kázání 6.5.2012 - Vojtěch Hrouda
Bohoslužby, 6. 5. 2012, V. Hrouda
Kázání: Gn 13
Čtení: Gn 13, 1-13
I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.
Milé sestry, milí bratři:
Vraťme se k Abrahamovi a Sáře. Příběh, nad kterým se chci zamýšlet dnes, jsme slyšeli v prvním čtení. V Bibli najdeme tuto perikopu ve 13-té kapitole knihy Genesis. Vše podstatné se odehrává mezi Abramem a jeho synovcem Lotem, Sáraj zůstává v pozadí. Z celého textu chci zdůraznit první část jedenáctého verše: Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Takže tématem kázání je Lotova volba.
Ještě jednou, o co jde: Abram se vrátil z Egypta do Kenaanu… se svou ženou a se vším, co měl. Byl s ním i Lot (Gn 13,1). Abram měl velké stádo, Lot měl velké stádo. Protože se obě stáda na jednom místě neuživí, je třeba se rozdělit: jeden půjde do údolí Jordánu, druhý zůstane. Abram přenechal Lotovi volbu. Lot si vybral úrodnou oblast na východě. Odešel tam a usadil se v blízkosti města Sodomy.
V tom příběhu máme Lotovu volbu jako na dlani:
První věc, která nás nejspíš napadne: Lot si chytře vybral to lepší! Zavlažovanou, zelenou a civilizovanou krajinu v okolí řeky. Je psáno, že ten okrsek připomínal zahradu Hospodinovu (což je jiný výraz pro Ráj), a taky připomínal egyptskou zemi (Gn 13,10).
A rychle si všimneme další věci: Pojordání, Eden a Egypt mají jedno společné… jsou to místa zavlažovaná ´zespoda´, tedy řekami, nikoliv vláhou shůry, tedy deštěm (Heller). Řeka je zde symbolem jistoty a zajištěnosti. Kdo se cítí takto zajištěn, nepotřebuje Boha. A naopak, poušť je nejistota a nezajištěnost. Člověk, který čeká na déšť, Boha potřebuje (je závislý na Bohu)!
Tedy, Lot chtěl žít bezstarostně, ale zapomněl na Boha! Volil podle toho, co viděl – je tu trvalá závlaha, dost trávy pro dobytek, já i moje rodina se budeme mít dobře. Dneska bychom řekli: budu za vodou!
No, a to je na pováženou, protože kdyby se podíval očima víry, prohlédl by, že tahle země jako ráj pouze vypadá! Rájem není, protože zde není Bůh! Tuto úvahu podporuje i samo Lotovo jméno. Lot znamená v hebrejštině závoj. Jakási clona před očima, která nám zabraňuje dobře vidět skutečnost. Lot je tedy ten, který vidí jenom matně, mlhavě, zkresleně.
A neunikne nám nejspíš ani třetí věc: Lot si sice vybral to lepší, ale přepočítal se! Díval se na bohatství, jistotu a pohodlí a nevšiml si, že se stěhuje do Sodomy! Vždyť sodomští muži byli před Hospodinem velice zlí a hříšní, jak se píše doslova ve verši 13. Sodoma bylo město násilí a zvrácenosti, něco jako Ninive před Jonášem. Víme dobře, jak to se Sodomou dopadlo. Město bylo zničeno, Sodoma-Gomora! Skoro se nám chce Lota politovat: Ty hloupý, takhle naletět!
V tomto bodě bych bublající potůček kázání rád přehradil – to bublání na horním toku Nilu, Eufratu nebo Jordánu může uspávat, házet i nám přes oči ten Lotův závojíček. Víte, zarazilo mě právě to, že ten příběh je ´jako na dlani´. Takové černobílé schémátko: ty se dáš napravo, já nalevo (a nebo obráceně).
(bublavě) Lot se rozhodne pro tučného zajíce v pytli, zapomene na Boha, a to se Bohu nelíbí, a my přeci nechceme být jako Lot… tak nějak bychom mohli mravokárně bublat. Strýček Abram z toho vyjde jako bohabojný a velkorysý, jakoby skládal reparát za Egypt… podívejme se na něho, na chlapíka!
Dost ironie! Zkrátka, nějak mi to nehraje, tam musí být nějaký hlubší proud, nějaká ponorná řeka, něco, o čem musíme víc přemýšlet, dát si s tím práci…
Buď napravo, nebo nalevo. Pravda je, že takových ´buď, a nebo´ je v Bibli hodně. Zvláště v Ježíšových výrocích a podobenstvích je tahle dualita častá. Tak třeba: Syn člověka oddělí jedny od druhých, ovce postaví po pravici a kozly po levici (Mt 25). Nebo: Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat (Lk 16). Podobenství o dvou stavitelích, výrok o stromu a ovoci, výrok o dvou cestách atd., tam všude je zdůrazňována volba – buď tak, nebo tak.
Takže, důležitost křižovatek. Důležitost toho, zda se na jednotlivých rozcestích svého života dám právě teď napravo nebo (právě teď) nalevo. Aby nedošlo k mýlce: toto uznávám, beru a rozhodně nepodceňuji!
Avšak! … Pozor, je tu jakési ´avšak´, které mě varuje před jednostranným pohledem. Právě před určitou mělkostí, kterou jsem teď ironizoval. Nepřeceňujeme (náhodou…) význam jednotlivých lidských rozhodnutí? Nepřeceňujeme význam těch okamžiků v životě, kdy naše hlava (zpravidla v časové tísni) dá nohám příkaz – ´vykročte napravo´, a nebo klidně ´vykročte nalevo´?
Prostě, náš rozum v této nepřehledné situaci (ovlivněn emocemi, zkušeností, nebo srdcem) vydá povel. Chybně, nebo správně? A kdo to posoudí? Prostě, už je třeba nějak vykročit… oči všech se na nás upírají! Znáte to!?
Všimněme si teď, jak Lotův příběh pokračuje (přečtěte si doma 18. a 19. kapitolu, stojí to za to):
Nad oběma bohatými městy (Sodomou a Gomorou) se stahují mračna Božího hněvu: vždyť křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, praví Hospodin (Gn 18, 20). Zla je už příliš, jeho koncentrace hubí veškerý život. Přesto Hospodin myslí na možný ostrůvek dobra. Myslí na hrstku spravedlivých, která mohla v tom Sodomském pekle někde přežívat.
Všimněme si… z toho kopce viděl Lot Sodomu jako Ráj, a přitom je to peklo! Prostě závoj na očích! Byl snílek? Idealista? Básník? To nemusela být mravní nedostatečnost, on mohl mít klidně srdce plné lásky, něhy a dobrých úmyslů…
Hospodin sestupuje, aby se na Sodomu podíval zblízka a přitom rozmlouvá s Abrahamem. Abraham se za Sodomu přimlouvá, ale vlastně mluví Bohu z duše. Hospodin si vždycky dělá starost o člověka, krotí svůj hněv, odkládá trest. K tomuto momentu se za chvíli ještě vrátím…
Těmi spravedlivými jsou nakonec pouze čtyři lidé. Jaká je to zvláštní sestava: náš popleta Lot s vlčí mlhou na očích, Lotova zvědavá žena, která se stane solným sloupem dřív, než si svou svobodu stačí uvědomit, a dvě Lotovy dcery, jejichž pozdější úskok a incestní styk s otcem jsou též přinejmenším sporné. Nicméně, tyto čtyři nešťastníky (nebo spíše šťastníky J) teď vzali andělé zhoubci za ruce a skoro násilím je vyvedli z města. V zápětí Sodomu vyvrátili.
Tak. Chtěl bych, aby to kázání bylo trochu přehledné… jako hladina velké řeky. Byl bych rád, kdyby vyústilo v nějakou pointu, jako se nakonec vlijí do světového moře Nil z Egypta, Eufrat a Tigris z Ráje, i Jordán ze sodomského pekla!
Před pointou však ještě chvíli strpení. Na Lotově příběhu sledujeme váhu lidského rozhodnutí.
Připomínám Lotovu volbu… když stál Lot na vršku s Abramem a rozhodoval se, jestli se dát napravo nebo nalevo.
Připomínám, že volba ´buď - a nebo´ patří k životu a že je pro život důležitá. I Bible nás často vyvádí na kopeček rozhodnutí – jakou cestou se chceš dát? Napravo nebo nalevo?
Připomínám i to, že význam lidského rozhodnutí netřeba přeceňovat! Toto je totiž důležitá útěcha! Proud našich úvah povedu dále právě tímto směrem!
Zkrátka, před pointou ještě dvě teze. Jako dvě řeky, Eufrat a Tigris… tečou stovky kilometrů samostatně, aby se nedaleko od moře slily v jeden mohutný tok.
První teze (Eufrat): Význam jednoho rozhodnutí bledne v kontextu celého příběhu! Když sledujeme biblického Lota, vidíme to dobře: Rozhodl se jít nalevo. Tudy došel do pekla, ale Bůh ho z pekla vyvedl jako spravedlivého!
Něco podobného vidíme u Abrama. Rozhodl se vyjít z Cháranu a je za to dodnes uctíván. Později se rozhodl sestoupit do Egypta. Za toto rozhodnutí moc uctíván nebyl. Obojí je ničím ve srovnání s nejtěžším rozhodnutím, před které bude postaven později – zda obětovat vlastního syna! Přitom Abraham je praotcem a vzorem víry! Abraham jako člověk. Celý Abraham a celý jeho příběh! Abraham se vším všudy!
A druhá teze (Tigris): Význam lidského rozhodnutí bledne v kontextu Hospodinova požehnání a milosrdenství! U Lota jsme se toho již dotkli. Hospodin ho neodepsal, šel za ním do pekla a prokázal mu milosrdenství, skoro proti jeho vůli.
Slíbil jsem, že se ještě vrátím k tomu ukrocenému hněvu a odloženému trestu. Toto je nejspíš skutečný význam toho, co překládáme z hebrejštiny do češtiny jako ´shovívavost´. Hospodinu trvá dlouho, než se rozzlobí. Je to vlastnost Boží lásky – Bůh je shovívavý!
Jestli si někdo vzpomenete na minulé kázání o Abrahamovi a Sáře… tam jsem mluvil o shovívavosti Sáraji k Abramovi… shovívavost mi do toho kázání proklouzla jakoby odjinud, jako intuitivní, až fiktivní prvek. A hle, jaké překvapení pro mě, když jsem si včera, v Lotově příběhu, přečetl následující verš: Ti muži uchopili Lota za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním – vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem (Gn 19,16). Jde o situaci, kdy Boží poslové vyvádějí Lotovu rodinu ze Sodomy. Shovívavost Hospodinova byla s ním!
Konečně jsem u pointy! U soutoku Eufratu s Tigridem! Pointa je právě v tom, že lidská volba je chybná tak jako tak, vlastně z principu! Ať uděláme, co uděláme, je to z jisté perspektivy problematické!
Avšak (Díky Bohu!), nad lidskou volbou je Boží shovívavost (jako jedna z podob Boží lásky a milosrdenství)! Důležité je, že naše volby jsou jen epizody většího příběhu našeho života… A nakonec i epizody propleteného a dlouhého příběhu člověka před Bohem.
To neznamená, že je jedno, jak se rozhodujeme. Ale znamená to, že se (jako lidé) nutně rozhodujeme se závojem na očích! A v hříchu, který nejsme s to sami odložit! Naše spása nezávisí na naší volbě, ale na Boží milosti! To je ta slibovaná pointa! Nic nového, že?
Dvě poznámky na závěr. První: S lidskou pointou je to stejné jako s lidským rozhodnutím. Nelze říct, jestli je správná nebo nesprávná. Je koneckonců jen pouhou zátočinou v klikatém proudu života a víry.
Druhá poznámka je s otazníkem: Jak se jmenuje velká řeka za soutokem Eufratu a Tigridu? Do jakého moře se vlévá? Zjistěte do příště.
Amen