Syrofenická žena (29.9.2002)

Daniel Ženatý

161

Chvalte Hospodina všichni národové a velebte ho všichni lidé. neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky.

47

Modlitba:Svatý Bože, probuzeni do nového jitra tobě vzdáváme chválu a děkujeme. Za tvou věrnost, s níž nás provázíš, vzdor naší nevěrnosti, vzdor našim selháním. Děkujeme za vše co od tebe přijímáme. Někdy nám kalí zrak vlastní pýcha, takže nerozpoznáváme vděčně a radostně, kolik toho je. Děkujeme za to, že svou víru nemusíme žít sami. Za to, že jsme obklopeni těmi, kdo také tobě věří a na tebe spoléhají. Děkujeme za to, že ty jsi Otcem nás všech, takže i my, tvé děti, jsme si bratřími a sestrami.

Prosíme, znovu a znovu s námi hříšníky konej ten zázrak, že tvé slov zaslechneme, jemu uvěříme, a vezmeme je s radostí i s poslední vážností.

Děkujeme za naději odpuštění, za možnost smíření, za uzdravování a obnovování porušených vztahů. Za to děkujeme , tebe oslavujeme a velebíme.

Buď svým Duchem s námi, i s dětmi v NŠ. Amen

Fp 2,5-11

Mt 15,21-28

Na severu Galileje přechází Ježíš do pohanské krajiny v okolí Sidonu a Týru. A jde mu vstříc žena. Bylo to pohanka. Říká se jí - Syrofeničanka. Vyšla a volala. Vyjít, pohnout se, nečekat lenivě až co bude. Vydat hlas. Je-li nutné - volat. Křičet. To můžeme. Na to jsme vybaveni. To je věcí každého z nás, vědět, rozpoznávat, kdy je třeba vyjít - k bližnímu, s pravdou ven, za Kristem. A stejně je věcí každého z nás poznat, kdy volat. Kdy křičet. Vydat hlas. O pomoc, o slitování.

Žena volá zvláštně. Hned 2x zvláštně. Jednak - Smiluj se nade mnou, má dcera je zle posedlá. Čekali bychom, že bude volat - smiluj se nad mou dcerou, ona je posedlá. Naše volání k Bohu nemusí být a možná ani nemůže být logické. Je jiné. Odvážné, Bůh ví, co chceme z hlubokosti povědět. Bohu to je zřejmé, smiluj se nade mnou, má dcera je nemocná.

Anebo mluvila ta žena správně. Tak to myslela. Postižení dcery bylo i jejím postižením. I ona je spolunesla, otázkami, úzkostmi, možná výčitkami. Dcera byla posedlá. Duševně nemocná.

A druhá zvláštnost. Pohanka, bez tradice a výchovy, tituluje Ježíše naprosto správně. Pane, synu Davidův. Jak z učebnice. I jiní pohané v evangeliích titulují Ježíše lépe, než domácí víry. Slyšíme tiché upozornění - podívej se na pohany. A moc si o sobě ty nepohane nemysli. Evangelium je pro všechny. Je to dar, šance, ne zásluha. Ti pohrdaní po tom daru často sáhnou dychtivěji, než ti, kdo o Bohu vědí více, nebo déle.

Ježíšova odpověď nás zamrzí. Žádná nebyla. Ani jí neodpověděl. Vždyť co vše ta žena učiní! Vyjde, vydá hlas, správně tituluje, prosí o pomoc, má spolu se svou dcerou trápení. A on? ...On jí neodpověděl.

Nebo, než se stačil nadechnout, vložili se do toho učedníci. Je jim to trapné. Jakási žena se za nimi táhne, křičí, ruší, poutá pozornost - zbav se jí, radí svému Mistru. Asi ve smyslu - vyhov jí ať je pokoj. Ať se jí zbavíme... Už si zvykli, že Ježíš přitahuje ztroskotance. Tak hlavně klid. Ať už jí vyhoví, co se mu stane, udělá dobrý skutek a všichni budou spokojeni.

A přijde druhá studená sprcha od Ježíše: Já jsem poslán jen ke ztraceným ovcím lidu Izraelského. Před chvílí slyšíme, že evangelium je pro všechny, a teď tohle. Mohli bychom hledat proč to asi tak řekl, co asi myslel. Ale beztak. Ježíšovo odmítnutí mrzí. Byla to tvrdá odpověď.

A posléze Ježíš tvrdou odpověď ještě podtrhne. Žena přistoupila, klaněla se mu a žádá: Pane, pomoz mi! A Ježíš řekne: Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej štěňatům. Jakoby řekl: ty jsi štěně, pohan, tobě ten chléb života nepatří. Pokud chtěli izraelci o pohanovi mluvit vulgárně, byl to pro ně pes. A Ježíš byl izraelec. Jeho téměř urážlivá odpověď byla jasná všem.

Teprve pak žena zvítězí. Opět promluví - nebojí se a řekne: Ovšem Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou se stolu jejich pánů. A tím to vyhrála. Ježíš řekl, ženo, tvá víra je veliká; staň se ti, jak chceš. A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Přinejmenším tři věci smíme slyšet z příběhu:

Prvá. Ježíšova moc. Uzdravuje. Tehdy, i dnes. To není tak, že tenkrát měli štěstí, a my se dnes o tom dozvídáme jen z stránek Bible. Bible je nástroj, pomoc k tomu, abychom dnes přijali Kristovu moc. Není na to žádný recept. Žádný návod. Jen popis zkušenosti, jak to, kdysi, někdo zkusil. Tak, obdobně, zkoušet i dnes. V jiných podmínkách, jiné době. Vždyť přece Kristus vzkříšený a přítomný není slabší nebo méně mocný než Kristus, který tenkrát chodil po zemi. Naopak, Je oslavený. Bohem vyvýšený. Smíme se po jeho moci pídit a usilovat o ní, tak jak nám odvaha a rozum dají.

Druhá. Událost s Kristem je skutečně pro všechny. I pro ty, kdo nesplnili, co si třeba ta která církev myslí, že by splnit měli. Nebojte se věřit v Kristovu moc. Ona platí všem. Nehleďte na to co si o vás kdo myslí. Vy si něco myslíte o sobě, víte kdo jste, a vy, někdo prosíte Krista. Žádný úřad nezakáže, původ nepomůže ani nezakáže.

Třetí. Velikost víry spočívá v užaslém objevení, jak Bůh zachraňuje hříšníka. Svým vlastním ponížením.

Luther píše k tomuto místu: držela se slova, i když jí urážky málem rvaly srdce z těla. Držela se pevně. Neurazila se. Mohla odejít. To je velká víra. Vydržela ponížení.

Ponížení je hrozná věc. Bolí více než rány holí. Těžce neseme ponížení. Pohledem, přehlédnutím, slovem. Bojujeme, aby nikdo nebyl ponižován. Rozčilují nás ti, kdo svou neomaleností druhé, nebo nás, ponižují. Nechceme být ponižováni. Je to odporné.

Ale. A v tom to je s Kristem jiné. Sám Bůh se rozhodl sám sebe ponížit. Ne nás. Sám sebe ponížil. Sám Bůh svatý, stvořitel se rozhodl být v očích světa trapný. Bezmocný, slabý. On se rozhodl zachránit tento svět svým ponížením, ztrátou své důstojnosti. Jen on sám ve své moudrosti totiž ví, že to je síla, proti které nikdo nic nezmůže. Bůh rozhodl o způsobu záchrany.

A ta žena se na něm zvláštně podílí. Vstupuje jakýmsi náznakem, předjímkou sama do Božího díla. V očích světa, i v očích našich, je, ponížena tvrdými Ježíšovými slovy. A strhne kus Boží dobroty a věčnosti na sebe a svou dceru.

Vydrží Ježíšovu nepřímou námitku, že je jako pes po stolem. Vydrží to. A je to označeno jako velká víra. Protože se to dotklo samého Boha, samého Krista. I tu ženu to něco stálo. Něco vydala, až to bolelo. Cosi vydala a proto to byla cenná víra. Drahá.

Žena z biblického příběhu nastavuje směrovku dnes nám. Člověče. Nabízí-li pro tvou záchranu Bůh sám sebe, je-li Bůh ochoten tak sám sebe ponížit, tak sám sebe vydat všanc, tak ztratit svou božskou podstatu, jen abys žil, pak co? Lze si klást podmínky? Lze sledovat svou důstojnost? Není to naopak? Nestane se člověk Bohu ještě bližší, ještě milejší když ho v tom napodobí? A pro život svůj, život druhých, je schopen sám sebe ponížit? Není to projev toho, že tušíme, oč jde? Jaký to je Bůh, co dává a co mohu přijmout?

***

Smíme se po Kristově moci pídit a usilovat o ní, tak jak nám odvaha a rozum dají.

Nebojme se věřit v moc Krista přítomného.

Velikost víry spočívá v užaslém objevení, jak Bůh zachraňuje hříšníka. Svým vlastním ponížením.

Pane, v tobě je život. Dej ať to poznáváme. I ve vlastní slabosti. Amen

Amen

přímluvná:

Pane, dávej nám odvahu se po tobě ptát, tebe hledat, tebe prosit. Nevidíme tě. A tak si možná bláhově myslíme, že ty nevidíš nás.

Dávej nám znovu a znovu odvahu tobě věřit, tebe se držet, s tebou projít třebas i ponížením Ty vzkříšený a oslavený Pane máš zvláštní moc. Rozprostírej ji i nad námi. Ať ji smíme přijímat.

Prosíme dej, aby nás nezahltila zloba a agrese těch, kdo by chtěli být silní a nahánějí druhým strach a sobě sebevědomí. A znovu dej pronikat do tajemství, jaký ty jsi Bůh. Nikdy nepřestaneme žasnout. Bůh se poníží, aby člověka vyzdvihl. Kdo jsi, Pane.

Prosíme, posiluj ty, kdo nesou velkou odpovědnost za věci tohoto světa.

Prosíme za slabé. Umírající, nemocné.

Prosíme, posiluj na cestě pokání ty, kdo se provinili.

Prosíme za naše sbory. Za náš, vanovický, ty které se prostírají kolem nás, nebo na jiném světadíle.

Prosíme za ty, kdo se vyrovnávají s následky povodní, těm kterým ubývají síly, naděje i peníze.

Společně voláme:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům

a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Poslání:

Ř 8,15-17

Požehnání:

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe

osvět Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě

Obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj.