Kázání

2. Sam 1-4, Peklo a ráj

V jedné z bitev byl Saul zraněn. Poznal, že je konec. Že zranění je smrtelné. Nechtěl na posledních pár chvil života padnout do rukou nepřátel. Bál se zneuctění, týrání a tupení. Proto žádal svého zbrojnoše, aby jej probodl dříve, než jej nepřátelé objeví. Podle jedné zprávy zbrojnoš nenašel odvahu zabít krále a tak Saul nalehl na meč a tak ukončil svůj život. Podle druhé zprávy jiný mládenec našel odvahu a ukončil Saulův život. Později jej za to dal David popravit.

1. Sam 30, Když jsou věci náhle jinak. Co pak?

David se svými rodinami a se svými přívrženci bydlel v cizí zemi ve městě Siklag. Se svým vojskem vyjel na cvičení. Opustili město. A zatím co byli pryč přitáhl nepřítel, Amalekovci, a ti dobyli město Siklag. Vypálili, pobrali vše. Dobří byli v tom, že nikoho nezabili. Všechny ale zajali a vzali sebou pryč. Odvlekli do zajetí.
David a jeho muži se vrátili, našli vypálené město. Nikde nikdo. Manželky, děti, vše pryč. I obě Davidovy manželky byly pryč.

Joel 3,1-5 Duch Boží jako vichřice

Pán Bůh nemusí šetřit. Když Duch svatý zavěje, není to žádný letní vánek. Je to pořádný hukot a rachot. Když Duch svatý sestoupí a vylije se na lidi, je to znát, nejde to skrýt, nejde dělat, že se nic nestalo. Duch svatý je jako vítr, který rozhýbe stojatý vzduch tam, kde je dusno a kde se nedá dýchat. Je jako déšť, na který čekáme, který vrací vláhu a život do vyprahlé přírody. Duch Hospodinův vrací sílu a život lidem.

L 15,1-7 O hledání a solidaritě

Jaký je Bůh, v něhož věříme?
Někdy si lidé přestavují Pána Boha jako rameno spravedlnosti. Jako někoho, kdo by měl udělat na světě pořádek. Spravit to, co jsme zkazili. Hledat zlé lidi, dopadnout je a po zásluze potrestat.

Bůh, jak ho poznáváme v Ježíšově životě, skutečně hledá a pátrá. Hledá, dokud nenajde. Ale co přijde potom?
Zjistíme, že Boha nevede k hledání člověka touha po trestu a odplatě. Bůh hledá člověka, protože je plný laskavosti a solidarity.

Mt 11,25-30 Ježíš tichý a něžný

Mt 11,25-30
Ani Ježíš nebyl ušetřen zklamání. Stále znovu narážel na nepochopení a odpor. Občas se říkalo, zvlášť mezi učenými farizeji, že jeho činy jsou ze zlého ducha. V některých městech působil dlouho, a přece jeho činnost nenechala téměř žádné stopy.
Tolik vydané energie, tolik kroků, slov, uzdravení, setkání. A tak ubohý výsledek. Co dál? Nechat toho? Začít dělat něco jiného? Má vůbec smysl pořád někde chodit, kázat, mluvit s lidmi? Stojí o to vůbec někdo?

1 Sam 22 a 23, Bůh a naše hořkost

1Sam 22; 23,1-13

David prchal před Saulem. Po cestě se stavil v Nobu a kněz Achimelek mu dal posvátné chleby. Achimelek na to doplatil. On i dalších 84 kněží. Byli ubiti, umláceni k smrti. Za to, že poskytli pomoc člověkovi, na kterého král vydal zatykač.

David našel dočasné útočiště v jeskyni Adulámu. Dozvěděli se to jeho bratři a celý dům jeho otce že tam David je, a sestoupili tam k němu.

Mk 14, 32-42 ...ale ne, co já chci...

Zahrada v Getsemane bylo to místo, kde Ježíš prožil svůj nejtěžší zápas. Tolikrát předtím se střetl s lidmi, hádal se s farizeji, jeho učedníci mu nerozuměli? Tyhle zápasy a spory s lidmi jsou těžké. Dobře to známe, jak nás vyvádí z míry, když nedokážeme někdy ani těm nejbližším vysvětlit, na čem nám záleží, v čem vidíme problém, co je pro nás důležité.

1 Sam 21, Ponížení prchajících pryč

David se rozloučil a prchá pryč do vyhnanství. Stává se tak jedním z mnoha. Kdo to kdy spočítá, kolik lidí opouštělo tajně svou zemi a prchalo pryč. David k Pelištejcům, Josef s Marií do Egypta, pronásledovaní křesťané, biskup Vojtěch, Komenský, Židé z mnoha zemí Evropy, naši vrstevníci před komunisty, dnes z Iráku a mnoha dalších zemí. Společné ve všech dobách mají, že nevědí, co je čeká zítra, koho potkají, kde budou spát.

Gn 3 Jak je to možné?

Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: ?Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.?
?Hospodin Bůh zavolal na člověka: ?Kde jsi?? On odpověděl: ?Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se.?
1. Mojžíšova 2,15-17 a 3,1-10

1 Sam 20 Loučení, pak smutek. Co s tím? (23.2.2003)

Na útěku před Saulem si jde David postěžovat Jonatanovi. Ptá se - co jsem provedl? Jaký je můj zločin? Co se děje? Co se to děje na královském dvoře mezi mnou a Saulem? Otázky, mlčení, hledání odpovědí. Dva dospělí muži. Jsou spolu rádi a spolu hovoří. Sdělují jeden druhému své otázky, své úzkosti, ptají se proč. Jonatan si myslí, že Saul už se na Davida nehněvá. David si to nemyslí.

2 Kor 4,7-10 Bůh nemá lepší nádoby (9.2.2003)

2 Korintským 4,7-10

Co je ten poklad? Co jsou ty hliněné nádoby? Jak to patří dohromady?
Poklad v hliněných nádobách. Vždyť se to může rozbít, poklad se vysype, před zloději není pořádně chráněn. Který pošetilec by schoval to, co je mu nejdražší, do podivné křehké nádoby? Vždyť to nic nevydrží Pořádný trezor je potřeba na takový poklad pořídit, aby se k němu nikdo nedostal.

Mi 7,18-20 Do mořských hlubin... (5.1.2003)

Micheáš 7,18-20
Byla jsem nedávno přítomna rozhovoru o situaci v podnikatelské sféře. Zazněla tam věta: ?musíš bejt tvrdej, jak nejseš tvrdej, končíš, neobstojíš.? Ta věta je vytržená ze souvislosti, pravda, ale zazněla tam a v jiných obměnách ji čas od času asi slýcháme mnozí.
A jinou větu jsem četla den předtím. V té knize šlo o odpuštění: ?jakákoli nesnášenlivost a neochota odpustit je výsměchem Bohu, na jehož neskonale větší odpuštění jsme všichni odkázáni.?

Přátelství a sebelítost

158,1
Pojďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. Nebo Hospodin jest Bůh veliký,král veliký nade všecky bohy.
On je zajisté Bůh náš a my jsme lid pastvy jeho.
16
Hospodine, Bože svatý a věčný,
společně očekáváme tvé slovo i toto nedělní jitro. Jsme zvláštním společenstvím. Rozhodně nejsme bez chyb. Mluvíme o naději a jsme plni skleslosti.
Mluvíme o víře a nedokážeme se zbavit pochybností.
Chtěli bychom tě následovat, a snad tě i následujeme, ale často jen tak tak kulháme a padáme.

Cizinci a domácí

161,1

Chvalte Hospodina všichni národové a velebte ho všichni lidé. Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho a pravda Hospodinova na věky. Oslavujte Hospodina, neboť jest dobrý. Neboť na věky trvá milosrdenství jeho.

Proste, a bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Tlučte a bude vám otevřeno.
Neboť každý kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Ef 2,19-22

Iz 42,1-4 (13.1.2002)

Hana Pfannová

P: 158,1

Introit: Pojďte, prozpěvujme Hospodinu, jásejme skále spasení našeho. Předstupme před obličej jeho s písní, chvalami a zpěvem žalmů jásejme jemu. Neboť Hospodin je Bůh veliký a král veliký nade všecky bohy. Ž 95,1-3

P: 19 Bože náš, slávu tvou

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání