Dvanáctá neděle po Trojici, 15.8.2010, V. Hrouda

Kázání: Joel 1, 1-12
Čtení: Ž 65, 2 a 10-14

Sestry a bratři,
není obvyklé, aby kázání v kostele mělo název? tak, jak jsme na to zvyklí třeba u pohádek. Dneska ale udělám (prázdninovou) výjimku. Tohle kázání se jmenuje TŘEŠEŇ A METANOIA.
Na Novoměstsku letos vůbec neuzrály třešně. Musel si toho všimnout každý, kdo má zahradu, kdo chodí po humnech, nebo kdo jezdí třešňovými alejemi? Zahrádkáři vědí, čím to je, já ne. V době květu nebylo sluníčko? Na jaře moc pršelo? Nelétaly včely? O ten důvod mi nakonec tolik nejde, prostě tam, kde vloni bylo plno třešní, není letos jediná!
Vezměme si k ruce proroka Joele. Vždyť je to podobné, o tomhle píše! On vlastně mluví o těch našich třešních: ?Zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň. Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky. Pole je popleněno, truchlí role!?
Zvláště tohle se mi zdá silné: ?Pole je popleněno, truchlí role!? Ono to popleněné pole trochu nahání hrůzu... Vlastně celá první polovina knihy Joel, to je sugestivní, živý a zoufalý obraz neúrody, zemědělské pohromy, předzvěst hladomoru, důvod k nářku a kvílení. Když se neurodí, je to malér.
My dneska, pravda, žijeme v jiném světě. Obrazně řečeno: nemusíme ráno orat, abychom měli chleba k večeři. My chodíme nakupovat. Nicméně, pořád si snad uvědomujeme tuhle souvislost mezi neúrodou a hladem. Je to pořád tatáž souvislost; souvislost, před kterou v posledku není úniku?
Takhle ´souvislost důsledku´ je docela jasná. Důsledkem neúrody je prostě hlad. Je tu ale taky ´souvislost příčiny´: Jakou má neúroda příčinu? Proč je vlastně pole popleněno, proč truchlí, naříká a pláče?
Moderní člověk je mistr ve zkoumání příčin - to je v pořádku, nic proti tomu. Je dobré rozumět příčinám. Příčinou neúrody je nejspíš počasí, ale také přemnožení škůdci, plísně, znehodnocení půdy, nedostatek deště nebo příliš mnoho deště. Vlastně, není tak těžké příčinu objevit, pojmenovat, případně navrhnout nějaké agrotechnické řešení ? pesticidy, umělá závlaha, skleník? Něco vždycky vymyslíme!
Mám ale za to, že když to takhle zkoumáme, tak nám může něco podstatného taky pěkně vypadnout! Uniknout! Analýzy a inženýrství se umějí tvářit jako reflektor, kterým si na věc posvítíme, ale ve skutečnosti jsou mlhou, ve které bloudíme.
Ve starozákonních proroctvích nejsou analýzy, ale to podstatné tam je vždycky. Proroci nikdy nezapomenou na Boha! Takto volá po kajícnosti Joel: ?Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu??
Oni tu pohromu nějak vztahují k sobě! Je tu sebereflexe, ale trochu jinak, než bychom to nejspíš udělali my! My bychom se (v lepším případě) sebe-obviňovali: špatně jsme se starali, (nebo) nevážíme si půdy, (nebo) narušili jsme přírodní rovnováhu, a tak se přemnožili škůdci.
Oni to berou hlouběji: Pole je popleněno a role truchlí ? a tak se navraťte k Bohu! Tady to je! Vraťte se, protože jste zašli příliš daleko! Protože bloudíte a nevíte, čí jste! Protože jste zapomněli na toho, kdo je autorem a tvůrcem každého zrna, každého lístku, každé třešňové pecky!
Jak jsem řekl v úvodu, dnešní kázání se jmenuje TŘEŠEŇ A METANOIA. Metanoia je řecké slovo, které znamená změnu smýšlení. V Novém zákoně jde konkrétně o návrat člověka k Bohu. Je to myšleno jako apel na radikální obrat celého našeho života. Takový bytostný, skrze Krista! Tenhle důraz na návrat a obrácení nezačíná až v Novém zákoně, ale vine se od začátku celou Biblí.
Joel mluví nejprve o popleněném poli a pak volá: Navraťte se ke svému Bohu! Neúroda je tu jako signalizace - upozorňuje člověka, že něco dělá špatně. Neúroda tu má taky pozitivní funkci? varuje: něco není v pořádku! Lidi, je to průšvih! Je to vážné! S vámi je to vážné! A tak, proboha, s tím něco udělejte! Změňte to! Změňte sebe a vraťte se k tomu, kdo Bohu to vaše pole zúrodňuje!
Mám teď obavu, abych to příliš nezašmodrchal. Proto si pomáhám tou třešní. Složitou úvahu si nezapamatuji, ale třešeň třeba ano. Za pár dní, až zapomenu, o čem kázání bylo, se mi možná vybaví ta třešeň, strom? a naskočí mi, o čem byla řeč a oč tu běží! Totiž: JAK NEÚRODA SOUVISÍ SE MNOU A JAK JÁ SOUVISÍM S NEÚRODOU!
Prostě: stojím teď pod třešní? nejsou na ní žádné třešně. Vidím ten strom, cítím ho, klidně si na něj sáhnu. Je to úplná realita, ale je to také symbol všech neúrod světa. Nevím, kde všude letos splakali nad úrodou, ale mám obavu, že toho pláče je mnoho. Extrémní sucho a požáry v Rusku, povodně v Číně a Pákistánu, mrtvé ryby a mrtvé krevety v Mexickém zálivu?
A ono to jde ještě dál. Neúroda není jenom v zemědělství. Je také neúroda lidského života. Neúroda ducha. Selhání plánů, představ a nadějí. Zklamání ze sebe nebo z druhých. Hořkost, ukřivděnost, bolest!
Ta třešeň, pod kterou stojím, to je teď to popleněné a truchlící pole života. Stojím tu a ptám se, co to znamená! Co mně chceš, Bože, ukázat, k čemu mě chceš přivést! Co si mám o tom všem myslet! O co tu jde? Kde je odpověď? Je odpověď opravdu METANOIA? Máme opravdu proměnit svoje srdce? Obrátit se naruby, převrátit se vzhůru nohama?
Bojím se trochu té odpovědi! Je to taková silácká výzva! Jakoby ten obrat najednou byl na mně! Nemohu jej už vkládat do Božích rukou a tvářit se, že jsem jenom maličký, bezvýznamný mravenec. Mám to udělat já, ale já to nedokážu! Nevím vlastně jak! Nejsem prorok a ve svém srdci se moc nevyznám?
Ale Joel tu opravdu píše: ?Navraťte se k Hospodinu, svému Bohu!? Vážím si Joele a chci mu věřit. I jiní svědkové to opakují, podobnými slovy a pořád dokola. Např. Jozue, na sklonku života: ?Přikloňte se k Hospodinu!?, a nejenom tak na oko, ale ?srdcem!? Nebo Ozeáš: ?Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže.? Nebo do třetice ve Zjevení Janově: ?Rozpomeň se odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív.?
Stojím pořád pod tou svou třešní, ale už se chystám odejít. Spokojuji se raději s málem. Zůstanu při zemi. Nenastal žádný okamžik osvícení, žádná proměna na místě samém se neudála.
Chci se pod tu třešni znovu vracet. Nebo pod jinou, třešňových stromů je v krajině spousta. Jsou skutečné, živé a pravdivé. Jsou to směrovky! Ukazatele! Ukazují směr a jsou na nich různé návody, jak to naše neklidné srdce obracet?
Teď pokus o pointu! Říci to v kostce, to hlavní. Ne jako tvrzení, ale jako slovo, které se těší na polemiku!
Tedy: Stav světa MŮŽE nějak souviset s tím, jestli my jsme k Bohu obráceni srdcem nebo zády! Respektive, jestli já nebo ty se snažíme obrátit ? a to možná doslova proti proudu, proti větru, proti trendům, proti pohodlí! Nekonformně a bláznivě...
Z téhle souvislosti se mi, popravdě, točí hlava!... Z toho, že to může být v hloubce propojené. Nehostinná a tvrdá tvář přírody jako důsledek odumírající víry. Přesněji: neúroda jako apel na osobní víru v Boha! Vždyť ono to vede k tomu, že neúroda, zmar a smrt nejsou projevem Božího hněvu nebo Božím trestem, ale barometrem a svědomím naší víry!
Přiznám se, že v tom přemítání o třešních mi začalo být v tomhle bodě trochu úzko. Nevím přesně proč? jestli jsem se zalekl toho, že bych měl svou slabou víru nějak vědomě posilovat (třeba začít chodit do posilovny). Nebo jsem odtušil bezmoc z toho, že žádným metanoickým obracením nedokážu zvrátit běh světa. NEVÍM!
Zkrátka, v té chvíli jsem rád (už zase znovu) přijal tu osvobozující útěchu, kterou řekne starý Joel a která vlastně voní celou Biblí (po třešních?). Můžeme se totiž obracet k Bohu, který je ?MILOSTIVÝ A PLNÝ SLITOVÁNÍ, SHOVÍVAVÝ A NEJVÝŠ MILOSRDNÝ. KTERÉHO JÍMÁ LÍTOST NAD KAŽDÝM ZLEM?.
To je tak ohromná pomoc, úleva a naděje, ne?
Mám rád třešně, od počátku světa až do skonání věků.
Amen.