Lukáš 9,57-62 (1.3.2002)

Hana Pfannová

P: 150,1

Introit: Ž 34,16.23

P: 86, 1-5 Nakloň, Pane, ucha svého

M: Pane, stojíme před tebou se svými bolestmi i nadějemi, se svou minulostí i s tím, co teprve čekáme - a jsme vděční. Jsme vděční za tvoji blízkost - protože už pro nás nejsi daleko, poslal jsi mezi nás svého Syna a překlenul jsi propast, která dělila nás nesvaté od tebe svatého.

Jsme vděční za tvoji blízkost, protože pro nás už nejsi neznámý a nevyzpytatelný Bůh. Ale smíme ti říkat Otče a nemusíme před tebou nic skrývat Naopak, smíme si před tebou vylévat své srdce a vědět, že ty nás posloucháš, že ti nejsme lhostejní, že jsi s námi.

Jsme vděční za tvoji blízkost, protože jsme uvěřili, že ty jsi dobro, pravda a láska a že ve tvé blízkosti tohle všechno můžeme zakoušet.

Ty dobře víš, že náš život je plný všelijakých projevů nelásky, málo toužíme šířit pokoj a smíření. Bez tebe nemáme sílu čelit pokušení, bez tebe, Pane, vlastně ani nerozpoznáme, co je pravda a co lež.

Děkujeme za to, že se nás i v tom ujímáš, že ukazuješ, co je pravda a odhaluješ síly zla. Veď nás svým Duchem ke svobodě, která roste z důvěry v tebe. Prosíme, pracuj na nás i skrze dnešní slovo. Amen

1. čtení:: L 9,43b-45.51-56

P: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Kázání: L 9,57-62

Sestry a bratři, v jedné samařské vesnici Ježíše nechtěli přijmout. Nestáli o něj, neměli pro něj místo, nejspíš ani čas, ani chuť ho poslouchat, prostě se jim tam zrovna nehodil. Nemusíme se pohoršovat. Nevíme, jak se ta vesnice jmenovala, ale tušíme, že bychom mohli dosadit jakékoli jméno.

Učedníci by si s tím hned poradili. Navrhují rychlé, snadné, účinné řešení situace. Co takhle kdyby přivolali oheň z nebe, aby vesnici zahubil? Jakoby vůbec nic nepochopili. Ježíš je kárá. ?Copak nevíte, že Syn člověka nepřišel lidi hubit, ale zachránit?? Boží vůle není likvidovat netečné a nechápavé lidi. To by nás tady mnoho nezbylo.

Ježíš se nenechá vyvést z míry. Nebude lidi ničit. Pojďme do jiné vesnice. Však je jich všude kolem dost. Jdeme dál směrem na Jeruzalém.

?Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.? Třeba na konec světa, kamkoli, ať se děje co se děje, jdu s tebou.

To je krásné. Vydechneme úžasem. Toto neumíme. Toho jsme se mnozí ještě neodvážili. Ten neznámý nám ale nastavuje zrcadlo.

A Ježíš mu odpověděl: Ano, jenže já nemám kam jít. ?Lišky mají doupata, ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.? Nemám kam jít. Zvláštní a překvapivé slovo. Ani odmítnutí, ani přijetí. I ta škodná, i to neškodné nebeské ptactvo mají své pelíšky. Ale Bohem poslaný Syn člověka nemá na tomto světě místa. Je bezdomovcem v tomto našem světě.

Uprostřed evangelia, radostné zprávy, slyšíme najednou podivnou zprávu. Také tak je to s Ježíšem. Tak je to s Božím synem. Nemá tady místo. Jde do jedné vesnice, tam o něho nestojí. Jde do druhé, kdoví jak to tam dopadne. Nemá místo, na které by měl nárok. Nemá kam jít. Jde za lidmi, ale je to cesta nejistá, nezaručená, závislá na tom, jestli ho někde nějaký člověk přijme nebo ne.

Asi by nás to vlastně nemělo překvapit. Každé vánoce slyšíme, že se pro jeho rodiče nenašlo místo pod střechou. Narodil se kdesi za vesnicí, položen jen do jeslí. A až přijde k cíli své cesty, půjde spát jako obvykle kamsi do zahrady na Olivetskou horu. Stejně neusne, vedle spících učedníků bude docela sám zápasit s úzkostí. A jeho život skončí mimo město, zase pod širým nebem. ?Tak kam za mnou chceš, člověče, jít??

My to neumíme, nemůžeme se plahočit Ježíšovou cestou. Nemáme na to. Jediná možnost je ta druhá. Že Ježíš přijde za námi a my ho pustíme k sobě. Do srdce, do hlavy, do rukou. Jak to odedávna slýchali jeho bratři Židé: ?Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.? Otevřeme Ježíšovi svoje srdce, svoji mysl i svoje schopnosti a možnosti. Necháme mu je, aby je proměnil. Aby je užil podle své laskavé a láskyplné vůle.

Ježíš jde za námi, my se s ním potkáme. Můžeme ho vykázat od našeho prahu - nebo ho přijmout. Mnoho jiných možností nemáme. Však o tom svědčí oba dva další rozhovory.

Ježíš teď sám volá jakéhosi jiného člověka: ?Následuj mě!? A člověk odpovídá: ?Jistě. Jen mi, Pane, dovol nejprve udělat jednu důležitou věc. Pak jsem hned u tebe.? Totéž se opakuje ještě jednou, jen trochu jinak. Prosíme tě, dovol nám na první místo postavit něco důležitějšího než je tvé volání. Jen to vyřídíme, hned budeme u tebe.

A Ježíš je najednou nesmiřitelný. Ne. Takhle to nejde. A my se vymlouváme, však máme mnoho povinností, které za nás nikdo neudělá. Ježíš naše výmluvy nebere. ?Ne. Já jsem první i poslední. Jak si můžete myslet, že na první místo budete stavět něco jiného??

Trochu nám může být těch lidí líto. Ten první chtěl přece jenom pochovat svého otce. Prokázat poslední poctu. Pak hned půjde za Ježíšem. Ale Ježíš mu to zpochybňuje: ?Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ty jdi a všude zvěstuj Boží království.? Nech smrt smrtí, já jsem silnější. Tváří v tvář smrti má smysl jedině Boží království. To je jediné, co otevírá budoucnost i zlé smrti navzdory. Smrt nemá přednost před Ježíšem. Jdi a všude zvěstuj Boží království. Zvěstuj radostnou zprávu tam, kde se radují i kde pláčou. Všude.

A jiný Ježíšovi na jeho volání řekl: ?Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.? Opět je tu na prvním místě něco důležitějšího. Chápeme to, také bychom to tak udělali, kdybychom ovšem vůbec měli tu odvahu poslechnout. A zase to nejde. ?Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.? Kdo se odhodlá k dílu, ale přitom hledí kolem, pokukuje sem a tam, ohlíží se dozadu, co tam po něm zůstalo, ten toho moc nenadělá.

Ježíš nedovolí vrátit se zpět, ani se dívat nazpátek. Nelze si nechávat zadní vrátka, nelze za Ježíšem napůl jít a napůl nejít. Nelze sedět na dvou židlích, jít dopředu a zároveň se vracet. Pracovat pro Boží království lze zase jedině ?celým srdcem, celou myslí a celou svou silou.? Kdo pro tohle nemá odvahu, ať to nezkouší vůbec.

Je to těžké, tvrdé, bez možnosti únosného kompromisu. Co s tím my tady a teď? Máme nechat všechno ležet, spálit za sebou mosty, odejít od rodin, nechat své práce a jít? Kam vlastně?

Ježíš nechce slepou poslušnost.

Ježíš chce mnohem víc. Otevřené srdce a mysl a ruce, které chápou: není nic důležitějšího než svobodný, pravdivý život žitý z milosti Božího království. Nic nemá přednost před životem v lásce, v odpuštění, v milosti. A to je někdy nesmírně těžké a stojí to mnoho sil. Možná tak musíme leccos opustit i odpustit, mnohé si přiznat a před Pánem Bohem i před lidmi vyznat. Ale před Ježíšovou nabídkou života plného, naplněného vírou, láskou a nadějí přece všechny ostatní nabídky ztrácejí význam.

Pane, prosíme, ať má Ježíš kam vejít, až bude procházet našimi vesnicemi a městy. Amen.

P: 500 Já chtěl bych Bože můj

Ohlášení

M: Pane, dej nám odvahu hledět na tebe a podle tvé vůle žít život v důvěře, v naději a v lásce. Dej, ať dovedeme vzít vážně, že patříme tobě, že není nic důležitějšího než tvoje pravda a milost, tvoje království. Přimlouváme se za všechny, kdo nenalézají, čeho by se v životě přidrželi, kdo mají strach, že jim život uplývá pod rukama prázdným nenaplněný. Prosíme za ty, kdo mají strach z budoucnosti, z osamělosti, z nemohoucnosti, ze stáří a umírání. Prosíme za ty, kdo jsou souženi vlastními vinami. Prosíme za ty, kterým jsme ještě nedokázali odpustit. Dej nám pokoru a novou lásku. Dej nám naslouchající srdce, laskavost a vstřícnost. Prosíme také za ty, kdo nesou ve světě zodpovědnost. Veď je k dobrému, aby mysleli na ty, kdo jsou jim svěřeni, aby měli ohled na slabé.

Prosíme za církev, aby svědčila o tvé moci i lásce. Ve tvém jménu Pane Ježíši Kriste voláme k Bohu Otci - Otče náš....

Poslání: 1 Jan 3,23-24

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

P: 384 Pomoz mi můj Pane