Uložit kázání jako mp3.

"V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. … Vhodil jsi mě do hlubin… A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! (Jon 2,2-5)

Bratři a sestry, milí přátelé v Kristu Ježíši, vítám vás alespoň imaginárně v českobratrském evangelickém kostele v Novém Městě na Moravě o druhé neděli po Velikonocích: Pokoj vám všechněm, kteříž jste v Kristu Ježíši. Amen.

Píseň 136 Vzdejte Pánu slávu, čest, sloky 1-8

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, sestoupil jsi k nám, na zem, dal ses cestou (syna) člověka. Učil jsi, vyřizoval evangelium, uzdravoval i pobýval posilujícím způsobem s lidmi, se kterými už nikdo být nechtěl. Nakonec jsi se vydal až do krajnosti, když jsi zemřel na kříži, vzdal ses své cti a zemřel potupnou smrtí. Tak jsi se dal nám, skoupým, nám, kterým dávat a vzdávat se svého a sebe mnoho nejde. Dej, abychom se to učili od tebe, u něhož nikdo není příliš hříšný, nečistý, nemocný, ustaraný či nakažlivý. Ty jsi přišel, žil a zemřel pro každého člověka, pro celé stvoření. Buď ti za to vzdána čest i chvála nyní i navěky. Také od nás tohoto dne. Amen

Čtení Jon 1, 1-5

Píseň 631 Nám pomoz, Pane milý nebo 667 Vítězi k poctě zpívejme, sloky 1,2,5.

Kázání na text Mt 9,35-10,7 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. ³⁶ Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. ³⁷ Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo." ³⁸ Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!" Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. ² Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, ³ Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, ⁴ Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil. ⁵ Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; ⁶ jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. ⁷ Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.

Prostými slovy tu Matouš shrnuje Ježíšův (veřejný) život a činnost. Chodil, učil, kázal, uzdravoval. V židovských modlitebnách učí rozumět vlastnímu smyslu Písma. A lidé nad tím žasli. Zároveň přináší něco zcela nového pro lidi ve městech i na vesnicích: káže evangelium království, které je především pro chudé, plačící, tiché… Přitom se setkává s nejrůznějším postižením lidí, s chorobami a nemocemi, které uzdravuje.

Chtělo by se říct, že Ježíš by v tuhle chvíli mohl mít dobrý pocit, kolika lidem už pomohl, co všechno už v tu chvíli dokázal. Je ale zvláštní a v tom možná je také jeho síla, že se tím nenechá ukolébat; neraduje se z toho, kolik už uzdravil a kolika svou přítomností a slovy pomohl znovu začít; ale když vidí další a další potřebné – je mu jich líto. Ještě tolik dalších lidí, kterým by bylo dobré pomoci!

Tedy posílá ty své, aby v tom pokračovali. Snad byl unaven, snad mu došlo, že aby to mělo smysl, musí pro to získat druhé, nemůže jen sám, aby to skončilo s ním a jeho silami, jakkoli jedinečnými. A jména těch poslaných jsou tu (a u Matouše právě až tady) zaznamenána. Jako vždy je u něčeho podstatného někdo konkrétní, se jménem a jedinečnými schopnostmi a obdarováními; který se po Ježíšově příkladu pustí k druhým a možná moc nemluví o sobě, ani o něm a království Božím. Ale tyhle veličiny dovede přiblížit tím, že je sám nablízku.

To shrnutí Ježíšovy činnosti je vlastně prosté – a zřetelný jsou i jeho adresáti – totiž ztracené ovce lidu izraelského. Vhodných pro pomoc je moc, kam oko pohlédne; a těch pastýřů, dobrých pastýřů pomálu. Ti, co pasou sami sebe a svá břicha, je nás vždycky víc. A úroda veliká – moc toho nefunguje, jak by mělo a mohlo…

A tak Ježíš povolá své učedníky a pošle je. To, co doposud dělal (hlavně) on sám a učedníci to sledovali – občas se zatajeným dechem, někdy i s nepochopením – to teď svěřuje i jim. Skoro všechno, co dělá on, svěřuje těm svým, až tedy na učení – ano potýkání se zlými duchy to ano, uzdravování a zvěstování království Božího, ale ne učení. Pomáhat ano, mluvit a teologizovat to ne. A pošle je po dvojicích, aby na to nebyl nikdo sám. A (zatím) jen po Izraeli.

Ježíš je posílá ke ztraceným ovcím Izraele. Ke všelijak ztraceným existencím. Právě takoví jsou podle něj zralí pro království, všemožně a nemožně ložení v průšvihu. Ti ztracení tu jsou, ale také něco se odehrává z druhé strany. V pohybu k nám nejsou jen zlé zprávy tohoto světa, trápení a nemoci, ale také se blíží království Boží. Je k čemu směřovat, protože něco se blíží k nám. I to se má očekávat. K tomu jsme poslání. Zdá se mi, že takovou dobrou naději, že je ještě co dobrého očekávat, bude třeba šířit v příštím čase víc než kdy dřív...

Ta lítost či soucit nad mnohotvárností lidské bídy tehdy vedla Ježíše k tomu, aby vybral a povolal a poslal apoštoly, kteří mu budou pomáhat. Jejich úkol je zcela jedinečný: jsou svědky Ježíšova života, jeho smrti a jeho vzkříšení. My jsme neviděli a nezažili, ale přece nás s nimi něco podstatného spojuje: Boží vyvolení a poslání. To je nejhlubší tajemství toho, že můžeme věřit v Ježíše Krista jako svého Pána. Už nejsme jako ovce bez pastýře, ale máme komu důvěřovat a za kým jít. Čí slovo a příklad následovat. Amen

Píseň 482 Jak rozkošné a milé

Ohlášky – poděkování Jaroslavu Ondráčkovi, Danu Šimkovi, Emě Oravcové, Vojtovi Hroudovi i Vojtovi Zikmundovi za pomoc – jak rozkošné a milé, když člověk není sám. Příště? O tom rozhodne staršovstvo ve středu na své schůzi.

Přímluvy: Pane Ježíši Kriste, byli jsme posláni na cestu, do života, tebou za druhými lidmi. Prosíme za sebe navzájem, za ty, kdo také jdou s tvou zprávou, tvým úkolem. Prosíme o podporu, inspiraci, posilu, abychom nesli, co opravdu nést máme…

Myslíme na tento svět, který je doposud jako stádo bez pastýře. Ať poznáme, čeho je třeba, co potřebují lidé okolo nás, naši spolupracovníci v práci, sousedé, spoluobčané. Modlíme se za ty, kdo vytvářejí pravidla, klima, opatření - na starosty, zastupitelky, ředitele i učitelky, za ministryně, premiéry i prezidentky…

Jsme na cestě a někteří jdou jinudy, i na ně myslíme, zvlášť když se obáváme, že jdou špatně, že minuli důležitou odbočku, ztratili se nám z dohledu. Přimlouváme se za lidi, kteří stojí před těžkým rozhodnutím, kdo ztratili práci, blízkého…

Jsme na cestě a prosíme za naše okolí, životní prostředí, které trpí už jen tím, jak po něm šlapeme a dupeme. A mnohé pod našima nohama je pošlapáno a zašlapáno. Prosíme o ohleduplnost pro naše přebývání na této zemi…

Jsme na cestě, a sami víme, že na té cestě potřebujeme podporu, směrovky, ujištění, že nejdeme špatně, že někdo před námi tou cestou šel a neminul to podstatné. Kéž je nepřehlédneme. Prosíme, aby naše cesta mohla ještě trvat, s našimi nejbližšími, prosíme o sílu pro naše nohy, ochotu pro ruce, otevřené oči a srdce pro ty, kdo nemohou dál, jsou unavení, nemocní, bezmocní…

A tak stále prosíme o jedno, abys na té cestě byl s námi, podpíral nás, také dobře směroval. Jsme na cestě a každý jdeme sami a přece dohromady. Myslíme každý ve svém srdci na to, co nás děsí, těší… A oporu máme také v modlitbě, kterou jsi nás naučil ty a která nás doprovází: Otče náš…

Poslání: J 14, 5n Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Požehnání: Hospodin ať chrání tvé vycházení i vcházení, nyní i navěky věků. Amen

Píseň 450 Již zpěv, prosby, kázání

Nedělka: ...i v Ježíše Krista