 13,11-12
Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.
Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.

Žijeme zvláštní čas. Čas mezi Kristovým vzkříšením a Kristovým druhým příchodem.
Je to doba vymezená zcela určitými body. Od té doby co Kristus z mrtvých vstal než zase přijde plynou dny našeho života. Má to směr, plní se to, stále přibývá dní a stále se blíží den, kdy on přijde. Něco začalo, něco se děje a vše bude jinak.

Už jsme slyšeli, a přece je nutné to připomenout.
Víte přece, co znamená tento čas začíná Apoštol. Dovolává se toho, co adresáti určitě slyšeli a co znají. Jako když někomu řekneme, pamatuješ, přece jsme tenkrát to či ono. Víš jak to je. Obdobně, víte přece co znamená tento čas. Víte to, určitě, ale raději vám to připomenu, i když to vlastně není nic nového.
Možná také připomenutí, aby ses jednou člověče nevymlouval. Tak ti připomínám cos už určitě slyšel.

Pro tento čas Pavel užije obraz - žijeme na konci noci, těsně před začátkem dne.
Čas na hraně. Jet je tma. Jet se může žít jako ve tmě. Ještě se mohou užívat praktiky jak je nutné žít ve tmě. Baterky, odrazky, majáky, varovná světla. Opatrná chůze, trochu strach co je pod nohama, co nebo kdo je za rohem.
Spánek patří k té době.

Avšak, a to Pavel křičí abychom slyšeli a bylo nám jasné,
už se může začít žít jako ve dne.
Už je možné troufnout si odhodit baterky a odrazky, už je možno došlápnout skoro pevně a jistě. Už žijte způsobem jako se žije ve dne.
Kristus je tak blízko, tak blizoučko, že je možné žít, jakoby už tady skutečně a plně byl. Vzkříšený je tady, tomu přece věříme. Jen ho nevidíme.

Jak se obvykle žije v takovém čase na hraně, kdy je ještě noc ale již brzy bude den? Co k tomu času patří?
Třeba:
1. Ti, kdo mají rádi tmu se snaží přesvědčit ostatní, že takhle to bude už napořád.
Smějí se tomu, že by někdy bylo světlo.
Říkají, že ti kdo věří, že ještě bude světlo a už se bude žít jako ve dne jsou naivní. Je prý potřeba žít podle pravidla urvi co můžeš.

A nemusí to být jenom zlí lidé. Ti kdo si na tmu zvykli se na světlo moc netěší. Zvykli si na drobné podvůdky, nejasnosti, možnosti a dobře se jim žije.

Na vojně jsme si zvykli na nepořádek a rychle objevili, jak v tom chodit, kdy si můžeme dovolit útéct, na černo odjet, jak se vrátit, aby se na nic nepřišlo. Hrůzu jsme neměli z toho, že nás chytnou. Hrůzu jsme měli z kontrol, před nimiž muselo být v kasárnách vše v pořádku.
Pořádkem, světlem, Přijdeme o své nastřádané výhody. Vznikly jakoby náhodou, naší šikovností. Podobně ve školách, úřadech, nemocnicích, továrnách. Nový vedoucí, nový ředitel, nové pořádky, jděte k šípku, přijdu o své výhody!
Zas tak moc jasno a přehledno být nemusí, máme se docela dobře.

2. Je třeba se stále vyrovnávat s tím, že se na světě dějí mnohé tragedie. Nemoci, neštěstí, katastrofy. Existuje neporozumění. Závist. Neochota ke smíření. To vše ecistuje. To patří k času tmy, i když už je na konci.
Až Kristus přijde, až nastane den, zlé věci, zlé jevy zmizí, budou zbytečné, nebudou mít moc, nepůjde z nich strach.
A k tomu času rozhraní patří námaha se s tím vyrovnat. Ještě vydržet. Trpělivost. Dokud nebude světlo, nikdy ta námaha nezmizí.

A co doporučuje apoštol, abychom dělali?
Prý se máme probrat ze spánku. Už je zbytečné spát, noci už moc nebude, vstávejte!
Copak jsme nějací zalezlí medvědi?
Nebo myslí dřímotu? Ospalost, to je možná dobré slovo. Mohou plynout dny a roky a my jednáme tak napůl. Ospale. Bez chuti do života, bez fantazie, unaveně, však přece nic nemá cenu, furt tma, tak co?
Probrat se ze spánku ? vymanit se z vlivu těch, kdo říkají, že nic nemá cenu a tma je dobrá. Neposlouchat je. Nešířit jejich chmurné vidny. Nebát se jich.

Důvod procitnutí? Kristus je za dveřmi. (Spása je nyní blíže než tenkrát, když jsme uvěřili.)
Už tenkrát, když jsme uvěřili to bylo dobré. Radost být s Kristem. Vědět o něm, těšit se z něj. A jak jde čas je to stále intenzivnější. To oč jde, spása je nyní ještě blíže, no to je důvod k tomu, abychom něco dělali, abychom se probrali, škoda spát! !

Co ještě máme dělat? Odložme skutky tmy
Co to je? Které skutky to jsou? Obecně, které potřebují trochu nejasnosti. Maličko mlhy. Potřebují falešné světlo, trochu stínu, rozmazanosti.
Ve co njak souvisí se sobectvím, neochotou respektovat nad sebou Boha a tváit se, e já, mé touhy, mé bicho, mé poadavky jsou pány svta.

Co dělat dál? A oblecme se ve zbroj světla.
Už je to na hraně. My víme, věříme, že tma už dlouho trvat nebude.
A už, trochu bláznivě a odvážně, se oblékáme do světla.
Bezpočet situací, kdy se to projeví. Situace, kdy se nám do něčeho nechce, ještě je ?tma? a přitom už cítíme, že bychom měli jednat jako ve světle.

V situaci vůči druhým: Jedu autem, dám přednost na přechodu? Bude to rychlejší, když projedu. Ale nic se nestane. Světlo vnesu, když zastavím a dám chodci přednost. Když slyším hloupý rasistický vtip. Mlčet ? nic se nestane. Řeknu, to je hloupé, mně se to nelíbí ? budu jednat jako ten, kdo už je ve dne, u jednoho stolu v Božím království a raduje se z každého, kdo s ním sedí u stolu.
A další příklady.

Obléci se do světla i vůči sobě.
Pořád se sebou mohu něco dělat. Učit se anglicky v mém věku? Zacházet s počítačem v mém věku? Kupovat si ještě novou ledničku na těch pár let či desetiletí, co zde ještě budu žít? Nevzdávat život.

Žijeme čas na hraně.
Kristus přijde brzy. Bude to, jako když po noci nastane den. A ta výzva, jednejte jako by už byl den, je míněna naprosto vážně. Kristus je v plné slávě za dveřmi. Vzkříšený je dokonce už nyní s námi. Proto smíme nacházet odvahu už nyní žít jako ve dne.

Pomáhej nám Pane svým duchem tak, abychom chodili ve světle. Amen