Bohoslužby, 6. 4. 2012 (Velký pátek), V. Hrouda
Kázání: J 18, 36a

Čtení: Iz 52,13-15; Iz 53, 1-6

Milé sestry, milí bratři:

Ježíš umřel na kříži! Jen o několik hodin dříve se Pilát ve svém paláci zeptal Ježíše: Ty jsi král židovský? Ježíš odpověděl slovy: Moje království není z tohoto světa!…

Už jako malému klukovi mi vrtalo hlavou, co znamená ten nápis na Božích mukách u cesty, na hřbitovních křížích a na oltářních obrazech Ukřižovaného. Nejdřív jsem si myslel, že to je Ježíšovo druhé jméno, že se jmenuje INRI. Někdo mi vysvětlil, že to jsou první písmena latinského nápisu: Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum (Ježíš Nazaretský, král židovský). 

Ten nápis nechal na kříž připevnit Pontius Pilatus. Židé protestovali: Oprav to, Piláte!, vždyť Ježíš není náš král, jen se za něho vydává!

Pilát odsekl něco v tom smyslu: Můžu si napsat, co chci, vy mně do toho mluvit nebudete! Byl to projev jeho mocenské arogance, nebyla to solidarita s Ježíšem. I když… je třeba uznat, že Pilát Ježíše zabít nechtěl. Řekl to židům jasně: Nenalézám na něm žádnou vinu (J 19,4). Pravda je, že Pilát se Ježíše na království vyptával, těžko však mohl pochopit, o jakém království mluví.

Budiž…  ale ptám se sebe i nás: Chápeme království my?

Moje království není z tohoto světa, říká Ježíš.

Ježíš je králem v říši, která je jiná, než jak si království obvykle představujeme… nemá území, ani hranice, ani královské sídlo, ani armádu.

Ježíš mluví o království často, ale vždycky jenom v podobenstvích, nepřímo – Království je jako hořčičné zrnko, jako poklad ukrytý v poli, jako rybářská síť nebo perla. Lidem, kteří mají uši k slyšení a oči k vidění, Ježíš oznamuje, že Království je blízko, že je na dohled. To je evangelium!

Dobrá, ale dnes je Velký pátek… a my stojíme pod křížem, na kterém visí zabitý Král! Ježíš učil své učedníky toto (volně řečeno): Musím být zabit. A třetího dne vstanu. (Mk 9,31).   

Ježíš na kříži! To není věc litery! To je drsná realita!

Ano, lze si o tom něco přečíst, poslechnout kázání… Ale jak obsáhnout tak šílenou věc! Jak popsat zborcení lidské naděje! Jak se nepropadnout do nicoty! Jak se vrátit z pekla! Jistě, pokračuje snaha teologů pochopit a interpretovat Kříž! A snad je to tak dobře… Ale stejně nakonec stojíme pod křížem sami a nevíme, co s tím!   

Smrt krále! V tom by mohl být klíč k pochopení! Představuji si šachovou partii… král je vyšachován a položen na šachovnici. Šach-mat! Je to prohra, hra končí! Král je smyslem království. Takhle nějak uvažuje Exupéry ve své knize Citadela. Když zemře král, království padne.

Moje království není z tohoto světa!, říká Ježíš.

Království odjinud! Možná se to nakonec dá vyjádřit docela jednoduše, proč to komplikovat: Když království odjinud, tak odkud? No od Boha. A Bůh přichází do světa v Kristu! Otec posílá sám sebe v těle, jako Syna, aby Království lidem zvěstoval. Je možné to říci i tak, že Kristus sám je pravdou o Božím království! Cestou k němu. Životem, kterým máme království hledat. Já jsem ta cesta, pravda a život, to jsou Ježíšova slova. Já jsem také dveře, kterými se do Království vchází!

Dobrá, ale dnes je Velký pátek a my stojíme pod křížem, na kterém visí zabitý Král! Ta bezmoc a bolest zbitého, utýraného těla! Ta ubohost masa a kostí! To ponížení a bezmoc!

Všechny teologické formulace jsou najednou chabé a prázdné! Jakýpak Král! Lidé mají krále, ale Bůh krále nepotřebuje. Pilát chce Ježíše nacpat do své představy: Jsi tedy přece král? Ježíš opověděl: Ty sám říkáš, že jsem král… neboli mysli si to, když chceš. Já jsem přišel vydat svědectví pravdě!  

Moje království není z tohoto světa!, říká Ježíš.

Není odsud, ale přišlo k vám! Je tu! Ježíš to říká farizeům: Království nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ´Hle, je tu´ nebo ´je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi´! (L 17,20-21).

Takže i takto se to dá chápat… už to tu je, probíhá to, děje se to, působí to, přímo někde tady a zrovna teď! To je živý Kristus! Ale proč musel umřít násilnou smrtí? Vždyť i před ukřižováním byl mezi svými, a nakonec i mezi svými nepřáteli, mezi různými šťouraly a studenými zákonickými pedanty. Všude uváděl věci na pravou míru. Všude učil a kázal o Království z nebe, všude uzdravoval, vracel do života…

K čemu tohle ponížení, tohle utrpení! K čemu smrt!

Proč Kříž?! 

Zkouším si to představit nějak takhle: Ponížení a utrpení je pro člověka denní chléb. Vždycky to tak bylo a nejspíš to tak vždycky bude. A smrt je tu, probíhá, děje se, působí, přímo někde tady a zrovna teď. A nemysleme si, že smrt je jenom to, když někdo fyzicky dodýchá. Ona je rafinovanější, má různé podoby, různé postupy… napadá život z různých stran. Chce mít navrch!

No, ale obyčejný člověk – chválabohu – není v tom ponížení a utrpení sám. Není vydán smrti napospas!

Ne, že bychom si za ledacos nemohli sami. Můžeme, a je to někdy docela trapas!

Jenomže (přes to přese všechno): Náš Otec nám dal život a cítí za nás odpovědnost. Miluje nás, což někdy dost úspěšně přehlížíme. No, a Otec přišel za námi, přišel jako člověk, jako Syn. A s tou smrtí si to rozdal. A porazil ji! Ne silou, ale slabostí! To je zvláštní…

Dobrá, ale dnes je Velký pátek a my stojíme pod křížem, na kterém visí zabitý člověk! Je mrtev, takže prohrál! Zlo zvítězilo, dav i úřad dosáhly svého. Je to nechutné! Stále stejný tyátr moci! Absurdní!

Učedníci se rozprchli nebo někam zalezli: jejich rabi se narodil, aby vydal svědectví pravdě, ale Pilát se mu vysmál: K čemu je ti ta tvoje pravda, králi Židů! … Pilát je prefekt, místodržitel… ví nejlíp, kolik váží pravda v tomhle světě! V tomhle světě špíny, zrady a zaprodanosti.

Ježíšovu odpověď už známe: Právě že moje království není z tvého světa, Piláte!

O té jedné Ježíšově větě přemýšlím celý týden. Chtěl bych si ji zapamatovat, jako svědectví pravdě Velkého pátku!

Boží království je sice odjinud, ale je to království, které Bůh člověku otevřel! Z čisté milosti a jako dar!

Kristus jsou dveře, to víme od Jana. Od chvíle, kdy se dveře otevřely, tak tu království je! Mezi námi, tak říkajíc v každé situaci. V každém záhybu našeho života, ve všem, co se s námi děje. Veškerá chvíle jakoby najednou v sobě měla Krista!

Nejzřetelnější je to v těžkých dobách, kdy je život napaden smrtí! Nemyslím teď strýčka Smrťáčka z lidových pohádek, to je poctivý řemeslník. Myslím tu druhou smrt, tu potměšilou vetřelkyni v jejích různých převlecích a škraboškách. S jejími podfuky, zlem a lží. Vždycky mě napadne hrůza koncentračního nebo pracovního lágru, byť jsem v něm chválabohu nebyl.

Království je tu i v té největší hrůze!… Současně s tou hrůzou, vedle té hrůzy, v té hrůze, nad tou hrůzou. Neumíme to slovy moc popsat, Jan to nazval pravým světlem, které nemůže žádná tma pohltit.

Dneska je Velký pátek. Stojíme zaraženě pod křížem, na kterém visí ten, z jehož plnosti jsme byli obdarováni my všichni! Milostí za milostí! (J 1,16) A teď je mrtvý!

Myslím si, že to nemůžeme rozumem pochopit. Vidíme jen tělo, mrtvou skořápku. Duch nám uniká!

Moje víra je, že tady pod křížem hledíme Pánu Bohu do oken! Že tady je království otevřené dokořán! Že tudy se valí do světa Boží soucit, věrnost, láska a milosrdenství.

A že se valí nějak mimo čas, z minulosti (z počátků, ze stvoření světa, z Ducha nad propastí) i z budoucnosti (z radosti prostřeného stolu, naplněného kalicha a spravedlivého soudu).

Že se tu do našeho času prolamuje věčnost, která je před minulostí i za budoucností. A že v tom proudu je všechna ta reálná lidská bolest, to utrpení a zoufalství (včetně bolesti, utrpení a zoufalství Ježíšova) nějak odplaveno… ne, to není přesné, bolest je reálná a nelze ji odplavit… spíš je ta bolest zalita věčností a milosrdenstvím, to je přesnější. Spíš je osvěžena a utišena pokojem, jakoby v bezpečí toho království z jiného světa, v náruči Otcově a v pravdě Syna.

Království prostupuje svět. To je dobrá formulace. Království prostupuje svět! Skrz naskrz časem! Skrz naskrz životem! Skrz naskrz!

To je království a naše naděje!

Pane Ježíši Kriste,

Skrze tebe se stala milost a pravda. Veď nás k sobě. Otevírej před námi svoje království, jako dveře pro ovce!

Amen