kázání 1.1.2013 - Markéta Slámová

čtení: 2 Tm 1.8-12; text: Zj 3.7-11
Z poslední knihy Nového Zákona k nám zní Boží slovo do dalšího roku, který je před námi. Zjevení Janovo je kniha plná hrozivých a tajemných obrazů, z nichž jde strach. Všechno to děsivé, co se u Jana objevuje, ukazuje, že náš svět je nebezpečné místo a lidský hřích v nejrůznější podobě má v sobě ničivou sílu. Pisatel Janova Zjevení ví o pýše a tvrdosti lidského srdce mnoho. Ale Zjevení Janovo je také kniha veliké naděje pro toho, komu je opravdu těžko. Je psáno pro člověka, kterého válcují těžké události a který má pocit, že kola dějin se točí slepě a nesmyslně. A toto Zjevení přichází s odpovědí, že vůbec vše není tak slepé a nesmyslné, jak se nám zdá. Že i ve složitých, nespravedlivých a nesmyslných událostech může být smysl a dokonce naděje, kterou tolik potřebujeme. Snad proto, že Nový rok bývá spojován s otázkou po tom, čeho se nadějeme nebo ještě lépe ? co či kdo je naší nadějí, jsem tento text vybrala.
Slova, která jsme četli, posílá Kristus prostřednictvím Jana sboru ve Filadelfii. Filadelfie ležela na pomezí Lydie a Frygie. Bylo to vnitrozemské malé město, které žilo hlavně z obchodu a přepravy zboží a trochu i z výroby vína. Filadelfia znamená doslova ?bratrská láska?. Člověk by řekl, že v takovém městě se bude dobře žít, ale asi to tak úplně nebylo. Město zasáhlo mnohokrát zemětřesení a náprava škod stála městskou pokladnu mnoho peněz. Takže malé nevýznamné a spíš chudší město obklopené široko daleko vinicemi, ve kterém lidé žili v neustálé nejistotě, kdy se zase objeví otřes půdy a zda jim dům nespadne na hlavu.
Když tam první křesťané zakládali sbor, byli s evangeliem místními obyvateli docela dobře přijati - jako na mnoha místech v malé Asii. Ale v 90. letech se stal císařem Domitián, který požadoval po všech obyvatelích, aby mu vzdávali božskou poctu, což židé i křesťané odmítali. Židovství bylo tehdy povoleným náboženstvím a tak měli židé výsadu: nemuseli prokazovat pocty panovníkům. Zato křesťané se stali terčem velmi tvrdého pronásledování. Kdo vyznával, že Ježíš je Pán a neprovolal Pánem císaře, byl uvězněn a popraven. Pod tíhou okolností se proto křesťanský sbor rozdělil ? jedni se vydávali za židy (aby se uchránili) a druzí zůstali věrní evangeliu a také na to dopláceli. Proto se tu objevuje to označení synagoga satanova. Ti ze synagogy satanovy byli pravděpodobně křesťané, kteří se označili kvůli pronásledování za židy. Jednoduše řečeno, kteří takzvaně otočili. Dost možná někteří z nich také udávali ty, které chtěl Domitián zlikvidovat, protože se věrně scházeli po domech, připomínali si evangelium o Ježíši Kristu a před císařem se odmítali sklonit. Tolik pro pochopení situace.
Vzkaz filadelfskému sboru začíná stejně jako dalším šesti sborům (které jakoby tvoří celek církve): Vím o tvých skutcích. Vím, co děláte, vím o tom, jak se vám žije a jak vám je, vím o vaší situaci všechno a dopodrobna. Nic mi nemusíte předstírat. Vím o tom, co vás trápí jako jednotlivce i jako sbor, vím o tom, čím trápíte druhé. Znám vás i z té horší i z té lepší stránky. A právě vám adresuju tento vzkaz: Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.
Kristus odemyká, zpřístupňuje cestu k Bohu. Otevírá dveře, za nimiž je připraveno všechno, co opravdu potřebujeme pro svůj život. Ty dveře nemůže nic a nikdo přibouchnout ani zabednit - ani přítomnost ani budoucnost, ani život ani smrt. Ty dveře nemůže nikdo zavřít, protože co se stalo na Golgotě, se už nemůže odestát. Nikdo na tom nic nemůže změnit, i kdyby se o to snažil pomocí všech hrůz a represivních složek světa. Tahle dobrá zpráva se ovšem přijímá vírou, důvěrou, spolehnutím na to, co není vidět, co ale můžete slyšet. Leitmotiv dnešního evangelia (dobré zprávy) jsme slyšeli v začátku bohoslužeb: ?Já jsem dveře; kdo vejde skrze mne, bude zachráněn. Bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.?
Sestry a bratři, před námi jsou dokořán otevřené dveře, jimiž se prochází k záchraně. Avšak - i když je máme takzvaně před sebou, na očích, nemusíme jimi projít. Podobně jako těm filadelfským křesťanům, kteří se označili za židy, aby si zachránili krk, tak i nám brání projít těmi otevřenými dveřmi sobectví a strach: Lekáme se kroků do neznáma nebo do nepřátelského prostředí, neodvážíme se Bohu v našem světě plně důvěřovat. Těch zemětřesení a špatných zpráv je tolik, že nás paralyzují. A možná nám brání vlastní mindrák: ?ale na tohle já nejsem, najdi si, Pane, někoho lepšího, kdo má větší vliv, někoho silnějšího? Strach a mindrák jsou skutečnosti velmi nebezpečné (to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti), mohou nás okrást nejen o přítomný okamžik, ale i o budoucnost.
První pomoc, kterou nám Bůh poskytuje, není zázračná změna poměrů, ale pomoc v boji proti vlastnímu strachu a podceňování. Z Písma ? aspoň tak tomu rozumím ? zaznívá na různých místech: Nevadí, že máš nepatrnou moc, neboj se, jsem ti nablízku, bojuji za Tebe. Můžeš si sám sebe vážit, ne pro svůj vliv a moc, ale protože máš pro mne nesmírnou cenu, cenu života mého jednorozeného syna. Pro tuto lásku se na mě spolehni. Osvobodí Tě od strachu z mocných a vlivných, od strachu ze své slabosti i ze změn.
Zaslíbení pro ty filadelfské věrné, pro ty, kteří v nejistotě a pronásledování zůstali Ježíši Kristu věrní, je docela překvapivé. V další části dopisu totiž čteme: Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Těm, kteří vytrvali (ač jsou na pokraji sil), se dostane zvláštního zadostiučinění. Odpadlíci, přeběhlíci nebo dokonce původní udavači se začnou kajícně trousit zpět do jejich společenství. To je podobný obraz, jako když bude vlk pobývat s beránkem nebo levhart s kůzletem odpočívat. Dokonce ani nevěrníkům nepřibouchl nikdo dveře před nosem. To je opravdu zvláštní zaslíbení ? ti, kteří odpadli, přijdou a padnou k nohám věrného stádečka s úctou a uznáním.
A zaslíbení pro ty věrné pokračuje: Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.
Zaslíbení je sice adresováno filadelfským věrným, ale Zjevení čteme i dnes tady v Bystřici/ Novém Městě proto, abychom se nechali Ježíšem Kristem podnítit k věrnosti a povzbudit k důvěře v Boží moc a lásku. Varování i zaslíbení z dopisů všem sedmi maloasijským sborům pro nás platí. Nezačnou platit, až budeme dost silní, není to odměna za zásluhy, na kterou nikdy nedosáhneme? Smíme je číst, i když jsme nedokonalí, abychom snahu o věrnost Ježíši Kristu nevzdali. A jako na sebe máme nechat dopadnout všechna varování ? adresovaná sboru, kde věrnost ochládá, sboru, který pobloudil, sboru, který umírá, tak se smíme nechat povzbudit i zaslíbením pro věrný sbor.
Drž se toho, co máš. Uprostřed nejistot a otřesů, ve zkouškách i těžkostech, které přicházejí, se můžeme podobně jako filadelfští držet toho, co máme. Už tady a teď. Božího Slova (s velkým s). Slova, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Slova, jehož tělo se se z lásky k nám nechalo roztrhat a jehož krev byla cezena i pro nás. V něm je naše naděje. Amen