Píseň 162 Pane Bože, budiž chvála  https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Pane-Bo%C5%BEe-budi%C5%BE-chv%C3%A1la.pdf                  

Modlitba (dle W.Brueggemanna): Hospodine, náš Bože, děkujeme ti, že jsi do nás vložil touhu milovat, být s druhými a ptát se po tobě. Děkujeme, že tuhle touhu smíme uskutečňovat i ve společenství církve, této konkrétní, která se schází v tomto kostele. Svatý Bože, v této vzácné chvíli se odmlčujeme a shromažďujeme se k slyšení tvého slova. A proto se odpoutáváme od svých pracovních povinností a od svých hravých fantazií; od svých úzkostí, obav a strachů. Od našich ctižádostí, plánů a slibů. Osvoboď nás v tuto chvíli od všeho, co rozptyluje, abychom se soustředili na to podstatné, abychom společně očekávali a hledali, dávali nejen hlasy dohromady, aby nám bylo dobře a tobě z toho vzešla chvála.  Amen

Čtení: Iz 6,1-8                                            

Kázání na text Jan 3, 1–15 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta  znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr  vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“

Věřím a dokonce bych mohl vydat svědectví, že má vyzkoušené - jak nejsme odkázáni jen na své síly a schopnosti. Kdyby to bylo jen na mně, asi bych nikdy nesebral odvahu vylézt tu před vás a něco se vám pokoušet z tohoto vyvýšeného a staroslavného místa povídat. Věřím, že je síla, která není z člověka, která se bere odněkud shůry, která dodává sílu vystoupit a mluvit i takovým introvertům jako jsem já.

Taková síla dala vystoupit před druhé učedníkům. Taková síla se vznášela nad vodami tehdy na začátku všeho života. Je to odvaha a chuť k životu, k překračování, k tvoření. Vám členům a členkám pěveckých sborů, nemusím vyprávět, že něco takového se děje také tam, kde se lidé dávají dohromady, kde spojují své schopnosti, hlasy a najednou vzniká ještě něco dalšího a nového, něco víc než je prostý součet schopností zúčastněných.

Věřím, že tohle se děje, v menším i větším. A že tahle síla je tou silou, o které se mluví na začátku bible, na začátku církve jako o daru Ducha svatého. Něčeho, co není z nás, co dýchá nebem, co proměňuje zemi, co dává lidi dohromady a otevírá ústa a srdce. Tohle objevit, tohle zažít, v tohle smět doufat, o to prosit – je tajemství Ducha svatého, který dle vyznání z Otce a Syna vychází a je spojuje a působí na této zemi. A tohle zažít, vnímat, tohle se učit přijímat i o to prosit, je jako by se člověk znovu narodil…

Nikodém byl zřejmě starší, moudrý a vážený muž. Šel za Ježíšem, aby se něco podstatného dozvěděl. Tuší, že s Ježíšem je Bůh a chtěl by mít na tom účast. A má v sobě touhu dozvědět se něco nového. Většinou se spíš setkáme s tím, že člověk ocitne-li se v jistém věku, postavení, nabude-li jistých zkušeností už o nové nestojí. Nikodém v sobě tuhle touhu má. A proto přichází za Ježíšem s otázkou, aby se nakonec dostal do úzkých a odhalil svou pomýlenost a nemohoucnost, ale také nové obzory – pro sebe i pro nás.

Ježíš totiž Nikodéma vyzívá k tomu, aby se znovu narodil. A Nikodém není žádný hlupák, aby si myslel, že musí znovu zalézt zpátky do ticha dělohy, aby se to stalo. Bere ten obraz, ale má s ním problémy - je možné se všeho zažitého zbavit a být (jako) znovuzrozený? Dají se některé věci vrátit zpátky? Jsem dospělý člověk, mám svoje zážitky a svoje zkušenosti a utvořené názory, jak můžu začít od nuly, od začátku a vidět věci úplně jinak? Není to iluze?

A na to Ježíš opáčí, že je třeba se nově narodit z vody a z Ducha. Protiklad tady není vody a ducha, nýbrž narození tělesné a narození duchovní, do tělesného a do duchovního světa, chcete-li. Ta Nikodémova námitka o jeho, Nikodémových zkušenostech, poznatcích a poznáních, která nemůže jen tak odložit, je tady relativizována: to jsou věci, ke kterým jsi přišel „tělesně“, svou vlastní moudrostí, svým vlastním studiem. To je všechno strašně cenné, ale ještě do toho vstupuje cosi shůry, odjinud co není lidem nějak automaticky dáno – a o to jde.

Svým přirozeným poznáním se nedobereš spatření království Božího, natož ke vstupu do něho, Nikodéme. Tam můžeš být jedině přijat (o tom je křest), a když jsi tam přijat, tak se můžeš rozkoukat. A tohle poznání, tohle rozkoukání se po Božím království je možné jen tehdy, kdy se člověk ocitne uvnitř. Proto Ježíš vysvětluje Nikodémovi, co se musí stát nebo změnit, aby i on, Nikodém spatřil Boží království; proto se diví, jak chce být Nikodém učitelem v Izraeli, když to odmítá. A proto zde říká Ježíš o sobě samém, že jedině ten, kdo vystoupil do nebe a zase sestoupil, jedině ten, kdo tam byl, může svědčit i o nebeských věcech.

Když tedy Ježíš mluví duchovním zrození (zrození shůry) má to právě tyhle spojitosti. Poznat opravdu můžu jen to, na čem mám sám podíl, co přijmu za své, v čem opravdu jsem přítomen. A platí to i o Ježíšově věci – když jste do ní vtaženi, okusíte, potom teprve víte, jste blízko Božímu království.

Nikodém poznává jakási znamení a z nich usuzuje, že Ježíš přichází od Boha. Ale to Ježíš v průběhu rozhovoru přirovná k pohledu na vítr: vítr si vane kam chce, a ty tomu nerozumíš, jen slyšíš, že se něco děje, nanejvýš vidíš, jak se ohýbají stromy - tak takhle vnější jsou ta znamení, o kterých mluví Nikodém. Ale skutečně vidět a skutečně pochopit, odkud vítr vane, to lze jen zevnitř. Vidět Boží království (v.3) a vstoupit do něho (v.5) úzce souvisí.

Nikodém přichází na začátku s poznáním Ježíše jako někoho, kolem kterého se dějí znamení. Na konci rozhovoru je daleko konkrétnější poznání Ježíše jako toho, kterého Bůh poslal, aby spasil svět, a na kterém se už nyní rozhoduje o životě a smrti. Ale ačkoliv od počátku do konce rozhovoru dojde k tomuto posunu, k posunu od vnějších poznání k hlubšímu porozumění - není zcela jasné, zda Nikodém sám se takto také posunul. Zda není právě až příliš učitelem, než aby se sám nechal o něčem poučit.

Zároveň jistou naději taky má. Přišel za Ježíšem. Nechybil. Nikodéme, netrap se tím, jak by ses mohl dobrat Božího Ducha. A Ježíš zmíní hada na poušti. Hada, na kterého měli pohlédnout ti, kdo byli uštknuti jeho pozemskými brášky a tenhle pohled vzhůru je zachraňoval od smrti otrávením. Ten příběh je podivný, ale posloužil teď Ježíšovi jako podobenství. Podobenství o záchraně života už ne při pohledu na hada, ale při pohledu na vyvýšeného Syna člověka - Ježíše vyvýšeného na kříži. Tam na Golgotě, dobře viditelné, visí záchranné znamení života. Právě tehdy, kdy hledíš tímhle směrem, pak tě naděje života věčného nemůže minout. Takhle se pozná ten pravý Boží Duch, totiž že ukazuje k tomu Ukřižovanému a Vzkříšenému.

A ještě na závěr pár slov moudřejších o Trojici, než jsou ta moje - z Poeticko-kritického katechismu Gerda Theissena (str. 154): Augustin říká: Bůh je ten, kdo miluje, Syn ten, kdo je milován, svatý Duch je láska, která oba svazuje…. To, co tyto obrazy vypovídají, krouží kolem tajemství bytí. V jeho hloubce je zakotvena láska k životu. Láska říká ANO ke všemu bytí. Kdo žije v lásce, je jeho obrazem. Tajemstvím bytí je láska…

Pane, přicházíme za tebou, ve dne v noci, protože jsme uvěřili, že ty máš slova věčného života. A tohle pochopení nám dává nově se narodit naději, lásce, víře. Nikodém tehdy nechybil, když přišel za tebou, kéž tě nemineme také my.

Poslání a požehnání 2K 13,11-13: Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. 12 Pozdravují vás všichni bratří. 13 Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Píseň 419 Mocný Bože při Kristovu https://evangelickyzpevnik.cz/wp-content/uploads/Mocn%C3%BD-Bo%C5%BEe-p%C5%99i-Kristovu-Luther.pdf