Kázání

úvodní kázání

Milí sourozenci v Kristu, přemýšlela jsem, kterými slovy povzbudit do začátku naší společné cesty vás i mě ve víře a vybrala pro dnešní den 4 verše z Matoušova evangelia, ze známého kázání na hoře Mt 5.13-16

Instalační kázání M. Halamové

Milé sestry a bratři, zastavme se dnes nad 3 kapitolou listu Římanům, kde čteme ve verši 21-24 tato slova

Scéna první
Malý Tadeáš slaví narozeniny a uvažuje, koho pozve ? tak Honza se mnou sedí v lavici, toho pozvu. A Aničku, protože je hezká.A taky Pepíka, protože mi dal žvejkačku?Deset jich napočítal. Věděl taky, koho nepozve, protože si s ním nemá co říct, protože se mu nelíbí, protože od něj minule nic nedostal, protože?mraky důvodů proč někoho nepozve. Tadeáš si vybírá, i my si vybíráme.

instalační kázání Markéty Halamové

Milí přátelé v Kristu, zastavme se dnes nad 21-24 veršem ze třetí kapitoly epištoly Římanům.

Scéna první
Malý Tadeáš slaví narozeniny a uvažuje, koho pozve ? tak Honza se mnou sedí v lavici, toho pozvu. A Aničku, protože je hezká.A taky Pepíka, protože mi dal žvejkačku?Deset jich napočítal. Věděl taky, koho nepozve, protože si s ním nemá co říct, protože se mu nelíbí, protože od něj minule nic nedostal, protože?mraky důvodů proč někoho nepozve. Tadeáš si vybírá, i my si vybíráme.

2K 5,19-21 velkopáteční

Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá vašimi ústy. Na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Ř 15,1-2 Úžas nad vlastní vírou? Úžas nad Kristem!

Pavel varuje před křesťany, kteří mají zalíbení sami v sobě. Podle něj jsou to ti, kdo jsou přesvědčeni, že oni hoří jen pro pravdu. Že oni na rozdíl od jiných, zastávají čisté učení. Že oni to mají v hlavě srovnané a mají před sebou jasný program.
Jsou to lidé, kteří došli daleko. A zabývají se otázkami víry více než druzí. Zabývají se otázkami života a smrti. Zabývají se mnoho otázkami po Bohu, po jeho vůli, po jeho činech.

Ř 14,1-12 Přijímání v různosti

V prvních sborech vládlo často napětí mezi členy sboru. Především v otázkách praxe. Co a jak je možno dělat. Je nějaké jídlo pro křesťana lepší a nějaké horší? Je jedno, zdali se cpe vepřovým, nebo jí víc zeleninu a ovesné vločky? Měli konkrétní problém. Mohli koupit levně na jatkách dobré maso. Bylo to maso, které pohané obětovali svým bohům a pak zbylo. Vyhodit škoda, nic mu nebylo. Tak se prodávalo na jatkách levně. Můžu si je jako křesťan, který odmítá pohanské bohy, koupit a jíst? Dělili se ve sborech. Někteří se smáli a říkali, proč ne? Maso jako maso, ono za nic nemůže a já ušetřím.

Iz 35,3-5 Posilnit se a nebát se

Text: Iz 35,3 5:
Máte rádi, když vás někdo nabádá k odvaze? Ošijeme se. No, nevíme. Asi když se cítíme být na tom dobře, tak takovou výzvu považujeme za nadbytečnou. Vadí nám. Nejsem na to přece tak špatně aby mě někdo musel povzbuzovat.
Když ovšem na tom, nejsme dobře, když jsme všelijak vylekaní, a máme strach, pak je výzva na místě. Neuráží mou ješitnost, naopak, dychtivě ji přijímám jako projev přízně a důvěry.

Izaiáš nás nabádá nás k odvaze. Povzbuzuje. Nemusíme se proti tomu ježit, nemusíme startovat uraženou ješitnost, však že my to nějak zvládneme.

Ř 8,5-6 Tělo je dobré a zákon taky, ale...

Kristův kříž. Kristovo vzkříšení. Něco se stalo. Bůh něco učinil na tomto světě. Pro člověka a jeho záchranu.
Ale. Jak to udělat, aby to jen tak nezůstalo nepovšimnuto ležet? Jak to udělat, aby se to Boží dostalo ke každému z nás? A nejen ke každému, ale také do každého z nás? Jak se přihodí, že to, co se stalo kdysi v Jeruzalémě, obživne, začne dýchat v mně, ve vás, tady v Bystřici a Novém Městě? V nás, lidech takových jací jsme? Dobrých, špatných, veselých i sklíčených?

Ř 6,23 Jsi spokojen? Co si to dovoluješ!?

Prožíváme krásné letní dny. Nádherná příroda, mnohá setkání, děti na táborech, dovolené. Voňavé večery, posezení s přáteli. Je dobré připomenout krásné věci na tomto světě. To neznamená, že přehlížíme ty nedobré. Je nám jasné, že zároveň co se díváme na zlaté lány obilí, kus dál v nemocnici leží člověk, je mu horko a neví, co bude dál.

Ř 5,5 Svatodušní

Každý z nás se stává dějištěm Božího jednání.
Bůh jednal a jedná po celém světě. Kdysi v Egyptě vysvobodil svůj lid z otroctví. Z Babylona vrátil zpět ztracené. V Jeruzalémě obětoval jediného syna, tamtéž jej vzkřísil z mrtvých. A jednal a jedná dál, i když se to už do žádné Bible nevejde. Pořád žije, pořád jedná, stále přichází za lidmi, je s lidmi. Kolik příběhů, velkých, které jsou v čítankách či katechismech, i malých, na než se jednou zapomene. Pořád něco činí. Po celé zemi jednal a jedná. Ba dokonce i na nebi je Pánem.

Ř 2,1-4 Křesťané a nekřesťané. Nějak spolu žijí.

Ř 2,1-4 Křesťané a nekřesťané. Nějak spolu žijí. Nějak se na sebe dívají. Někdy pokojně a tolerantně. Někdy jsou křesťané solí v očích a jsou utiskováni. A někdy se křesťané chovají nafoukaně a dívají se skrz prsty na nevěřící. Propadnou dojmu, že jsou něco více než druzí. Zasedal jsem ve výběrové komisi na místo ředitele jednoho církevního objektu a jeden z kandidátů řekl, že by bral zaměstnance do tohoto objektu jen mezi křesťany, protože i ten nejhorší křesťan je lepší než nejlepší nekřesťan. Br. I takové hrůzy vycházejí věřícím z úst. Ten kandidát vybrán nebyl.

Mk 16,1-8 Ženy a Vzkříšený. Muži asi spí.

Ukřižovaný byl vzkříšen. Stvořitel prosadil život. Život se otevřel do nového prostoru a času.
První, kdo slyší tuto zprávu jsou ženy. Známe jejich jména. Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome. Tři ženy. Nakoupily vonné masti, aby mohly Ukřižovaného pomazat. A hned po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly ke hrobu. Tři ženy. Ví co chtějí. Koupí co je třeba. Poznají kdy je vhodná doba, a nečekají, až jim někdo řekne co a jak. Sotva vyšlo slunce. Nač víc čekat?

Ř 1,18 Jsme otevření? Umíme dávat a umíme brát?

Bůh se umí hněvat. A není to hněv jen tak pro nic za nic. Jeho hněv je reakcí na naše jednání. Co mu vadí? Proč se hněvá? Tehdy, když křivíme pravdu se hněvá. Když bereme pravdě místo. Když jí zmenšuje, přetváříme, zakrýváme. Takové jednání nazývá Pavel nepravost. Nejsme praví. Nejsme kdo jsme. Nejsme tím, kým nás Bůh stvořil a proč nás stvořil. Na něco či někoho si hrajeme. Nebo neužíváme vše co nám Bůh dal k tomu, abychom byli praví, celí.

Nu 21,4-9 Hadi, my a Kristus.

Je třetí neděle v měsíci, v našem shromáždění jsou i děti. Pokusím se, aby i ony mohly kázání rozumět.

Jdete na výlet. Už nemůžete. Puchýře, žízeň, nohy bolí. Kdy už tam budem, zní ze všech stran. Ještě kousek, ještě kousek. A pak vyjdete na hřeben, v dáli jakási špička hory ? a tam to je, tam jdeme.
Zdá se, že to nikdo nemůže vydržet. A najednou další překážka. Rovně jít nemůžeme, jak jsme mysleli. Je to území nějakých darebáků, mají divoké psy, lidi okradu a zbijí. Musíme to místo obejít. Bude to ještě mnohem dál, než dojdeme do cíle.

Židům 4,14-16 Čas k pohybu

?Přistupme směle k trůnu milosti!?
Nastal čas k pohybu. Teď je možnost ?vylévat před Božím obličejem naše srdce? (Ž 62,9).
Postní doba je čas soustředění, ztišení. Zároveň se ale může stát časem velkého pohybu v nás, v našem srdci a mysli.
Jsou před námi velikonoce, začíná doba Ježíšova utrpení. A my hledáme, jaký to pro nás má význam a co máme dělat.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání