Šestá neděle po Trojici, 11.7.2010, V. Hrouda
Kázání: Mt 13,3b-9
Čtení: MT 13,1-3a, 10-17

Sestry a bratři,
Ježíš chodil po celé Galileji a kázal evangelium království Božího (Mt 4,23). A tak se ptám, předně sám sebe? Pochopil jsem, co to Ježíš vlastně kázal? Když vám tady tak kážu... A pochopili jste vy, co to je to evangelium království Božího? To je otázka dost na tělo!
Stejně se ptal Ježíš svých učedníků? konkrétně poté, když dokončil svou řeč u Galilejského jezera. Mluvil tehdy k velikému zástupu ? lidé byli na břehu a Ježíš seděl ve člunu. Ježíš se jich tedy ptal: Pochopili jste to všecko? A myslel tím, jestli pochopili jeho podobenství o Božím království. Ježíšovi učedníci tenkrát odpověděli: Ano, pochopili jsme (Mt 13,51).
Jak odpovím já! Nemáte taky někdy, jako já, dojem, že vám celé Kristovo slovo nějak mizí pod rukama? Jako voda v písku. Že se nemáte čeho chytit? Že jste to všechno někde poztráceli nebo zapomněli? Že víra nějak vybledla a Bůh se někam stáhl? Pochybujete někdy jako já, jestli to všecko vlastně chápete?
Držme se podobenství o rozsévači. Kristus v něm říká: Všichni mě posloucháte (Mt 13, 18-23). Ne všichni mě ale chápete (Mt 13,13)!
Myslím, že nejlépe nám Rozsévač prospěje, když ho vztáhneme rovnou na sebe. Takže ´já´ (první osoba jednotného čísla):
(1) Ano, někdy tě, Pane, poslouchám, ale vůbec tě nechápu. To je to holé semínko na cestě. Sezobne ho první brabčák. Říká se to i jinak: je to, jako když hrách na stěnu hází?
(2) Jindy tě, Pane, poslouchám a zasáhne mě to. Jenomže druhý den mám depresi nebo naléhavé úkoly a na tebe si ani nevzpomenu. Jakoby to semínko dobře vzešlo, ale pak nemá vláhu, nemá humus, v těch kamenech to jde do vniveč?
(3) A do třetice, může to probíhat třeba taky takhle: Poslouchám, jsem osloven, jsem zasažen i vtažen. Tvoje slovo roste. Zasadil jsem si tě do pěkného truhlíku. Jenomže, Pane odpusť, takových truhlíků mám víc. A roste v nich kde co, rozpíná se to, píchá to? z těch tvých semínek zase nic není?
To jsou tři rizika nepochopení. Brabčáci, kameny a trní. Může se mi stát, že semeno se vůbec nechytne. Může se mi stát, že semeno se sice chytne, ale nebude mít z čeho růst. Může se mi stát, že se chytne i povyroste, ale předčasně uhyne z nedostatku místa, světla a vzduchu.
Pak je tu ten čtvrtý případ. Semeno, které ´padlo do dobré země a dalo užitek´. Ježíš říká, že ´U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu?´(Mt 13,23). Ten, kdo slyší i chápe a přináší úrodu? Můžeme v tom slyšet Kristův apel? o to se snažte! Staňte se dobrou půdou, ve které by království mohlo růst a nést plody. O to asi nějak jde? Kdo má uši, slyš (Mt 13,9)!
Kdo má uši, slyš ? jak nám rozsévač napovídá. Co to znamená chápat Krista! Podobenství řekne víc než termín, teorie či výklad. Jako obraz krajiny od malíře Slavíčka řekne o krajině víc, než věta ´Krajina v okolí Kameniček je krásná´. Takže, ať nám napovídá rozsévač sám:
Nápověda první. Chápat Krista ? to nějak souvisí s časem. Vždyť než to semínko vyklíčí, to přeci trvá. To není hned a na počkání. Zpočátku, než se hlína nepatrně nadzdvihne, není vůbec nic vidět. Přesto pod zemí probíhá složitý děj, složitá reakce. A my můžeme k tomu ději mít důvěru. I vše další probíhá ? rostlina roste, pak kvete, vytvářejí se plody, ty posléze zrají, později opadávají listy, strom stárne a zaniká. Pořád je to proces? tvary, barvy a velikost se proměňují, vše někam směřuje a spěje. Království, které se naplňuje. Vůbec, tahle představa, že Kristovo království se nějak děje, někdy nepozorovaně a pod povrchem, tudíž bez našeho dohledu, jindy veřejně a ve slávě, že to není statické, jenom nějaké ´teď a jednou provždy´, ta představa je osvobozuje. Věřím, že je i teologicky správná!
Ta skrytost semene v hlíně nám dává druhou nápovědu. Chápat Krista ? to nějak souvisí s důvěrností, se soukromím a intimitou. Takto nenápadně, stranou pozornosti a nepozorováno semeno klíčí. Možná v noci, když není horko. Nebo proto, že v noci nikdo nevidí a neruší. Vím zcela jistě, že jsem nikdy v životě ten okamžik, kdy semeno praskne (a myslím teď skutečné semínko?) a vyloupne se z něj bílý nebo zelený jazýček, na vlastní oči neviděl. Vždy mi to nějak uniklo. Neměl jsem dost pozornosti a trpělivosti? Možná jsem podvědomě respektoval právo na soukromí.
Nápověda třetí. Chápat Krista ? to nějak souvisí se vztahem. Semeno bez půdy nevyroste. A naopak, půda bez semene zůstane holá, prázdná, nic nevydá. Vždyť to znáte lépe než já, mnozí jste hospodáři, možná ještě vaši otcové seli ručně, chodili po poli se zástěrou, pomalu, důstojně, majestátně? Semeno v půdě zakoření a vydá plody. A naopak, půda se semenem oplodní a země se zazelená. Obilí z půdy žije a ze slámy se stane znovu humus, substrát.
Zkrátka, semeno a půda patří k sobě. Je to propojené a vzájemně závislé. Nějak to do sebe prorůstá, nějak se to k sobě vztahuje.
Když to shrnu: Chápání Krista se děje, proměňuje a spěje. Chápání Krista má svou intimitu. Chápání Krista předpokládá vztah, provázanost a moji osobní účast. Úplně stručně (jednou větou): Chápání Krista se děje někdy intimně, ale nikdy beze mě! ?
Teď příklad z běžného života. Představte si, že někoho posloucháte. Nebo si vzpomeňte? když jste poslouchali něčí vyprávění, životní příběh. Jak posloucháte? Jedním uchem tam a druhým ven? Nebo pozorně? Dokážete se na to vyprávění (třeba úplně nudné) soustředit, nebo jste myšlenkami jinde? Daří se vám za slovy ? která jsou třeba nevýstižná, vulgární, nebo úplně od věci ? uslyšet nějaký význam? Zkuste si při tom poslouchání udělat takový test dobré půdy:
1) ČAS. Děje se tu něco? Se mnou. S ním. Mezi námi? Děje se tu něco, co má trvání, co někam směřuje, s něčím pohne, něco změní? Dokonce by tu mohl být čas jako dotek věčnosti?
2) INTIMITA. Počítám s tím, že slova nemají všechno odkrýt? Že třeba naopak mají něco zakrýt, svést pozornost jinam? Že když člověk mluví o svých úspěších, říká ve skutečnosti (třeba) něco o své zraněnosti nebo bolesti?
3) VZTAH. Ten člověk mluví o sobě. Beru to tak, že mluví i o mně? Mohu se stát účastníkem jeho příběhu? a vím, kdo je on a kdo jsem já? Nechci ho náhodou poučovat nebo mentorovat? Nechci ho náhodou soudit? Nechci ho náhodou spasit?
Ten příklad neříkám samoúčelně. Chci upozornit na to, že poslouchání má různou kvalitu. To taky známe ze zkušenosti, ze života. V podobenství o rozsévači všichni Ježíšovo slovo poslouchají. Ovšem jenom ve čtvrtém případě (když slovo dopadne do úrodné půdy) skutečně slyší. Blažené vaše uši, že slyší, říká Ježíš (Mt 13, 16). Jen tehdy království chápou a rozumějí mu. Jenom v tomto případě nese slovo svou úrodu.
Teď, na konci kázání, bych si rád vrátil na začátek. K té otázce, vzpomínáte? To je ta ostrá Ježíšova otázka, kterou máme adresovat nejspíš jenom sami sobě: Pochopil jsem evangelium Božího království?
Nejpoctivější se mi zdá odpovědět: ? že neumím odpovědět. Nakonec, snad ani není cílem dávat z kazatelny odpovědi. Možná, že většina z vás odpovědi ani neočekává, vlastně je nechce. Dokonce doufám, že neočekáváte a nechcete.
Na takto položenou otázku tedy neumím odpovědět. Předně ? nevím přesně, co znamená ´pochopit´. Nemůžu tedy říci, zda jsem pochopil. Dále, chápání ? ať je to co je to ? považuji za proces, za děj. Jednou chápu víc, jednou míň. Někdy se ráno probudím a nechápu nic, jindy jdu večer spát a chápu všechno, protože se toho dne urodilo?. možná vlastně ani nechci o království všechno vědět. Nepotřebuji mapu Božího království, nepotřebuji znát jeho organizaci. Nemusím dokonce ani všemu rozumět. Kriste, odpusť.
Zkrátka, jsem rád, že království Kristovo zůstává tajemstvím, které není z tohoto světa. K tajemství mám úctu. Jsem rád, že se o něm dozvídám v náznaku a že musím hledat. Jsem rád, že musím přemýšlet v podobenstvích. Třeba o tom, co to znamená být dobrou půdou?
Amen