co nás zotročovalo a pronásledovalo. I vy, kdo si vlastní křest nepamatujete, můžete si jej připomínat pokaždé, když se koná. A můžete zakoušet radost ze společného stolu prostřeného i pro vás. Ten, kdo nás hostí, nemá jen podobu ohně a dýmu, nepřístupnosti a zákona, ale je výkupným i vykupujícího, stal se smírčí obětí, přináší význam takovým velkým slovům jako je odpuštění, láska, víra a naděje.
Milí v Kristu přátelé, tak to je opravdu ještě víc. Stejně a ještě víc. Nemám už co říct. S Ním bychom měli začínat a končit a spolu vykročit do nového roku. Je to dobrá cesta; podobná té starozákonní, a ještě lepší.
modlitba: Svatý Bože, děkujeme za to, co máme za sebou, a ještě víc děkujeme za Toho, kterého máme před sebou. Ať Ho neztratíme z očí a ze srdce. Amen