Uložit kázání jako mp3.

Text: 2 Kor 4,1-7

Apoštola Pavla zajímá, proč někteří lidé nepřijímají evangelium, proč je pro ně skryto a zahaleno. Sám přijal evangelium s úžasnou radostí. Proč jiní lidé se tak jako on z evangelia neradují? Není to proto, že by je Pán Bůh zavrhl, že by některé lidi určil k záchraně a jiné ne. Apoštol tvrdí: je to jejich vina, postavili se k Ježíši zády. Neuvěřili v Něho, sami se rozhodli, že evangelium nepotřebují. Nejsou ochotni přijmout evangelium, protože - ne Hospodin, ale bůh tohoto světa oslepil jejich mysl, aby jim nevzešlo světlo slávy evangelia Kristova. Kdo je ten bůh toho světa? Pro každého něco jiného. Pro někoho majetek, peníze, sláva v tomto světě za každou cenu. Nic proti tomu. Všichni chceme být úspěšní, něco znamenat. Všichni potřebujeme peníze. Naše usilování o tyto hodnoty není samo o sobě špatné. Když však tyto hodnoty zbožštíme. Postavíme je na první místo ve svém životě, pak se stávají pro nás falešným bohem a od nich stejně nedostaneme to, co jsme chtěli a co slibovaly. Tito bohové vlastně neexistují, jenom my jim dáváme život, když na ně celé spolehneme a zapomene, kdo je skutečným Bohem, dárcem všeho dobrého. Apoštol toto naše usilování, když již nic jiného není pro nás důležité - nazval bohem tohoto světa, duchem doby, který oslepil mysl těchto lidí a srdcí těchto lidí se tak nedostane pro ně to nejdůležitější, záře evangelia.

Docela jinak tomu bylo z Boží milosti u apoštola Pavla. Světlo evangelia ho osvítilo u Damašku. Tehdy spatřil Boží slávu ve tváři Ježíše Krista, v němž poznal Mesiáše navzdory tomu, že ho představitelé Božího lidu zavrhli. Tento Ježíš jako vzkříšený Pán se mu zjevil tváří v tvář a v jeho životě se rázem všechno změnilo. Světlo evangelia ho na chvíli tak oslepilo, že ti, kteří s ním šli, ho museli za ruku dovést až do Damašku. Tak bouřlivý byl u něho začátek víry ve vzkříšeného Krista.

Pán Bůh osvítil jeho srdce a dal mu poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Stalo se něco nevídaného a nečekaného. Ve Starém zákoně se nikdo nemohl setkat s Boží slávou. Mojžíš ,jak jsme slyšeli při Čtení, se s ní setkával jen nepřímo a proto si musel zakrývat svou tvář, aby Boží sláva ho nezahubila.

Pro nás ten skrytý Hospodin odkryl svou tvář v člověku Ježíši Kristu, který je obrazem neviditelného Boha. A přece ta Boží sláva zůstává i dnes dál skryta v utrpení a v kříži, na němž umírá Ježíš, Boží Syn.

Apoštol Pavel se setkal se vzkříšeným Ježíšem fysicky, my se s ním dnes setkáváme duchovně, když jsme uvěřili, že Ježíš žije, že byl vzkříšen, stejně jak tomu uvěřil apoštol Pavel u Damašku. Setkání se vzkříšeným Ježíšem i dnes zásadně mění život každého, kdo uvěřil, že Ježíš je živ, i když se Pán Bůh v Ježíši nám představil ne v moci a slávě, ale v lásce, ve které zde na zemi trpěl pro člověka. Takové evangelium zůstává zahalené, protože ten, který s ním přichází je v tomto světě neúspěšný, to je důvod, pro to že ho mnozí nepřijímají.

Ale bez tohoto setkání se vzkříšeným Ježíšem nemůže u nikoho vzniknout křesťanská víra. Jistě ten začátek víry, obrat k Ježíši nemusí být u každého tak bouřlivý jako u apoštola Pavla, ale jakési osvícení září evangelia, tak zvané obrácení, musí prožít každý křesťan. Děti vrůstají do víry v rodině věřících rodičů, ale v určitou chvíli se sami musí rozhodnout pro Ježíše, tak jako apoštol Pavel.

Ale s Ježíšem vždycky přichází do našeho světa světlo, tedy to, co je dobré pro všechny lidi. Škoda pro ty, kteří Ježíše nepřijímají. Na počátku řekl Hospodin: buď světlo a bylo světlo, aby nikdo nemusel tápat ve tmě. Světlo je jedinečný Boží dar. Je dobré pro každého člověka. Tma je zlá, ta fysická, protože narážíme na věci, které nevidíme. Stejně zlá je i tma nevěry, kdy všechno vidíme černě a musíme si myslet, že zlo vítězí nad dobrem. Když nevidíme aspoň malé záblesky dobra v dnešním světě, pak přestaneme usilovat o to, co je dobré. Proč také, když se nám ztratilo světlo Boží slávy ve tváři Kristově a my pak nemáme na co spoléhat a na co se těšit.

Pán Bůh však chce osvítit srdce všech lidí, aby nikdo nemusel žít ve tmě a dělat to co není dobré, žít podle ducha doby. Ale i tehdy když poznáme světlo Boží slávy ve tváři Kristově, nestáváme se lepší než druzí lidé, ani pak se nemáme čím chlubit. Světlo evangelia nás osvítilo a nebyl to náš výkon, ale Boží nezasloužený dar.

Apoštol Pavel nás dobře zná. Ví, že jsme v pokušení se chlubit dokonce i svou vírou. Proto dodává, že ten poklad evangelia máme v hliněných nádobách, aby bylo jasné, že nesmírná záře evangelia není z nás, ale z Boha. My jsme jenom džbánem. Studnu, ze které čerpáme živou vodu, nevlastníme, tu vlastní jen Pán Bůh. Víme o svých mnohých chybách a nedostatcích, s nimiž denně bojujeme. I církev je jen hliněná nádoba. Není vždycky jevištěm Boží slávy.

Však dobře víme, jak církev vypadá. V Korintském sboru jsou spory, kdo je větší a důležitější. I dnes největším důvodem proč mnozí v Pána Boha nevěří, jsme my křesťané, když nežijeme podle své víry a jsme dnes stejně skeptičtí jako ostatní lidé, kteří nemají žádnou naději. Nezveme lidi k sobě, ale k Pánu Ježíši. Stále se musíme divit tomu, že, ač jsme jen hliněné nádoby, přesto si nás vybral Pán Bůh, abychom zvěstovali jeho evangelium slovy i svým životem.

Potěšení, které přijímáme z dnešního apoštolského textu je v tom, že světlo evangelia ani dnes, i když mnozí ničemu nevěří, stále svítí a tmy pesimismu a skepse ho neobsáhly. Je to div, že i dnes někteří lidé kolem nás v Ježíše uvěřili a začali vidět věci. Najednou položili důraz na něco, co až dosud neznali, čemu nevěřili. Změnili se, protože je změnila Boží láska a jeho milosrdenství. Díky trpícímu Ježíši a Pán Bohu, který se k němu přiznal třetího dne v jeho vzkříšení, můžeme i dnes hledět do budoucnosti nejen s obavami, ale i s nadějí. Hospodin, Bůh je Pánem všech lidí, dárce světla, Pán budoucnosti ne bohové tohoto světa se vším co slibují, ale nakonec to stejně nesplní. Amen