Kázání 31.1.2010 - Vojtěch Hrouda

Gn 32, 23-33 (Jákobův zápas s Bohem)
Sestry a bratři:
Pokusme se nyní společně přemýšlet o jedné události ze života praotce Jákoba. Tou událostí je Jákobův noční zápas u potoka Jaboku. Vyprávění najdeme v knize Genesis, ve 32. kap., v. 23-33.
Mám šestiletého synka a občas se s ním peru. Líbí se mu to, takže žadoní: Táto, pojď se prát. Dneska jsme se ještě neprali... Baví mě to? prát se s ním. Musím se ale hodně snažit, abych mu neublížil. Dá to práci ? prát se naplno, a přitom kontrolovat každý svůj pohyb? abych ho neporanil, aby se neuhodil? Chci mu darovat pocit, že na mě má. Hodně nahlas hekám a nenápadně si lehám na záda, aby on získával body. Je to škola zápasu? Je to výchova syna pro život?
Všichni, jak jsme se tu dnes v kostele sešli, máme za sebou kus života. Alespoň některým z nás se někdy stalo, že jsme se dostali v životě do zlomového bodu. Někteří máme takovou chvíli možná teprve před sebou, to může být různé ? Mám na mysli chvíli, kdy se něco rozhoduje, láme?
Možná, že to máte podobně jako já? V takové zlomové chvíli jsem najednou sám, jako Jákob u Jaboku. Otáčím se přes rameno za svým minulým životem... a vidím tam svoje různé nezdary a omyly? to, za co se stydím, co bych nejraději vymazal ze své historie. Jsou to prohry v nedůstojných rvačkách života, kdy jsem se pral se sebou samým. Jako bych jen tak máchal rukama do prázdna, bil pěstmi do vlastního stínu? a přitom živě cítil bolest!
Takový zlom, to je vzácná chvíle! Nelehká! Zezadu, z minulosti se něco pomalu uzavírá, jako rána, která se špatně hojí... Před sebou mám možná nějakou budoucnost, nevím, jaká bude?
Také Jákob měl za sebou život plný vlastní nepoctivosti, úhybných manévrů, podvůdků i podvodů. (vsuvka: Jak jsou v tomto biblické postavy úlevné. Jak je osvobozující, že to nejsou nějaké bezchybné prototypy mravnosti!) ? Jákob žil dlouho ve vyhnanství, ale to pravé vyhnanství žil nejspíše v sobě, ve svém duchu. Lze si dobře představit, že ve vnějším exilu vedl skrytý zápas se svou vnitřní nejistotou, zápas se svým svědomím, zápas se sebou samým!
A teď se ocitl ve zlomové chvíli. Má překročit jakousi hranici. Tu hranici v příběhu představuje říčka Jabok. Ta hranice, ten bod zlomu, šel nejspíš středem jeho srdce! Souvisel s odpuštěním, jak se dozvídáme v dalších kapitolách, v dalším textu.
Najednou se ve tmě objeví silueta muže. Nevím, kdo to je, nemá jméno. Ztělesněná výzva, na kterou jsem čekal mnoho let! Příležitost přijmout svou minulost, svou bolest a sebe se vším všudy. Neznámý se chce se mnou prát. Přišel za mnou proto, že stojím na hraně? Že jsem nejistý? Že pochybuji? A že mne tedy snadno přemůže?
Pocítil jsem hněv. Neuhnu! Neuteču! Nevycouvám! Teď už ne! Nechci, aby to šlo zase do ztracena. Žádné máchání rukama do prázdna a bušení do vlastního stínu. Čelem a naplno! Se vším všudy! Rvu se o všechno, co je mi drahé. Za ospravedlnění všech svých přehmatů, na které nedokážu zapomenout! Peru se na krev a o život!
Je to dost podivný zápas. Trvá dlouho, a přitom mi neubývá sil. Můj neznámý protivník mi sílu neubírá, spíše mi ji nějak zvláštně dodává! Chtěl bych vědět, kdo to je! Ale on na moje otázky neodpovídá?
Myslím zase na Jákoba. Jákob byl požehnaný, ale požehnání trapně ukradl ? svému bratrovi. Bylo to celé sporné? požehnání asi platilo, ale měl ho mít Ezau ? vzpomínáte, jak to bylo: Jákob požehnání nejprve vykšeftoval za misku čočovice, později pak obalamutil svého starého a slepého otce (Izáka)? Převlékal se do ovčí kůže, pak utekl a žil dlouho v cizině (aby ho Ezau nezabil)? Co Jákob bezesporu v životě získal, byla prosperita. Vzmohl se, měl majetek, stáda, velkou rodinu. Dneska by o něm mnozí řekli, že měl všechno, co člověk potřebuje ke štěstí.
Tohle štěstí, celý ten velký tábor, si teď vedl ze světa s sebou domů. Na prahu domova se však zarazil? Na čáře, na té hraně mezi exilem a domovem, se zahleděl zpátky i dopředu. V této zlomové chvíli se střetl s neznámým mužem. Zápasil s ním. Možná, že teď o pravé požehnání! Sám, natvrdo a potmě?
Jákob u potoka Jaboku ani nezvítězil, ani neprohrál!... ale změnil se! Tak obstál! Právě o to asi šlo! Ten ?muž ze tmy? mu to říká: ? neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i lidmi a obstáls.
Věřím, že člověk v tomhle zápase o svůj život vždycky obstojí, když se mu nevyhne. Věřím, že obstojíme? protože Otec se hodně snaží, abychom neprohráli. Nenápadně si lehá na záda, abychom my získávali body. Je to jeho výchova synů a dcer pro život?
Obstojíme, ale nesmíme se zápasu vyhnout! To je ohromná úleva! Chtěl bych tančit, zpívat, běžet do kopce! Jsme přijímáni! Mohu být tím, kým mám být - člověkem!
Pane Bože, děkuju Ti za tvoje odpuštění! Moc děkuju?
Zápas mě poznamenal. Zranil jsem se. Není to smrtelné, ale budu nadosmrti postižený. Ale beru to, unesu to? Za pokoj v duši to stojí! Jestli tomu dobře rozumím, tak tohle zranění mi má připomínat, že to všechno, co jsem dostal, není moje zásluha. Že to není plod mého úsilí a výsledek mojí síly.
To zranění je připomínka. Naděje není jenom prostor k tomu, abychom si mohli užívat darovanou Boží přízeň? Naděje je také břemeno!
Ten Neznámý muž si podržel své tajemství. Jákob se sám dovtípil, že zápasil s Bohem. Ten skrytý Kdosi své jméno neprozradil, ale jednal jako Bůh. Své jméno řekl nepřímo? Jsem ten, který odpouští a žehná! Zachoval Jákobovi život ? tím že jeho život přijal jako hodnotný a smysluplný. ? jako vítězný život!
Bůh chtěl, aby Jákob o svůj život bojoval. Zápasem a ? v zápase jej ospravedlnil! Jistě nebyla náhoda, že se ta rvačka u potoka Jaboku odehrála bezprostředně před usmířením Jákoba s Ezauem. Nejprve se srovnej s Bohem, pak s člověkem!
Jákobův zápas nás může povzbudit k odvaze? pojďme do toho ? Bůh nám za škody stojí, jak zpívali před staletími husitští bojovníci. Perme se o to, kdo jsme! Perme se s Bohem, abychom přestali být těmi, kterými nechceme být! A kterými On nechce, abychom byli. Perme se o požehnání, které je víc než všechna naše chybná rozhodnutí, přehmaty, úskoky a nepoctivosti. Je tu síla, která je od Boha a ke které se můžeme srdnatě postavit čelem.
Jedna poznámka na závěr. V hebrejštině mají slova ?zápasit? a ?objímat se? stejný slovní základ?
Amen