Mk 4.35-41
Milí přátelé v Kristu,
v Palestině na břehu Galilejského jezera, říká se mu moře, se Ježíš rozhodne přeplavit na druhou stranu. Připozdívá se. Učedníci se nemohou těšit na cestu za sluncem a rozplývat se nad krásou vodní plochy. Už je večer a Pán Ježíš je unavený. I on, člověk Ježíš Kristus má právo být unavený. Být celý den s lidmi tak, jak to dovedl Ježíš, bylo namáhavé a Ježíš si chce odpočinout. Jeho učedníci jakoby převzali teď iniciativu, zařizují odvoz, když nastoupí, berou do ruky vesla, zatímco on usne na zádi lodi na nějakém polštáři.
Když tu náhle se strhne velká bouře. Dramatická scéna, když si ji představíme: vlny se valí do lodi a loď je unášena kdovíkam a vody v ní přibývá. A Ježíš spí. Situace je vážná a on si klidně spí. Taky se nám nad tím chce zavrtět hlavou..
Ježíšův spánek ve chvíli, kdy jde o život, není jen projevem důvěry v nebeského otce. Ježíšův spánek je také projev strašné únavy a vyčerpanosti po tak náročném dnu. Bouře ho neprobudila, jenže po chvíli ho probouzejí ti, kteří mu měli být nejblíž - učedníci. Na záď lodi je nedohání víra, ale strach. Ti, kteří jsou vystrašeni, probouzejí Ježíše, který je plný důvěry a pokoje.
Být na jejich místě, nejspíš ho také probudíme. A možná se stejnou hořkostí a hněvem, kterou zaslechneme v jejich volání: Mistře, tobě je jedno, že zahyneme? Strach o vlastní život, ale také výčitka, že Ježíši na nich nezáleží. Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?.. Oni se pro něj namáhali, aby jej odvezli lodí, kam si přál, a on - když jde do tuhého, nedělá nic. Je ti jedno, že zahyneme? Podívej se, je nás tady pár, jaké úmysly máš s hrstkou křesťanů uprostřed bystřických vod? Vždyť my máme strach o Tvé evangelium i o sebe, do toho dnešní doba ? není přejná, fouká vítr a odvane nás, kam nechceme.
Rozespalý Ježíš tenkrát učedníkům nevysvětloval, že mu nejsou lhostejní. Udělá pro ty, kteří jsou s ním jediné, co ji může pomoci. Odpomůže jim od smrtelného strachu, úzkosti z toho, že nepřežijí. Vstal, pohrozil větru a řekl moři: Zmlkni, utiš se! I ustal vítr a bylo veliké ticho. Tímto divem odpovídá Pán na jejich strach a nedůvěru. A jestliže nerozuměli učedníci spícímu Ježíši, je jim teď ještě vzdálenější. Tohle nečekali. Místo radosti ze záchrany se jich zmocnila bázeň a říkali jeden druhému: Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře? Jak by bylo snadné odpovědět slovy žalmisty, který se raduje ze svého Boha a zpívá to, co jsme slyšeli v Ž 107.28-32: ?Když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně, utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí.?
Ten, který je skutečný člověk a proto spí na lodičce, je Boží Syn, jemuž je dána moc i nad bouřícím mořem, jeho slovem umlká řev větru a je veliké ticho. To je odpověď, kterou učedníci neznají.
Milí sourozenci v Kristu, určitě jste zažili chvíle, kdy velmi dobře rozumíme našemu oddílu z evangelia. Možná jste zakusili ohrožení chaosem, který je kolem vás nebo jste nejistí v docela konkrétních rozhodováních, kam může křesťan zajít. Možná máte někdy strach ? co bude s námi a naší loďkou a nevíte si rady. Může to být momentální úzkost, kdy nevíme, co nás v životě čeká, strach z bolesti nebo nebezpečí zla, které k nám lidem patří. Učedníci měli po Ježíšově boku možnost si mnohokrát uvědomit, kdo je z těchto situací vytahuje. A přesto jsou ustrašení a nechápaví, jejich víra není stoprocentní.
Církev Páně se často maluje jako loď na vlnách. Dnes můžeme pochopit, že to není příliš romantický obrázek. Můžeme si představit, jak to na takové loďce vypadá. Stejně jako učedníci i my dnes veslujeme, snažíme se čelit vlnám, které přicházejí. Snažíme se hledat smysl lidské zranitelnosti a přírodních katastrof. Bojovat proti beznadějným situacím. Když to s námi začne lomcovat, utíkáme se na záď k Bohu. A z Písma nám zaznívá ?Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru??
Ještě se mi při čtení tohoto oddílu otevřel jeden obraz: Pán Ježíš spí, učedníci se hádají, kdo bude u vesla a nikam nedojedou. Nebo veslují spolu, protože vědí o moci, kterou mají v zádech a která je uchrání. To jsou dva možné přístupy k ekumenickému hnutí.
Milé sestry a bratři, nevěra a strach v nás vykřikuje: Mistře, je ti jedno, že zahyneme? To nás v tom necháš? A Bůh, který v Ježíši Kristu vstupuje na naši lodičku, učiní, co je potřeba v pravý čas. Má všechnu moc tam, kde my jsme zcela bezmocní. I kdyby byla bouře sebevětší, složme v něm naději. Jediná cesta z těchto vichřic našeho času je nechat Boha v Kristu, aby nás zaštítil svou přítomnosti. Abychom o jeho přítomnost stáli, protože on proměňuje bouři v utišení. Amen