Duben 2004

Ř 2,1-4 Křesťané a nekřesťané. Nějak spolu žijí.

Ř 2,1-4 Křesťané a nekřesťané. Nějak spolu žijí. Nějak se na sebe dívají. Někdy pokojně a tolerantně. Někdy jsou křesťané solí v očích a jsou utiskováni. A někdy se křesťané chovají nafoukaně a dívají se skrz prsty na nevěřící. Propadnou dojmu, že jsou něco více než druzí. Zasedal jsem ve výběrové komisi na místo ředitele jednoho církevního objektu a jeden z kandidátů řekl, že by bral zaměstnance do tohoto objektu jen mezi křesťany, protože i ten nejhorší křesťan je lepší než nejlepší nekřesťan. Br. I takové hrůzy vycházejí věřícím z úst. Ten kandidát vybrán nebyl.

Mk 16,1-8 Ženy a Vzkříšený. Muži asi spí.

Ukřižovaný byl vzkříšen. Stvořitel prosadil život. Život se otevřel do nového prostoru a času.
První, kdo slyší tuto zprávu jsou ženy. Známe jejich jména. Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome. Tři ženy. Nakoupily vonné masti, aby mohly Ukřižovaného pomazat. A hned po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly ke hrobu. Tři ženy. Ví co chtějí. Koupí co je třeba. Poznají kdy je vhodná doba, a nečekají, až jim někdo řekne co a jak. Sotva vyšlo slunce. Nač víc čekat?

Ř 1,18 Jsme otevření? Umíme dávat a umíme brát?

Bůh se umí hněvat. A není to hněv jen tak pro nic za nic. Jeho hněv je reakcí na naše jednání. Co mu vadí? Proč se hněvá? Tehdy, když křivíme pravdu se hněvá. Když bereme pravdě místo. Když jí zmenšuje, přetváříme, zakrýváme. Takové jednání nazývá Pavel nepravost. Nejsme praví. Nejsme kdo jsme. Nejsme tím, kým nás Bůh stvořil a proč nás stvořil. Na něco či někoho si hrajeme. Nebo neužíváme vše co nám Bůh dal k tomu, abychom byli praví, celí.