kázání 21. 1. 2007, rodinné bohoslužby

Sk 15.36 -16.10
Ahoj děti, zažili jste už, že jste měly něco krásně naplánovaného a ono se to pak nekonalo? Třeba pěkný výlet nebo cesta k babičce, nebo třeba letos v zimě jste si naplánovaly, že půjdete lyžovat, nebo jste se chtěly setkat se kamarádem a pak k tomu nedošlo ? stalo se vám to někdy?
Někdy je to nenaplánované nakonec docela fajn ? třeba cesta jinam je nakonec dobrodružnější, s návštěvou (na kterou jste se netěšili) je legrace nebo místo lyžování (protože není sníh) jdete na pěknou procházku.
Ale někdy, když bychom něco chtěli a ono je to jinak, už to tak pěkné není. Třeba návštěva je hróozně nudná nebo jste dostali zrovna letos (když není sníh) nové lyže nebo je kamarád nemocný. A pak se můžeme buď vztekat, dupat na místě, tvrdohlavě trvat na svém a chtít to jen podle svého, ale budeme nešťastní, že nám to nevyšlo. Nebo se můžeme přizpůsobit a radovat se z toho, co se stalo jinak ? ne podle našeho. Podle toho, jak jsme si to sami představovali a plánovali a chtěli to tak mít.
Podobně se to stalo i jednomu velice známému muži ze Skutků apoštolských ? Pavel se jmenoval. Myslíte, že měl také své plány a představy, že si sám něco přál? Docela určitě? A co když to nevyšlo, tak jak si to přál? Myslíte, že se zlobil, že se na místě vztekal a říkal Bohu, že ho to štve?
A jak to vůbec je: můžeme plánovat, když nakonec rozhodne Bůh? Vždyť jeho nenaplánujeme!? Můžeme, ale nesmíme zapomenout, že může mít poslední slovo
Apoštol Pavel sice plánoval, ale nakonec z jeho představ skoro nic nevyšlo. A přece ta jeho cesta byla důležitá a dobrodružná a zajímavá, taková naplněná, tak poslouchejte, co se mu stalo.
To si jednou Pavel s Barnabášem řekli, že se podívají společně do měst, která už navštívili. Chtěli vidět, jak se tam lidem daří a chtěli u toho být spolu. Jenže si to každý představovali trochu jinak. Barnabáš s sebou chtěl vzít i Jana Marka, který prošel kus cesty s nimi, ale pak se odpojil. A Pavel ho s sebou zase vzít nechtěl, právě potože se odpojil. A nemohli se s Barnabášem dohodnout. Nakonec - co myslíte šli spolu všichni? Nebo nešli nikam? ? Barnabáš s Janem Markem se vydali na Kypr a Pavel jel společně se Silasem. Byli rozhodnuti, že pojedou do míst, která chtěl Pavel navštívit.
Hned na začátku cesty k sobě přibrali ještě Timotea. A cestovali. Jenže nápadně často se stávalo, že museli změnit směr cesty. Nebyla to jenom náhoda, v bibli čteme, že jim v tom Duch Ježíšův bránil. A oni se mu podvolili. Věděli totiž, že když chtějí mluvit o Ježíši Kristu, tak se jím musejí nechat vést. Proto šli tam, kam je Duch vedl.
A na těch cestách se Pavlovi jednou zdál zvláštní sen. Přišel za ním jeden pán z Evropy (Makedonec to byl) a prosil ho, aby se přeplavil za ním do Makedonie. Představte si, jak vám ve snu u nohou klečí nějaký pán, kterého neznáte, víte, že je z cizí země a moc vás prosí: přijď a pomoz nám! Pavel se dlouho nerozmýšlel. Pochopil totiž, že jejich cestu vede a plánuje sám Ježíš. A tak se vydali apoštolové poprvé do Evropy, kam vůbec ale vůbec neměli naplánováno jet.
A když se doplavili do Evropy přistáli ve městě Filipis. A v sobotu se vydali do synagogy (jako my chodíme v neděli do kostela), tak oni chtěli jít na židovskou bohoslužbu. Ale po cestě u řeky narazili na skupinu žen a protože to byly židovské ženy, daly se s nimi do řeči a vyprávěli jim o Ježíši Kristu. Ženy poslouchaly (protože o Pánu Bohu slyšely i dříve, tak sledovaly pečlivě), co jim Pavel a Silas a Timoteus povídají. Jedna poslouchala zvlášť pozorně. Jmenovala se Lydie a obchodovala s látkami. Mluvila s apoštoly o své víře a pak je pozvala k sobě a rozhodla se, že se nechá pokřtít. A tehdy bylo běžné, že když byl pán domu žid, byli jeho služebníci židé. Proto když se Lydie nechala pokřtít, byli pokřtěni i všichni její služebníci. Představte si, že v domě Lydie vznikl první křesťanský sbor v Evropě.
Kdyby se Pavel nevydal na cestu se Silasem a Timoteem, kdyby nevzal vážně, že Duch Ježíšův jim ukazuje cestu (kudy nemají a kudy mohou jít) a nevyslechl prosbu Makedonce, možná by byla Evropa bez křesťanství. Bůh měl své plány, a ty byly jiné než Pavlovy.
A ta následující písnička, kterou máte děti i ve zpěvníčku, co z něho zpíváte v nedělní škole, ta vlastně prosí o Boží vedení. Aby nás Bůh vedl v tom, co děláme. Myslím, že už jsme ji zpívali

píseň Ježíši Kriste, pastýři náš (klarinet)

kázáníčko Sk 16.6-10 a k tomu ještě přečtu slovo, které řekl Ježíš Petrovi J 21.18
?Amen, amen pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl, ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš?
Sestry a bratři, praštilo vás taky do očí, co se Pavlovi, Silasovi a s nimi pak i Timoteovi stalo? Nejdřív si Pavel s Barnabášem plánují cestu a nepohodnou se. Pavel se pak vydává na jinou cestu se Silasem. První jinak. Po cestě jim Duch svatý zabránil zvěstovat slovo v provincii Asii. A tak se zase vydává jinam ? do Frygie a Galacie. Podruhé jinak. A když se chtěli dostat Bythinie, Duch Ježíšův jim to nedovolil. Potřetí jinak. V noci pak má Pavel vidění- jakýsi Makedonec ho prosí, aby jim pomohl. Pavel a jeho spolupracovníci usoudili, že je volá Bůh.
Vyplouvají do Evropy.
Duch jim bránil a proto neudělali, co si naplánovali. Podobně v prvním čtení Šimonu Petrovi Ježíš pravil, že ho jiný přepáše a povede, kam nechce. Tedy naše lidské namýšlení a plánování může stát proti Boží vůli. A Boží moc - Duch svatý, může zabránit nakročené cestě a vést jinudy.
Možná byste, podobně jako já, chtěli vědět, jak konkrétně jim Duch zabránil, ale nečetli jsme ani náznak. Mohlo to být pouhé tušení nebo nemoc, sen nebo odpor židů, jednotná myšlenka všech nebo úřední zákaz, možná slovo některého proroka. Podobně ani u Šimona Petra nemáme zmínku o tom, jak ono přepásání bude vypadat. Někdo jiný ho přepáše a povede, kam by sám nešel a kam ani nechtěl.
Bratři a sestry, způsob vedení nechme Duchu samému. Podstatné pro nás zůstává, že apoštolové rozpoznali, kde je jejich místo v Božích plánech. A aby to nebyla jen rekapitulace toho, co se stalo, abychom
měli užitek z toho čtení, mohlo by se nám klíčem stát to sloveso ? že apoštolové usoudili. Přeloženo jinak - že byli přesvědčeni, že s jistotou pochopili. Úplně původně znamená ? dát si v mysli dohromady. Takhle snad rozpoznáváme i my, k čemu jsme nebo naopak nejsme voláni. Někdy až zpětně si uvědomíte k čemu velkému jste byli pozváni, nebo jste naplněni radostí, čeho můžete být účastni. Možná se po dlouhém přemítání rozhodnete pro jedno řešení a mezitím se stane něco nečekaného. Nebo vás někdo prosí o pomoc a nemusí to být Makedonec ve vidění.
Z dnešního oddílu mi vystupuje, že v životě některé možnosti zůstanou uzavřeny, ale díky tomu se jiné otevírají. Těch, které zůstávají uzavřeny si máme všímat, ale nenechme se jimi paralyzovat. Jinde máte dveře otevřené, možná dokonce jako Pavel cestu připravenou. Důležité je spolehnout se, že cesta, kterou právě procházím, má smysl, přestože ten smysl jí nekladu já. Dalo by se to říci i jinak: Pavel nepřestal naslouchat hlasu shůry. Věřím, že když tento hlas nezahlušíme svými plány a úmysly, může každý z nás okusit podivuhodnou milost Božího vedení. Amen

píseň společná 636