V prvních sborech vládlo často napětí mezi členy sboru. Především v otázkách praxe. Co a jak je možno dělat. Je nějaké jídlo pro křesťana lepší a nějaké horší? Je jedno, zdali se cpe vepřovým, nebo jí víc zeleninu a ovesné vločky? Měli konkrétní problém. Mohli koupit levně na jatkách dobré maso. Bylo to maso, které pohané obětovali svým bohům a pak zbylo. Vyhodit škoda, nic mu nebylo. Tak se prodávalo na jatkách levně. Můžu si je jako křesťan, který odmítá pohanské bohy, koupit a jíst? Dělili se ve sborech. Někteří se smáli a říkali, proč ne? Maso jako maso, ono za nic nemůže a já ušetřím. Peněz nemám, dětí mám kupu, byl bych blázen, abych nekoupil. Jiní říkali, znesvěcuješ památku Spasitele. On se za tebe obětoval, co ho to stálo sil, jeho obětí jsi zachráněn, ne obětí nějakého dobytče. A ty si klidně to obětované dobytče koupíš a sníš k obědu a nacpeš se knedlíkem a zelím jako nic?
Kdo měl pravdu? Ke komu byste se přidali? Koupili byste to maso? Nebo ne?

A zachovávání svátečních dní. Který svátek mohu co dělat? Je stejně sváteční neděle jako třeba Štědrý den, svátek MJH jako Cyrila a Metoděje? Co je větší, Velký pátek nebo neděle velikonoční?
Dnes bychom řekli, může se natírat plot v neděli nebo nemůže? Většina by řekla ? nemůže, proč by, je to zbytečné, lze to dělit jiný den, neděle je k odpočinutí. Nic neuteče.
Ale. Možná může nastat takový případ. Neurochirurg, vzdělaný muž, který operuje víc než osm hodin denně. Zachraňuje životy, je svírán otázkami, jak a co, jak se vede těm, které operoval, nemohlo to být lepší. Možná by prosil, jen mě nechte, ať na chatě natírám plot, já si tak odpočinu, uklidním se, pak zase odvedu na operačním stole dobrý výkon a pomohu mnoha lidem.

Dělili se tenkrát na tom, co jíst, a na tom, jak správně světit které svátky a dny. A my bychom se mohli dělit podobně. Podle toho, kdo chce večeři Páně častěji a komu to stačí tak jak to je. Kdo by večeři Páně vysluhoval i dětem kdo. Komu se líbí zpívaný modlitba Páně a komu se nelíbí.
Dělí nás různý pohled na to, zda křesťan může číst bulvární tisk, nebo ne. Je nějaká hudba, kterou by neměl poslouchat? Existuje pořad v televizi, na který by se neměl dívat?

A první sbory se začaly štěpit. Dělicí čára zhruba vedla mezi těmi, kdo se klonili spíše k askezi, k odříkavému způsobu života. To maso nikdy nejedli, zakázali natírat plot v neděli komukoliv. A na ty, kdo říkali, ale když to ten člověk zvládne, ať to maso jí, a plot natírá, a bulvární tisk čte.
Apoštol Pavel by měl asi blíže k těm druhým. Asi by klidně jedl maso obětované modlám, měl by pochopení pro člověka, který slouží druhým a chce odpočívat neobvyklým způsobem. Ale Pavel nechtěl patřit do jedné ani druhé skupiny. Nechtěl se přidat na jednu ani na druhou stranu.

Říkal, naše jednání je závislé na tom, kolik víry nám Bůh dal. To je důležité vědět, říká Pavel. Abyste pochopili, proč jedná každý různě, je dobré přijmout, že máme různě silnou víru. Záleží na tom, jak silný dar víry nám Bůh dal a jak s ním zacházíme. A protože máme různě silnou víru, proto jednáme rozdílně.
Proto, netrapte se navzájem. Neničte se, netýrejte se výčitkami. Jaký by ten druhý měl být a není, jak to že dělá to či ono a já si myslím, že by neměl. Vy jste různí, tak to je a bude, že budete věci vidět různě. Není to nic špatného, nic co by bylo třeba zakrývat. Vidíte a vnímáte věci tak, jak vám Bůh dal víru. Podle toho reagujete, rozhodujete se, co je a co není důležité.
Proto se může skutečně stát, že to co je jednomu zakázáno, protože by ho to zabilo, je druhému povoleno, protože mu to prospěje. Nevyskytuje se to často, není to omluva, ale může to nastat. S každým jednotlivcem jedná Bůh osobně a zvlášť, každého zvlášť vede a každého bude také osobně soudit.

Proto si můžeme dovolit nešilhat po ostatních, jak to že on děla to či ono? Můžeme si dovolit nesoudit je, nepohrdat jimi. Vážit si jich v jejich odlišnosti, respektovat jak oni rozumí Bohu a jeho Slovu a jak oni slyší Boží hlas a jak oni následují Krista.

A není to bez konkrétního úkolu.
Bratra slabšího ve víře přijímejte mezi sebe. Doslova, vezměte s sebou. Kdo je ten slabší ve víře? Pavel neřekne ta či ona skupina. Ti slabí jsou jak mezi těmi kdo maso odmítají, tak mezi těmi, kdo ho klidně jí. Podle Pavlova je slabý ten, kdo je zneklidňovaný tím, že jeden drží Velký pátek a jiný neděli velikonoční. Koho vyhodí ze sedla a jeho víru oslabí, že jeden chodí k VP pokaždé, jiný někdy. Čí víra kolísá když vidí, že se někdo se pěkně obleče, vezme si kravatu a sako, a jiný svůj nejoblíbenější vytahaný svetr. Slabí jsou ti, komu se toto a podobné věci stávají překážkou na cestě k Bohu. Slabší je ten, jehož víra není tak silná, aby unesla odlišnost druhých.

Vy, kterým to víru to neoslabuje, vemte slabší sebou. Přijměte jej. Uneste jejich slabou, vratkou víru.
A to je konkrétní úkol víry - snášejte se navzájem, přijímejte mezi sebe slabšího, nepřete se s ním zbytečně o jeho názorech. Nechte mu je, jsou úměrné jeho víře, respektujte ho.

Někdy se stáváme těmi slabšími. Pak mějme naději, že ti silnější nás vezmou sebou.

Někdy se stáváme těmi silnějšími. Naše víra unese rozdílnost. Pak nebuďme nafoukaní, nechtějme hned oddělovat lepší od horších. Lidé kteří myslí jinak než my nejsou hloupí a nejsou naši nepřátelé. Oni i my patříme Kristu. Jemu žijeme, jemu umíráme, proto on umřel a mrtvých vstal. Tak proč soudit jedni druhé?

Vždyť všichni, ať takoví či onací, se bez rozdílu se sejdeme před Kristem. To není výhružka, to je sdělení. A on bude rozhodovat. Tušíme, že hlavní otázka nebude, co jsme jedli, jak jsme chápali svátky, kolikrát za rok jsme šli k večeři Páně. To jsou nástroje, které nám Bůh dává pro lepší život, pro pevnější víru.
Bůh nás bude nás soudit podle toho, co jsme s těmi nástroji udělali. Kolik lásky nám pomohlo ze sebe vydolovat Desatero, jak nás proměnilo Kázání na hoře, kolik prostoru pro život nám dalo svěcení neděle. Jak jsme s pomocí Desatera, Kázání na hoře, bohoslužeb, večeře Páně, Bible, jak jsme s jejich pomocí, objevili sebe a bližního a co to s námi udělalo. Dalo to vyrašit lásce?
To bude hlavní otázka. Po lásce. A nebude výmluv, nástrojů a jsi měl člověče dost.
Dokázat být spolu, v rozdílnosti se vzájemně nést.
Pane, dávej nám svého ducha, abychom si jeden druhého vážili proto, že všichni beztak patříme tobě. Amen