čtení: Izajáš 55,1 - 11
text: Matouš 13,1 ? 9 + 18 - 23

Ve víře nejsme jedni mistry a druzí školáky. Svědčíme si navzájem. A tak dnes začnou kázat konfirmandi. Společně jsme nad tímhle podobenstvím přemýšleli. Každý z nich vám řekne, čím ho oslovilo.
Úvahy konfirmandů

Ještě jednou přečtu úvod: Mt 13,1 - 3

To je panečku něco, bratři a sestry. Ježíš vyjde z domu a hned jsou okolo něj davy. Posadí se u moře a už se tu tlačí tak veliké zástupy posluchačů, že mu nezbývá než kázat ze člunu, aby ho neušlapali. To ani není jako na kázání, ale spíš jako na koncertu nějaké megastar ? Madony, Rolling Stones nebo aspoň jako když přijede Hradišťan do Nového Města. To musela být, panečku, síla. To tehdy evangelium strhávalo! To byl zájem!, říkáme si trochu s lítostí.
V souvislosti s konfirmací se přitom možná mnohým pamětníkům vybaví alespoň staré konfirmační fotky. Bratři senioři Kejř a Křenek sice nemuseli na lodičku. Žádné moře tu naštěstí ? vzhledem k tomu, co dnes počasí tropí ? nemáme, ale na schody kostela se s těmi konfirmandy také nevešli. Fotit se museli pěkně v zahradě ? nebo, jak by řekl bratr Trojan ?v parku?. Jo, jo, to byla sláva, to byly časy. Co je proti tomu dnešních šest konfirmandů?!
Kdepak dneska ? posteskneme si, dneska kázání nemá šanci. Po někom sklouzne jako po šutru ? a když ne, tak to nadšení dlouho nevydrží a nakonec dá stejně většina přednost všem těm konzumním lákadlům a nabídkám, aby udržela krok s dobou. Zbude jen nepatrný zlomek. Jednoho napadá, jestli to má vůbec ještě smysl.
Vidíte, a právě o tom Ježíš mluví ? o ztrátách při setbě. A mluví o tom právě tváří tvář té tlačenici posluchačů, kvůli které pro něj na břehu ani místo nezbylo. Jakoby chtěl trochu uzemnit nadšení, nostalgii nebo nervozitu, které se mohou jednoho při pohledu na ty zástupy posluchačů zmocnit. Jakoby říkal: Nedejte se mýlit tím množstvím: Slyšet a poslouchat mohou davy, ale to ještě nic neznamená. Osudy slova, osudy evangelia jsou různé. Jako při setbě:
U někoho zůstane ležet na povrchu. Ne, že by je rovnou odmítl, to ne. Může je mít i v úctě, jako tu bibli, co má doma v knihovně a nikdy ji neotevře. Jenomže to pak stačí málo ? nepřízeň doby, pár ideologických pouček vydávaných za vědu, nebo nový farář, který člověku nepadne do oka - a i ta úcta je najednou pryč. Jiného to poselství dokonce nadchne, rychle zahoří. Jenže to nadšení stejně rychle opadne, když přijde na to, že ho to poselství z každé tísně nevyvede, že i s ním, a možná právě s ním, pocítí někdy bezmoc, nejistotu a zmatek. A dalšího to slovo také zaujme, rád by z něho žil, ví, že by to bylo dobré, pokouší se - ale člověk přece musí napřed koukat, aby se zajistil, aby netratil, aby mu neujel vlak. Starostí je mnoho a ty biblické výzva na první poslech znějí, jako by jejich autoři žili s hlavou v oblacích. A tak z toho nakonec taky není nic.
Zkrátka případů, jimiž ty zástupy prořídnou, je dost. Nikdy se neujme a nevzejde všechno. A i když vzejde, výsledek ještě není zaručen. Ztráty prostě jsou a budou. Ježíš na to ty, kdo jsou možná fascinováni počtem shromážděných, připravuje.
Týká se to i těch na první pohled slavných časů našeho sboru. Kdyby ne, tak by těmi tehdejšími konfirmandy musel dnes kostel praskat ve švech a já, nemaje po ruce moře ani člun, bych nejspíš musel nasednout do balónu (nebo si půjčit od Davida Plíška motorový padák), aby mě neumačkali.
Kdo tu střízlivost Ježíšova podobenství přeslechl, tomu ? když ty ztráty eviduje, se snadno smysl celé setby zpochybní. Začne pochybovat o zrnu. Začne vinit rozsévače. Začne horlivě kolíkovat dobrou půdu, kde má smysl sít.
Všimli jste si ale, že to podobenství neústí do žádné mičurinské pěstitelské metody, která by byla stoprocentně úspěšná? Tomu rozsévači z podobenství jsou mnohem spíš podobní ti, kdo dovedou být ztrátoví, kdo se neřídí heslem ?ani zrno nazmar?.
Setbě nedává smysl stoprocentní úspěšnost. Dokonce ani na poměru ?úspěšných a neúspěšných? případů Ježíš v tom podobenství nestaví. Neujišťuje, že těch zrn, která padla do úrodné půdy, je vždycky rozhodně víc, než těch, která zajdou, ačkoli by se to nabízelo. Zkušenost každého rozsévače by to potvrdila. Ale kdepak, Ježíšovi prostě stačí jistota, že některá zrna do té dobré půdy padnou. Protože jejich užitek je pak až nečekaný. Sto, šedesáti, třiceti násobný. Zase možná zarazí ten rozdíl v užitku, který Ježíš bez komentáře přejde. Jakoby ani v tomhle případě na množství nedal. Pro užitek žádnou normu nestanoví. Důležité prostě je, že v dobré zemi zrno užitek dá, a to stačí. Díky tomu má setba smysl.
Jenom to samozřejmě není zprvu jasné. Výsledek není patrný hned. Nejen ztráty, ale ani okamžitý úspěch ještě nic neznamená. Na kamenité půdě vzešlo zrno okamžitě a rostlo dokonce rychleji, a přece užitek nepřineslo. Úroda má svůj čas. Dokud neuzraje je předčasné dělat závěry. Boží slovo nestačí jen slyšet, nestačí je ani jen přijmout ? byť sebenadšeněji. Matouš dodává, že plody přináší ten, kdo je nejen slyší a přijímá, ale i chápe. A v jedné písničce mládeže se zpívá, že to chápání bývá dlouhé a těžké. Jenže v nadšení, ve kterém si člověk s chápáním nedá práci, mu může snadnou uniknout, třeba že bezmoc a tíseň, které ho potkají, nejsou vždy chybou a nedopatřením, kterých se má zbavit, že k tomu slovu možná patří, že třeba právě v jejich přijetí a nesení může být ten užitek.
Kdo má uši, slyš!, končí Ježíš podobenství. Co máme slyšet? ? to už nedořekl. Možná proto, abychom si to jen neodškrtli, abychom nad ním přemýšleli. Boží slovo je často jako hádanka a ani farář odpověď pro druhé nezná. Ono totiž na každém záleží, kde se v tom podobenství najde. Mě jen napadlo, že ta konfirmace bude spíš setba než žeň. Ostatní je na vás. Amen.