Misie, oddělení, vytrvalost (30.6.2002)

Daniel Ženatý

161,1
Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost. Neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Ž 30,5-6a
164
Ag II 259
Čtení L 5,1-11

Křest Miroslav Smrček a Jakub Graňák

By 637; NMnM 681

Kázání:
2 Tes 3,1-2.5
Dále pak, bratři, modlete se za nás, aby slovo Páně rozmáhala se a slaveno bylo, jako i u vás. Abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí. Nebo ne všech jest víra.
Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista.

Tesaloničtí křesťané jsou rozladěni. Jak to, že Kristův příchod ještě nenastal? Už by to chtěli skončit zde na zemi. Těch starostí, konfliktů, poznámek, co se má vyřídit. Také se možná ráno probudili s bolením břicha, co je vše čeká, jak to bude obtížné.
Ani se nechce vstávat. A pak možná mávnou rukou, ale co, beztak to tady skončí, Kristus přijde, učiní jako nic tyto starosti. Nač se tím trápit, ať se to kupí, beztak bude konec světa.

Pisatel dopisu na to reaguje. Staví ukazatele směru, kudy kam. Jak z té krize ven. A v textu který jsme četli připomíná tři věci:

Spojení s druhými
Oddělení se od druhých
Vytrvalost

Spojení s druhými.
Abychom nebyli sami. Děje se to šířením Božího slova. Misií. Aby druzí poznali to, co jsme poznali my. Aby to dobré co nám Bůh dává, přijali také další a další. Aby to pokračovalo dál a dál, jako pochodeň. Vždyť každý z nás vděčí někomu za to, že Slovo Boží se k nám dostalo, že jsme je zaslechli, a jsme tady. Bez toho, že to slovo dorazilo až k nám, nebo do nás narazilo, bychom tu nebyli. Neokoušeli bychom potěšení z toho, že nejsme sami svoji. Že jsme pokřtění, křest platí, z Kristova náručí nás nikdo nevytrhne. Neradovali bychom se z daru stvoření, neplakali bychom s plačícími. Bylo by to jinak.
A tak jde o to, abychom i my se stali těmi, kdo doručí slovo Boží druhému člověku. Aby to u nás nezůstalo trčet. Být s druhými je dobré. To tvoří život. Tam se děje život.

To první ? ukazatel jak z krize ven ? modlete se, aby se Slovo Páně šířilo. Ať se tvoří kolem vás síť víry a hustých vztahů.

Proto trochu překvapí ta druhá pomoc, jak z krize ven - tesaloničtí se mají modlit za to, aby byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí.
Oddělení se od druhých.
Někdo z nás možná přitaká rychle, ano, ať jsem vysvobozen od zlých lidí. Jiný přitaká pomaleji, no jo, ale kdo je zlý, a kdo je pochybný? Další říká, a co jsem já, nejsem já sám zlý a pochybný?
A nemusí jít o tři různé lidi. Můžeme to být my sami v různých etapách života, kdo tak smýšlíme. Možná jsme se někdy cítili jako ti dobří, a hlídali jsme si, aby se s námi zlí nestýkali. A přišel čas a my jsme toužili po odpuštění, hranice mezi dobrými a zlými se narušila, najednou jsme i my byli mezi těmi zlými, hned nám byli nějak bližší. Kdo jsme? Kdyby se to dělilo na dobré a na zlé, kde bychom se ocitli? Rozkrojilo by nás to napůl?

Pomůže nám, že tam není psáno, abychom zlé lidi určovali. Popisovali. Abychom určovali, kdo je zlý a kdo není. To se po nás nechce. To vše má čas, jednou Bůh to rozsoudí, jednou Bůh řekne co a jak. My se rozhodujeme ne tolik podle dobrých a zlých lidí, ale podle toho, co se kde děje. Zda se děje dobré, nebo zlé. A to můžeme poznat. Aniž o tom nějak přemýšlíme, je nám dobře mezi lidmi, kteří nás neponižují, neurážejí. Je nám dobře mezi těmi, kdo nás respektují a nezraňují. A když jsme mezi těmi, kdo nás ponižují a urážejí, toužíme mezi nimi nebýt. Toužíme se oddělit, jít pryč, zmizet od nich. To není nic špatného.
Vždyť celý náš život je přijímání a dávání a zároveň také oddělování. Oddělili jsme se od těla matky, oddělujeme se od dětství k dospělosti, od rodičů k životním partnerům, od spolužáků k těm kdo jsou s námi v zaměstnání a není s nimi taková legrace. Oddělují se od nás vzpomínky, ale také zuby a vlasy, a síla a dny a roky. Oddělíme se jednou od těch kdo žijí a vrátíme se domů a tím už konečně to oddělování skončí.
Ale ještě zde jsme, ještě dýcháme a žijeme, ještě oddělování patří k životu, tak se ho nebojme, nemějme výčitky, že by to být nemělo.
Bůh dává život a život jen tam, kde se dějí dobré věci. A vždycky je konají lidé. A vždycky jsou to lidé, kteří někdy selhali, někdy se vymáchali v těžkých věcech a chtějí z toho ven. Smíme se k nim přidat.

A třetí ukazatel jak z krize ven je vytrvalost.
A Pán nechť spravuje srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista. Láska Boží není rozplizlá jako když zavařenina spadne na podlahu kuchyně. Láska Boží se projeví konkrétně. Působí to první, že slovo o Bohu přeji druhým. Působí i to, druhé, že smím nacházet odvahu oddělit od zlého a není to nic proti Bohu. Naopak. Proto ji asi Bůh dává, abych přitom bližního neponížil nebo urazil. Takto žijte a trpělivě očekávejte Krista.

Možná se ráno probudíme a už nás bolí břicho z toho, co zase bude. S kým se setkáme a jak se zase budeme domlouvat a ono to nepůjde. Dokud Kristus nepřijde, tak to takhle bude. Co se s tím dá dělat? Modlit se za druhé, aby se Slovo Páně šířilo a síť víry a vztahů kolem byla hustá a pevná. Modlit se za to, aby to lidé, co se mnou žijí, nacházeli odvahu žít dobře. Nacházeli odvahu, je jasné, že se jim to nebude vždycky dařit. A celé to zabalit do trpělivého čekání, až Kristus přijde.

A Pán bude spravovat, řídit naše srdce k Boží lásce, která vše prostoupí a naplní. A cosi dobrého se zase začne dít.
Amen
198

Pane Ježíši Kriste, voláš nás stále znovu k životu.
Znovu a znovu tě prosíme o tvého Ducha.
Prosíme tě působ i skrze nás, aby se tvé slovo šířilo. Abychom si nenechali pro sebe to, čemu věříme a z čeho žijeme.
Prosíme, dej nám moudrost, abychom laskavě a trpělivě dokázali říkat ne všemu, co je proti životu a lásce. Zbavuj nás úzkosti z toho, že druzí vidí věci jinak. Dej nám moudrost, když se na nás za to zlobí, že je oni vidí jinak.
Zbav nás pošetilé představy, že někde existuje tábor těch zlých, kteří to tu kazí. Jsme to my, někdy působíme zlo, jindy tvoříme pokoj.
Spravuj proto naše srdce tak, aby se otevřela tvé lásce. A my tvořili pokoj.
A v čase prázdnin a dovolených dej, a abychom se radovali z daru setkání, uč nás odpočívat.
Prosíme za ty, kdo jsou nemocní, kdo jsou v nemocnicích a ústavech, kdo se bojí o své drahé a milé.

Společně voláme -
Poslání:
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar. Jsme přece v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Ef 2,8

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe
osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě
obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj.