Mít před Bohem prázdné ruce. To o nás rozhoduje. To je hodnota, po níž Bůh touží.
Proč na tom tak záleží?
Abychom se mohli chytit Krista. Abychom nedopadli jako tonoucí, který křičí že se nemůže chytit ze břehu nabízené ruky, protože přece v jedné své ruce drží peněženku a ve druhé mobil nebo klíčky od auta.
Obraz prázdných rukou je nutný, aby bylo jasné, že to co ospravedlňuje a otevírá dveře dál do života je Kristus sám. Aby bylo jasné, že nic nestavíme vedle něj, že ani statky světa ani úžasné věci, ani cokoli jiného je nesrovnatelné, nesouměřitelné s Kristem, jeho dílem jeho přítomností.
Proto se Bohu líbí naše prázdné ruce. Nyní v přítomnosti, i jednou, až před ním budeme stát. Signalizují naší víru, že to nač spoléháme je od něj, a jsme připraveni a chceme se toho chytit.

Pavel několikrát upozorňuje na nebezpečí, které může křesťany potkat. Že ty ruce budou mít plné. Že v nich budou něco držet, co jim znemožní chytit se Krista. Napadá nás co by to mohlo být? Peníze, práce, pýcha? Ano, na mnoha místech Písma se o tom hovoří, že především bohatství se může postavit mezi Boha a člověka.

Ale Pavel překvapivě jmenuje něco jiného, co podle něj křesťané sveřepě svírají ve svých rukách. Drží v nich svou víru, která jim neumožňuje, aby se Boha chytli, a pevně ho drželi.
To nás překvapí.
Jsme zvyklí, že víra je dobrá. Prospěšná. Prosíme o ni pro sebe i pro své milé. Víra je jistě životní postoj. Je to také stav mysli. Je to nasměrování, a víra je také proces. Víru žijeme, vírou chodíme, víra uzdravuje. Víra pozvedá, dává naději. Víra dává sílu těm kdo bojují za svobodnou zemi, i těm kdo věřili, že přijde konec 2. války. Víra je dobrá. Tak kde vězí to nebezpečí?

Pavel upozorňuje na dvojí nebezpečí.
1. Víra jako platidlo. Nebezpečí, že budete v ruce držet svou víru jako platidlo na věčném soudu. Víru jako zásluhu. Věřil jsem Pane, koutkem oka mrkneme do kouta kde budou sousedi, kteří tak dobře nevěřili. Věřil jsem, a tak tedy očekávám přívětivé zacházení.
A Pavel upozorňuje, Boha to uráží. Uráží ho, když si myslíme, že mu prokazujeme laskavost, že v něho věříme. Je mu to odporné. Zachrání nás, sestoupí dolů aby nás vzal za ruku a vytáhl z bahna a my říkáme, protože jsem se tě chytil za ruku a nechal se vytáhnout z vody, proto mně musíš mít rád. Dožadovat se lásky za to, že jsem přijal pomoc a dary? Proto jsem dobrý?

2. víra jako zbraň proti Božím nárokům.
Z víry se může stát zbraň proti Božím nárokům. Jak? Mohli bychom říkat - Chceš po mně něco Bože? Chceš abych něco udělal? Abych něco řekl? Abych někoho miloval? Abych činil pokání a změnil se? Ale asi jsi na špatné adrese, vždyť já ti věřím?! Já jsem v pořádku, co po mně chceš? A odpálíme, smeteme Boží nárok a Boží požadavek. Vůbec Boha k sobě nepustíme. Ano, já ti Bože věřím, co po mně chceš, koukni se pořádně kolem, tolik lidí co v tebe nevěří, tak začni tam! Tam máš pole neorané, ale mě nech v klidu, po mně nic nechtěj ? podívej- tady je víra. Věřím. A jak žiji, co dělám, to snad nebudeš zkoumat když vidíš, že ti věřím.

Pavel před tím varuje všechny. Nejen křesťany.
Židy ? vám se stal takovou metlou, kterou odháníte Boží požadavky, zákon. Plním zákon, tak co po mně chceš.
Varuje pohany ? vám se stala metlou proti Bohu vaše přirozená moudrost. Tou šermujete proti Bohu. Hele, já si to umím spočítat, nejsem hloupý, vím která bije. Kdyby jsi Bože byl, tak by zde nebylo takový svinstvo. Mám svůj rozum, svůj úsudek a to mi stačí.

A varuje křesťany. Vám se metlou proti Božím požadavkům může stát falešně uchopená víra. Já Bože věřím, tak běž k vedlejším dveřím. Běž vedle. Já to mám v pořádku, tak se zajímej o ty druhé, co to v pořádku nemají.

Ta metla má pro všechny společný jmenovatel. Chlouba. V té chloubě snadno řekneme - nikdo, ani Bůh po mně nemůže nic chtít. Plním zákon? Plním. Mám svůj rozum? Mám. Věřím? Věřím. Tak co. Ano, tak co. Co se stane? Duch přestane vát, věci přestanou růst, vítr se nezvedne, člověk se nepohne, srdce se nerozbuší, ruka se nenatáhne, touha nevznikne. A Bůh stojí před všemi kteří před ním mávají svou vírou, svým rozumem, svým zákonem. Stojí před nimi s rozpačitým úsměvem, tak co teda dál, co budeme dělat, lidi, nic?
**
Víra je vzácný, křehký nástroj. Vírou se chápeme nejdražších Božích darů. Proto je třeba se o ni starat. Potřebuje údržbu, pozornost. Proto se můžeme nechat Pavlem učit, jak užívat víru dobře.
Upozorňuje na dvě nebezpečí. Víra není platidlo, a víra není zbraň proti Božím nárokům.
Ať ve jménu víry neodháníte od dveří samotného Boha, který klepe na dveře a zevnitř se ozve, co chceš, já věřím, tak běž vedle.

Aby se toto nebezpečí nestalo akutním, aby nepropuklo, je dobré hledět mít před Bohem prázdné ruce. Pro Kristovu ruku. Pro přijetí každého daru. Pro pomoc druhému.
Protože nevěříme kde čemu a kde komu. Věříme Bohu, který skrze Krista dává milost. Který skrze Krista ospravedlňuje. Víra se stává nástrojem pro uchopení Boží milosti, Božích darů.
Amen

Vážená čtenářko, vážený čtenáři, vůbec nevím, zda někdo ta kázání čte a je-li to k něčemu je dávat na WWW. Prosím, ozvi se, co si o tom myslíš. Díky, Daniel Ženatý, daniel.zenaty@tiscali.cz