2. Sam 1-4, Peklo a ráj

V jedné z bitev byl Saul zraněn. Poznal, že je konec. Že zranění je smrtelné. Nechtěl na posledních pár chvil života padnout do rukou nepřátel. Bál se zneuctění, týrání a tupení. Proto žádal svého zbrojnoše, aby jej probodl dříve, než jej nepřátelé objeví. Podle jedné zprávy zbrojnoš nenašel odvahu zabít krále a tak Saul nalehl na meč a tak ukončil svůj život. Podle druhé zprávy jiný mládenec našel odvahu a ukončil Saulův život. Později jej za to dal David popravit.
Děsivá otázka utrpení, která se těžko řeší v klidu a teoreticky. Zemřít raději dříve za menšího utrpení, nebo později za velkého utrpení?

Saulovou smrtí končí jedno údobí a nastává druhé. Vláda Davidova. Může nastat konečně mír po letech války. Zdánlivá idyla, to nač se všichni těší. Ale. Po válce často přijde čas bez pravidel, čas doznívajících vášní, mnohé křivdy a násilí. Nastal po druhé válce, po válce v Jugoslávii, po válce v Iráku.
A boje nejsou jen mezi národy, ale i mezi lidmi. A když skončí a nastane konečně čas pro pokoj a smíření, jak se to ne a ne podařit. Pořád se nečekaně vyvalují další křivdy a zazděné výčitky.
Saul zemřel, končí války, vládnout může David. Před tím, než se vlády zcela chopí, nastává krátká doba vášní a bolestí. O tom svědčí tři malé příběhy čtyř lidí.

Příběh Abnerův a Joabův.
Abner byl generálem Saulových vojsk. Zachoval věrnost svému králi i po Saulově smrti. Spojil se s jedním ze Saulových synů a vytvořil opozici proti novému králi Davidovi.
David budoval také vojsko. Jmenoval svým generálem Joaba. Opět se bojuje. Davidovo vojsko získává navrch. Saulův syn a Abner nemají šanci. Ale ještě mnoho mnoho mladých mužů zemřelo v těch bitvách mezi koncem jednoho kralování a počátkem druhého kralování. Zahynul i Joabův bratr. A Joab, Davidův generál, se začne mstít. Touží pomstít smrt bratra. Osobní emoce mají navrch nad rolí vrchního velitele ozbrojených sil.
Abner pozná, že se rozhodl špatně, že nemá šanci. Dříve než bude pozdě chce přejít k nepříteli, k Davidovi. Může se to nazvat kapitulace. Navrhne Davidovi smír, slibuje bojovat na jeho straně. David rád přijímá. Uzavřeli spolu mírovou smlouvu, byla hostina a Abner šel domů.
Jenže ještě je zde zhrzený generál Joab. On nechce mír. On chce pomstít svého bratra. A tak v noci, tajně proti Davidovu vědomí, nechá Abnera zákeřně zabít. Pomstil bratrovu smrt. Abner měl státní pohřeb a David truchlil. Joaba David zavrhl.

Příběh Paltiela, manžela Míkol.
Kdysi byla Míkol, dcera Saulova, Davidovou ženou. Saule je rozdělil, Míkol dal za ženu Paltielovi. David si našel Abigail a Achínoam. Uběhlo čtrnáct let. Je po válce, David buduje království a vzpomněl si na Míkol. Zdali ji tak miloval, nebo potřebuje mít královskou dceru, aby uzákonil svůj nárok na trůn, nevíme. David využil Abnerovy nabídky, že přejde na jeho stranu a dal mu podmínku. Ano, pojď, ale jen když mně přivedeš zpět Míkol. A tak, na nepřímý králův rozkaz, se má Míkol vrátit zpět k Davidovi. Z ní to romanticky, ale co její muž Paltiel? A co ona? Nikdo se jich neptá. A oni se zřejmě měli velmi rádi. Co spolu prožili za čtrnáct let, jak k sobě patřili, nevíme. A najednou ji má Paltiel doprovodit do blízkého města a předat zástupcům státní správy. Doprovázel ji s pláčem.
Jak se to opakuje. Kolik milých bylo doprovázeno s pláčem, když odjížděli na fronty, do táborů, vězení. Kolik lásky, toho nejcennějšího, bylo roztrženo násilím.
Dva lidé, kteří se mají rádi, musí od sebe. Paltiel doprovází svou ženu a pláče.

Příběh Išbošeta.
Byl synem Jonatana, přítele Davidova. Byl jistě Davidovi velmi drahý, zvláště, když Jonatán padl. Išbošet, syn Jonatánův, vnuk Saulův, měl postižení. A opět, je po válce, rodí se mír a objevují se různí ?stateční? . Tak i zde skupina horlivců, která se nepochybně chtěla králi Davidovi zalíbit. Išbošeta našla. Přišli v pravé poledne, prý jdou pro pšenici, přišli k jeho lůžku a Išbošeta probodli. Možná byli hrdí, co pro jméno nového krále, pro jeho větší čest učinili. Išbošetovu hlavu uřezali a nesli celou noc pouští, jen aby se Davidovi pochlubili. David se zděsil, a horlivce nechal popravit. Usekali jim končetiny a pověsili je kolem rybníka.
Muž s postižením, bez moci a mnoha práv v tehdejší společnosti, jako oběť těch, kdo si myslí, jak jsou stateční.
Kolik omylů se takhle stalo po válkách a bitvách? Kolik statečných vylezlo z děr a hledali, jak se novému vládci zalíbit? Kolik zla učinili?

Co s tím? Co s čtyřmi kapitolami bible? Kde je radost? Proč se tam nemluví vůbec o Bohu? Jak se má člověk potěšit a posílit, když slyší o uřezaných hlavách, rukách, nohách, a především o nešťastných lidech?
Saul který nechce čekat než pomalu dokráčí jistá smrt. A s ním další, kteří tuší v dáli smrt a ptají se, co bude dál?
Abner, který vsadil na špatnou kartu a ve chvíli kdy si myslí, že už je vše pořádku ho zákeřně zabijí. A další, kteří vsadili na špatnou kartu, a když to s velkým úsilím všechno jakž takž dali do pořádku tak přišla nečekaná rána odjinud?
Joab, který ztratil rozum a podlehl touze pomstít vlastního bratra. A s ním ti kteří mají velké schopnosti, ale propadnou zhoubné vášni, pomstě, drogám, vlastnímu já?
Paltiel, který miloval svou ženu a teď ji doprovází, aby patřila někomu jinému. A miliony těch, kdo doprovázeli své milé aby je nikdy neviděli?

Išbošet, který má chromé nohy a je zabit jen proto, že je vnukem bývalého krále a že se nemůže pro své postižení dobře bránit. A další, kdo už beztak trpí svým postižením, handicapem, a pak se jen tak stanou obětí bandy pitomců?

Co s tím? Proč to ta Bible v sobě nosí? Jak se to má s Bohem?
Asi máme věřit, že je někde naděje. Možná i sám Bůh Stvořitel s tím má problémy, kde v tomto světě tu naději objevit. A proto ji sám vnáší. Sám zasazuje do světa. Roubuje. Sám přichází, kráčí světem a kdo chce může odvážně poznat a uvěřit, že on v tesaří z Nazareta je ta naděje. Jedině on. V nikom jiném ji nemá cenu hledat. On, který dává život, který má život, který je život. On, který trpěl až k smrti, on se přece neotočí zády těm, kdo jsou jako Saul, Abner a Joab, Paltiel, Išbošet. On k nim jde a říká, pojďte za mnou. Ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj. Pane, dávej nám sílu hledat naději. Amen