Víno pro třetí den, Jan 2, 1 -11, čtení: Jan 1, 1 -14

I. Svatba v Káni Galilejské - populární vyprávění ?
Text, který jsme před chvíli slyšeli patří v Bibli k těm nejznámějším a nejoblíbenějším. A také jistě k těm, na které se káže nejčastěji. V čem však popularita zrovna tohoto textu spočívá? Vždyť v Bibli máme spoustu velice zajímavých a podnětných příběhů. Proč je tak oblíben zrovna tento příběh o svatbě v Káni Galilejské?
Příčiny popularity tohoto textu mohou být různé, pravda i docela lidové. Možná je text oblíben proto, že se jeho děj odehrává na svatbě. A svatbu vnímáme většinou jako věc dobrou. Jako místo veselí, radosti, štěstí, zábavy. Druhá věc je, že v onom textu se mluví o víně. O víně, které nejprve nebylo, ale pak ho bylo opravdu hodně - podle vykladačů- šest kamenných nádob, každá po dvou až třech vědrech, tj.500 -600 litrů vína. A víno máme také rádi.Víme, že může být nepříjemné nebo i nebezpečné, pokud se to s ním přežene, ale na druhou stranu jej máme spojené s příjemným posezením, rozhovorem a vzájemný sdílením? A dalším důvodem oblíbenosti toho dnešního textu může být i to, že se v něm objevuje Ježíšova matka- všechny tyto věci nám totiž Pána Ježíše přibližují, řekněme, v jeho lidské podstatě. Jako někoho, kdo má kromě Otce v nebesích také matku, živou ženu, z masa a kostí. Jako někoho, kdo přijímá pozvání na svatbu, kde panuje normální a obvyklé veselí? Avšak, je snad toto důvod, proč Jan do své verze evangelia toto vyprávění zařadil? Chce nám zde Ježíše opravdu ukázat jako ?obyčejného člověka? Nebo ho naopak vidí jako zázračného divotvůrce, schopného třeba i proměnit obyčejnou vodu ve víno? Anebo nám chce svým líčením sdělit ještě mnohem více?

II. Tři dny Božího času
Slyšeli jsme, že ona svatba se konala ?třetího dne?. To je poněkud zvláštní poznámka. Co evangelista Jan myslí svou zmínkou o třetím dni. O jaký třetí den jde? Třetí den čeho a od čeho ? Ze samotného textu se to nedozvídáme. Ale když otočíme v Bibli list zpět, čteme, že oddíl Povolání učedníků začíná slovy ?druhého dne?? A když se podíváme na předchozí stránce na samotný úvod evangelia, vidíme, že začíná slovy ?Na počátku?. Na jednou tu tedy máme tři dny ?první den - počátek, potom den druhý, den kdy Ježíš poval své učedníky a potom třetí den, den ve kterém se konala svatba. Tušíme, že se nejedná o obyčejné tři dny. Nejde o pondělí, úterý a středu. Ale jde o obraz. Symbolickou a liturgickou řeč popisující časy tohoto světa. Jeho počátek, dnešek a budoucnost. A také to, kdo je ten, který jest, který byl a který přichází?
V první čtení jsme slyšeli, že na počátku bylo Slovo. Na počátku čeho? Inu, všeho. Všechno začala slovem? Podle Bible na počátku všech věcí bylo Slovo. Ovšem ne Slovo ledajaké. Ale to Slovo, které bylo u Boha, to Slovo, jenž bylo samo Bohem. Ano, na počátku totiž stálo suverénní Boží rozhodnutí, Boží vyrčení o tom, že něco vůbec bude. To není samozřejmé. Bůh vůbec nemusel říkat, aby něco bylo. Také nemuselo být nic, a Pán Bůh by si tím minimálně ušetřil spoustu starostí. Ale on se rozhodl že něco bude. I řekl - a bylo.
Jenže to ještě nestačilo. Protože se to pokazilo. Bůh všechno, co udělal, učinil jako dobré. Dobrý vesmír, dobrý svět i dobrého člověka. Jenže, kde se vzal, tu se vzal, odněkud se nenápadně připlazil had (Gn 3,1). A do dobrého stvoření se vmísil jed hříchu. A s hříchem přišla bolest i nemoc i smrt. Už nebylo všechno jenom dobré. Ba dokonce mnohé se stalo přímo zlým. A tak se Pán Bůh, ze své lásky k celému světu i k nám lidem rozhodl, že bude pokračovat ve své řeči. A Slovo se stalo tělem. Z toho jsme se radovali ve vánočním čase. A společně volali: radujte se, narodil se Kristus Pán ve městě Davidově!
To všechno se stalo v onom počátku. Jak vidíte, ten první den mohl trvat klidně několik miliard let. Jenže běh času se zrychlil? Uplynulo dalších třicet let a narozený Ježíš byl od Jan křtitele pokřtěn ve vodách Jordánu. A v symbolický druhý den Ježíš začal povolávat své učedníky. Nejprve povolal rybáře ? bratry Ondřeje a Šimona, jím pojmenovaného pak Petr. A potom další a mezi nimi i Natanaela, kterého si sám vyhlédl a Natanael překvapen tím, že ho Ježíš viděl a že ho zná, vyznal Ježíše Synem Božím (Jan 1,49). Ježíš mu však řekl, že jeho učedníci uzří ještě mnohem větší věci.: uzříte nebesa otevřená a anděly Boží sestupovat na Syna člověka. Jeho učedníci nejspíš tehdy ještě vůbec nechápali, co ta slova znamenají. Prozřeli až posléze. Štěpán uviděl nebesa otevřená v okamžiku své mučednické smrti?(Sk 7,56)
Počátek světa, dobré Boží stvoření, i seslání Syna Božího na zem ?to se stalo v prvních dvou dnech. Ale spasitelské dílo Boží ještě nebylo dokonáno. Až třetího dne. Třetího dne se konala svatba v káni Galilejské?

III. Svatba v Káni Galilejské - dobré víno pro tuto chvíli
Na takovou obyčejnou, běžnou svatbu, se můžeme dívat z několika úhlů pohledů. Pro ženicha a nevěstu znamená svatba velký den, kdy se navzájem zavazují kráčet životem společně. Obvykle je to den velkých nadějí, které se buď vyplní nebo ne? Pro rodiče novomanželů je svatební den zvláštní směsicí radosti i smutku, očekávání i obav. Pro věřící křesťany je nejdůležitějším momentem, že mohou pro svůj vztah vyprosit Boží požehnání. Pro většinu ale, pro svatební hosty, představuje svatba podobně jako jiná oslava dobrou příležitost se trochu pobavit a poveselit, popřípadě vidět se svými známými, zkrátka vybřednou z obvyklého rytmu všedních dní a starostí? Jak tomu ale bývá, i na svatbě nás může dohnat vlastní bída a všudypřítomný hřích. Snadno se může stát něco, co původně dobrou náladu a veselou oslavu pokazí. Můžou se pohádat rozvedení rodiče ženicha či nevěsty, nějaký nejapný žert se promění v bolestivou záležitost, na kterou pak přítomní nevzpomínají dobře, anebo se může stát, že něco důležitého chybí. Na některých našich svatbách tak chybí láska, na jiných radost, na dalších úcta, jinde modlitba a někde se třeba nedostává dobrého vína? A to právě se stalo i na svatbě v Káni Galilejské: Došlo tam víno. Nepříjemná záležitost, hrozící přerůst v pořádnou ostudu.Taková věc se vskutku stát může a všeobecná rozmrzelost se v takových případech dostaví zákonitě. Naštěstí většinou na svatbách bývá někdo, nějaký družba nebo správce, kdo by se měl postarat o to, aby vůbec k takovým situacím nedošlo. Jenže v Káni nejspíš správce zaspal. Anebo prostě nepředpokládal, že toho hosté tolik vypijí? Jako první si hrozící ostudy a blamáže všimla Ježíšova matka. A vzpomněla si také, že na svatbě skutečně je někdo, kdo by celou situaci mohl zachránit: Její syn! Možná si v ten moment vzpomněla na to, co jí bylo řečeno před třiceti lety, kdy se její syn měl narodit a třeba také na to, se stalo před dvaceti roky v Jeruzalémském chrámě (Lk 2,41 -52) Spojili se jí všechny ty věci, které uchovávala ve své paměti a srdci. A hned běžela za svým synem se slovy: už nemají víno?
Ježíš jí však odmítá a ne zrovna vybíravými slovy: Co mě a tobě, ženo, Co to ode mne žádáš, ještě nepřišla má hodina?Těmito slovy Pán Ježíš odmítá sebou nechat jakkoliv manipulovat. Je totiž především Synem Božím- A jako Hospodinův Pomazaný je zcela svoboden od žádostí druhých lidí. Žije z Otcova přijetí a ne z lidského uznání. Začne konat, až sám uzná za vhodné. Až v pravý čas.
Ježíš poroučí svým učedníkům, aby nádoby naplnili až po okraj vodou a poté z nich dali ochutnat správci hostiny. Zajímavé, že onen tolikrát zmiňovaný a známý zázrak proměny vodu ve víno Jan líčí zcela nenápadně. Ani správce si něčeho všiml a je docela pravděpodobné, že o tom nevěděli ani ostatní svatební hosté. Jen Ježíšovi učedníci věděli, odkud víno pochází. Správce jej ochutná a s překvapivou upřímností, možná neuvědomělou, řekne: ?Každý člověk podává nejprve dobré víno, teprve když se hosté napijí, víno horší.? Ano, tak tomu opravdu bývá. Bylo tomu tak v dobách biblických a je tomu tak i dnes. Nejdřív se podává to lepší a tedy také dražší víno, a když už jsou chuťové poháry hostů otupěné a smysly unavené, když už je to každému jedno, pije se zkrátka, co je. Tak to bývá nejen téměř na každé oslavě, ale nejen na oslavách? Také v životě! Zdá se nám, že nejprve přichází věci lepší. Bezstarostné dětství, bujné mládí, zamilování, svatba, děti?Ale jak čas postupuje, zdá se nám, že přibývá věcí horších a těžších. Ohlásí se první zdravotní neduhy, problémy ve vztazích, patálie s dospívajícími i už dospělými dětmi, odchází první naši známí? A může se nám zdát, že během času se vše kolem nás mění k horšímu. Někdy si svoji frustraci vybíjíme nadáváním na poměry, hospodářství, ceny, vládu i úpadek církve, ale uchází nám prostá skutečnost, že jsme to my samy, kdo už toho tolik nezastanou, nestihají, neví ?Vlastní životní zkušenost nás svým způsobem opravňuje k potvrzení slov správce hostiny, že nejprve se podává víno lepší a pak to horší?
Ježíš však tuto naši zkušenost svým znamením vyvrací. Mimoděk to vystihne i správce hostiny, když říká: Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli. Není pravda, že se na závěr budeme pít už jen slivky ze včerejších vín. Pro tuto chvíli má Pán Ježíš připravené víno mnohem lepší. A to je evangelium. Dobrá zpráva pro každého, komu se v životě něčeho nedostává. Pro každého, kdo má pocit, že potřebuje být a touží být obdarován. Pro každého, kdo touží svůj život na té hlavní svatbě spojit s ženichem, Beránkem Božím?
Spojit svůj život svůj Ježíšem, tedy aby nebylo mýlky- učinit to už tady a teď, protože už nyní probíhá onen třetí den a začíná se připravovat svatební veselí - Spojit svůj život s Ježíšem to znamená nikdy už nemít nedostatek. Takový nedostatek, o kterém je řeč ve slovech 23.žalmu, v těch slovech která slyšíme, když se nám podává plný kalich vína - nebudu mít nedostatku. Znamená to také zaznamenat ve svém životě změnu - třeba nenápadnou, ale rozhodně změnu k lepšímu. Život s Ježíšem je totiž vždycky, ať se děje co se děje, lepší a radostnější, než život bez něj. . A to znamená také jistotu, že na konci svého pozemského života nebudu pít slivky z vín, ale že můj Pán má pro mě nachystáno víno jiné, víno výborné.
Tak učinil v Káni Galilejské Ježíš počátek svých znamení. Tehdy, třetí den, opět učinil počátek. Jako třetího dne i vstal z mrtvých a dal nový počátek všemu životu. Životu neomezenému smrtí. A jeho učedníci mu uvěřili, třebaže si toho možná nikdo jiný nevšiml. Je tedy nyní na nás, abychom tomu uvěřili i my.
Modlitba: Pane Ježíš Kriste, učiň v našich životech znamení, abychom jistě věřili, že pro každého z nás máš přichystáno své výborné víno. Dej, ať proměnění tvým slovem, nepociťujeme už v ničem nedostatku, ale radostně spolu s celou tvou církví očekáváme věčný den. Amen