Kázání: Mt 10,26=31

Moji novoměstští bratři a sestry, i vy ostatní. Vězte, že se mi na dnešní neděli těžko připravovalo a těžko se mi vybíralo, o čem mám mluvit. Jak asi víte, jsem tady v NMnM jen jako vikář a můj vikariát se blíží ke konci. Budu tady v NMnM až do konce září, ale dnes je to mé předposlední vystoupení před Vás jako kazatele. A protože příští neděli mají být rodinné bohoslužby, dlouho jsem přemýšlel, jaký text z Bible bych měl na dnešní neděli vybrat. No vybral jsem tato Ježíšova slova, která jsme slyšeli. A týkají se strachu. Strachu, vyznání a následování.

Vždycky mě tak nějak dostávalo, když jsem v Bibli četl, jak se Pán Bůh někomu zjevil a Jeho první slova byla zpravidla: Neboj se! Stejně tak když se někomu zjevil anděl, začínal těmi samými slovy. A v proroku Joelovi říká Bůh Neboj se!i krávám. Jistě, když člověk stane tváří v tvář Bohu, je to asi na místě. Ale stejně mi to přijde pěkné, kolikrát Bůh lidem říká Nebojte se! Tématem dnešního kázání by tedy měl být strach.

V tom textu. Který jsme četli, říká Ježíš Neboj se! rovnou třikrát. Jsou to tedy slova povzbuzení. Jak rádi slyšíme povzbuzení a jak moc všichni od Boha potřebujeme slyšet to jeho Neboj se! No jo, ale jsou konkrétně tato jeho slova určena skutečně nám? Ježíš to říká svým učedníkům. A kdybychom četli celou tu desátou kapitolu Matoušova evangelia, což Vám všem vřele doporučuji, dověděli bychom se, do jaké situace jim to říká. Ježíš zrovna posílá své učedníky, aby sami, bez něho vyšli k lidem a hlásali evangelium. A protože Ježíš nebyl romantický naivní blázínek, říká jim přímo, s čím mají během toho svého zvěstování té radostné zprávy od lidí počítat. Jsou to ta jeho známá slova: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky, mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno.

Ježíš říká to své Nebojte se! lidem, kteří jej chcou vyznávat a následovat. A tak se nabízí otázka, platí ta jeho slova i nám? Jsme církev vyznávající a následující? Víme ještě, co to vlastně znamená skutečně následovat toho tesaře z Nazareta? Co víme, tak téměř všichni jeho učedníci, kterým říkal Nebojte se! skončili pro to své vyznání a následování násilnou smrtí. Ukřižováni, upáleni, roztrháni. Ti opravdu potřebovali slyšet Nebojte se! A co my?

Věřím, že to Ježíšovo Boží Neboj se! platí i pro nás. I pro nás, kteří v tom našem vyznávání, následování a nesení kříže všelijak pokulháváme a klopýtáme a zapomínáme, kam vlastně jdeme a proč. Věřím, že to Boží Neboj se! platí do určité míry všem lidem. Jako Boží nabídka. Stejně, jako je strach všeobecnou lidskou zkušeností, platí i Boží nabídka života beze strachu všem. Že je to nedílná součást evangelia. Boží evangelium jako nabídka a naděje pro člověka, jak vyjít ze strachu a žít.

Kolik nesmrtelnosti je v tom, alespoň na chvilku, beze strachu, ŽÍT.

Moc rád se dívám na filmy. A v jednom takovém filmu jsem viděl pro mě silnou scénu. Byl to rozhovor otce se synem. Byli to indiáni někde v jižní americe, kteří se zrovna vraceli z lovu a byli svědky něčeho hrozného, co tomu synovi nahnalo strach. Otec mu povídal: To, co ti teď opanovává duši, je strach. A strach je nemoc. Vplíží se do duše každému, koho potká. Ale já jsem tě nevychoval, abys žil ve strachu.

Stejně tak nás Bůh nestvořil, abychom žili ve strachu. A přece v něm žijeme. Čeho všeho se bojíme? Že se svět rozpadne a zbortí nějakou ekologickou katastrofou, že se zbortí ekonomika, že i na nás přijdou záplavy, že nás vyhodí z práce, nebo že na tu práci, kterou děláme, vlastně nemáme a že na to někdo přijde. A kolik našeho jednání je motivováno strachem? Jak se chováme ke svým nejbližším, protože máme strach, že nejsme dost dobří, dost hezcí a chytří, a potřebujeme se toho pocitu zbavit. Jak se chováme v našich vztazích, protože se bojíme, že nás ten druhý vlastně nemá rád, že nás přece nemůže mít rád. A tak si jeho lásku a projevy lásky vynucujeme. Právě strach dokáže naleptat a rozložit i to nejkrásnější, v čem žijeme a čeho jsme jako lidé schopni. A tak se nám strach vlastně stává bohem. Tím bohem, který má moc naši duši i tělo zahubit v pekle.

A do této naší situace může zaznít to Boží: Neboj se! Jsi milován jako člověk, protože jsi člověk. Jsi Boží jedinečné stvoření a jako takový jsi Bohem milován. A co víc? Nemůžeš udělat nic, i kdybys sebevíc chtěl, aby tě Bůh přestal milovat. Není v lidských silách donutit Boha, aby nás přestal mít rád. To je ten pevný bod, o který se můžu jako člověk opřít a být si jím jist. Tahle nezničitelná Boží láska mi může krýt záda, když se pak budu chtít utkat s těmi svými strachy a pocity nedostatečnosti. Z ní můžu čerpat sílu a naději vyjít sám ze sebe a zkoušet žít taky pro toho druhého. I když je to risk a pravděpodobně to bude bolet. Pokud mám pod nohama pevnou půdu toho, že moje hodnota nevězí v ostatních lidech, nemusím mít strach, že se mi zbortí svět, když se ty moje investice do druhých lidí ukážou jako marné. Když se mi za moji lásku vysmějou. Pak budeme moci spolu s žalmistou, jak jsme to slyšeli v prvním čtení, beze strachu vyznávat, že i když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi Ty. Vždyť ta skutečná láska nezná strach. Dokonalá láska strach zahání.

Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.
U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě.
Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.

Sám Bůh nebes říká ?Neboj se!? i krávám. Tak snad to platí i pro nás.
Amen.