Ř 6,23 Jsi spokojen? Co si to dovoluješ!?

Prožíváme krásné letní dny. Nádherná příroda, mnohá setkání, děti na táborech, dovolené. Voňavé večery, posezení s přáteli. Je dobré připomenout krásné věci na tomto světě. To neznamená, že přehlížíme ty nedobré. Je nám jasné, že zároveň co se díváme na zlaté lány obilí, kus dál v nemocnici leží člověk, je mu horko a neví, co bude dál.

Toužíme po krásném životě. I když třeba právě prožíváme těžké časy. A tušíme, že dobrý život se nějak dotýká Boha. Že to není jen na nás. Že to má něco společného s Bohem. A kdybychom hledali něco společného, co patří k dobrému životu a co patří k Bohu, pak bychom asi vyhrkli ? láska. Život, v kterém se míhá láska, je dobrý a Bohu se líbí. Pro takový život Bůh ze všech svých sil tvoří kulisy a podmínky. Proto nám dal Bůh život, pro to nás stvořil v těle matky a proto nás vyvedl na tento svět. Abychom v něm hledali a nacházeli lásku. To je náplní života, té zvláštní doby, než se zase vrátíme zpět domů k Bohu.

Chtěli bychom uchovat takový dobrý život, v němž je láska a Bohu se líbí. Aby jej nic nekazilo. Aby nemizel náhle pryč. Mohlo by se zdát, že jej kazí zvláště ti druzí. Ne každý je sympatický, ne každý cítí a myslí jako já, vzniká napětí.
Snad proto ta pohoda prázdnin a dovolených vzniká proto, že si více vybíráme, s kým se setkáme, v jakém prostředí budeme. Tak lze žít ovšem chvíli, ale ne pořád.

A zde je možná zárodek problému. Že za to co se nedaří mohou ti druzí a ne já. Pak, kdo ví, jak to vzniká, se objeví jako krůpěje deště známky nespokojenosti. Člověk začne být nespokojený s tím co má, touží po tom, co nemá. Začne z něj prosakovat jakási žíravina, které rozleptá okolí čímsi kyselým, zlým, co působí že se ten dobrý život kazí.

Ti, kdo tuto zkušenost učinili dávno před námi, nazvali tuto sílu, která kazí dobrý život, hřích. Hřích odporuje tomu, co chce Bůh. Je to síla, která směřuje proti životu. Hřích likviduje lásku ze života a rozleptává dobré věci. Je to síla která má své sídlo, žel, v každém z nás.

O hříchu je možno mluvit bez konce. Objevuje se v necírkevním prostředí v jakési pokroucené podobě - já jsem si dala k obědu šlehačku, jo to jsem zhřešila, objevuje se v černobílém vidění některých křesťanů, kteří sami sebe obdařili schopností rozpoznávat a určovat hřích při druhých a ne při sobě.
Tíhne po staletí k tomu, že se hřích častěji spojuje se sexuální oblasti než s oblasti mravní ? jakoby už nebylo tak zlé a špatné krást či mluvit o druhém špatně.

A ovšem se hřích objevuje i v té základní podobě. Stále se v ní, po staletí, opakuje. Odehraje se zítra, i dnes a odehrál se včera, a před tisíci lety.
Nespokojený člověk ze sebe vysílá zlo, které se hbitě mění v hřích. Už v prvých kapitolách bible jsme upozorněni, že takhle to je na světě. Je zabit muž, který neudělal nic zlého. Nekradl, nelhal, nepodváděl. Jeho vina zněla ? byl spokojen. Měl rád život a Bůh mu dával vše co potřeboval a on Bohu děkoval. Bůh mu žehnal, dal mu svou přízeň, dal mu cosi co se nikde nekoupí.
A ten, který zabil svého bratra a stal se vrahem, nebyl ke svému činu vyprovokován. Nebyl v dětství nějak poškozen, neutrpěl žádnou újmu. I jemu se vedlo dobře, rolničil, měl pole a sklízel úrodu. Neunesl, že bratr je spokojen. Neusnesl, že bratr dostal dobrý dar. I v tomto příběhu to drhlo a drhne, protože chybí láska. Vždyť, místo aby jej zabil, mohl zvednout ruce do výšky a zajásat, bratře, Bůh ti žehná, joj to mám radost, to je dobré, to beztak ještě zkrášlí náš život a zavlaží naše dobré vztahy. Tobě se vede dobře, to i mně se vede dobře. A obdařený bratr mohl zvolat, díky, i já tobě přeji aby ti Bůh žehnal, to pak zvládneme i neúspěchy a neúrody a nepřízně, pády, nemoci a bouřky. Budeme mít větší naději obstát před plíživým hříchem, který by se tak rád usadil v našem domě.

Protože však chyběla láska, proto toho nebyl a není schopen. Bratrova spokojenost vadila, rušila. A rodil se a rodí se jednání proti Bohu, proti životu, jednání proti lásce ? rodí se hřích.

Ale, a tu přijde důraz apoštola Pavla, my přece nejsme loutky vydané napospas silám tohoto světa! My přece nesedíme v divadle a nedíváme se na jeviště, jak se tam odehrávají naše příběhy a náš život. Nezíráme tupě jak si nás rozdělují podivné síly, nezíráme bezmocně, komu budeme sloužit. Pavel často vyzývá, nejsme přece ničí otroci! Patříme Bohu a sami to můžeme dát najevo. My sami teď na tomto světě, v čase který Bůh dal, žijeme svůj příběh a máme moc a vůli se rozhodnout, ke komu vztáhneme ruku. Koho požádáme o pomoc, ke komu se obrátíme, koho budeme poslouchat a s kým půjdeme.

A Pavel upozorňuje, co se stane, když půjdeme proti Bohu. Propadneme tomu co nazývá hřích, tomu co je proti Bohu a proti životu. A pak ovšem pozor, každý by měl vědět jakou odměnu dává hřích. Jakou měnou platí za služby jemu prokázané. Platí likvidací života. Smrtí. Jinou odměnu nemá. On zruší, rozleptá život, vyhubí lásku, nic se nepohne, není co rozhýbat, není život, to je smrt.

A obdobně mohutně Pavel upozorní na druhou možnost. Co se stane, když přijmeme Boží milost. Ta má také svou měnu. Platí životem věčným v Kristu Ježíši, našem Pánu. A to je panečku nějaký život. Pořádný. Celý. Život s Bohem a u Boha. Život zakotvený a garantovaný v Kristu, našem Pánu.

Jednoduché rozhodování, zdálo by se. Je ovšem složité. Člověku z vlastních sil chybějí síly vždy volit Boží milost a Krista. Jakoby ten hřích měl víc sil a navíc v sobě jakýsi magnet, který člověka přitahuje.

Bůh o té nerovnováze ví. A proto dává svého Ducha. Svou pomoc. Abychom sil měli více. Abychom byli schopni překonat uhrančivou přitažlivost hříchu. A tak přece jen, ne snadno, ale přeci, vztáhli ruku vztáhli po Kristu a jeho milosti.
Bůh něco činí pro náš prospěch. Není mu jedno, co se zde děje. Nepřihlíží lhostejně, zda v tom boji obstojíme nebo ne. Spěchá k tomu který chce vybuchnout vztekem, protože jeho bratr něco dobrého dostal. Ptá se ? proč chceš vybuchnout? Copak jsi ukrácen? Copak i tobě nechci dát? Přijímej co dávám, hledej co nějak souvisí s láskou, měj druhé lidi rád a budeš taky obdarovaný. Určitě.

Jsme spokojení s životem který nám Bůh dal? Ano? Nebo nejsme? Pak je na nás, abychom s tím začali něco dělat. A Bůh v nám tom pomůže. První informace - Základem je: Lásku přijímat a dávat. Pak je i hřích slabý. A život je dobrý a krásný.
Amen