Gn 4.1-17 Nejprve se narodil Oštěp, tak se nejčastěji jméno Kain překládá. Pak se narodil Ábel a jeho jméno znamená něco jako mlha, vánek, opar. To jméno se dá spíš namalovat než o něm mluvit ? představte si třeba ranní opar nad horskou loukou. Kain je alespoň podle jména průbojný, silný, rychlý. Ábelovo jméno v porovnání
s Kainovým značí spíš někoho, kdo nemá ostré lokty, je slabý, v boji nemá šanci. Tolik předznamenání dnešního příběhu.
Jednoho dne Kain naplnil koš polními plodinami, Ábel vybral prvorozenou ovci ze svého stáda. Na 2 oltářích vzplály 2 ohně. A pak to přišlo. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Aha, hned nám to v hlavě naskočí ? to ten Kain asi neobětoval s dobrým úmyslem zatímco Ábel ano. I znalcům bible to šrotuje a najdete spoustu komentářů proč Bůh oběť jednoho přijal a druhého nikoliv.
Třeba proto, že Kain jako zemědělec obětoval z klidu své zemědělské jistoty. Pěstování plodin byla sice dřina, ale až na počasí bylo bez rizika. Krom toho si zemědělci mohli vytvářet zásoby. To Ábel jako pastevec musel ovce hnát a pěkně chránit stádo před zvěří a šlo mu přitom o život. A to, z čeho žil, ?byl nucen? brát jako dar.
Znalci bible si také všimli jmen. Možná Oštěp ? tak jak praví jeho jméno - vždycky vítězil a dosahoval svého, zatímco bytí Oparu bylo pro nejbližší nicotné a nedůležité. Možná, že rodiče vzhlíželi k prvorozenému Oštěpu, protože jeho narození mohlo znamenat návrat do ráje, zatímco po narození Oparu už s návratem do zahrady Eden Adam s Evou nepočítali. A možná byla prvorozenému umetena cestička životem, tak jak to ve SZ často čteme?A teď by Bůh podle našich představ měl přijmout oběť Kaina a ejhle - je to obráceně. Těch výkladů je moc, jsou rozdílné a docela zajímavé.
Jenže v bibli samé o nějakých Božích důvodech není zmínka. Tedy, přesněji řečeno jednu nepřímou bychom našli ? Hospodin se Kaina ptá, což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Tahle zmínka se ale nerovná tomu, že by doteď Kain konal zlo. Mluví se tu o budoucnosti, nikoliv o nezbytné podmínce přijetí oběti. Oba bratři mohli obětovat s dobrým úmyslem a poctivě. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Zní to nespravedlivě, je to nezdůvodněné a nepochopitelné. Proč je jeden povšimnut a druhý nikoliv? Důvody neznáme a chtěli bychom. A tak si vymýšlíme všelijaké teorie, abychom našli způsob, jak mít Boha na háčku ? aby naši oběť přijal. Jenže Bůh je suverénní a slituje se nad kým se slituje. A přiznejme si to otevřeně, ty důvody neznáme a třeba ani žádné nejsou a je jen Boží vůle a my Božímu jednání tak úplně nerozumíme.
Myslím, že mnozí z nás už v Kainově kůži byli. Neřekli jste si někdy ? proč zrovna já jsem povšimnut a druhý je doceněn? Proč zrovna mojí práce si nikdo nevšimne, když pracuju se stejným nasazením jako mí kolegové? Proč myšlenka, kterou vyslovím já zapadne a stejná vyslovená známější tváří se ujme? Být druhý, ten opomíjený, outsider ? to je těžká a nepříjemná zkušenost. A biblický vypravěč zápletku předkládá jako by byla Božím záměrem, Boží vůlí. Ať jste kainovský pocit křivdy zažili či ne, k jádru příběhu a jeho rozuzlení míříme.
Kain neunesl, že jeho bratr má (najednou) víc než on. Někdo jiný v jeho situaci by skučel a opakoval si proč já, proč já? Kain v té situaci outsidera vzplane velkým hněvem. Závidí bratrovi úspěch, nenávidí svůj nezdar. Dostal se do slepé uličky. Buď půjde dál (veden zlobou a nenávistí) a narazí, nebo se zastaví, obrátí se a vycouvá z nakročené cesty. Tu druhou možnost ? obrácení ? tu mu radí Bůh. Zvláštní situace ? na Ábelovu oběť sice Bůh shlédl, ale s Kainem Bůh mluví. ?Kaine, když se necháš ovládnout hněvem a závistí, ublížíš si. A hle, hřích po tobě bude dychtit. Ty nad ním máš vládnout?
Sestry a bratři, to, že Bůh s Kainem mluví, je dobrá zpráva ? Bůh promlouvá k lidem, kteří se ocitli v úzkých, kterým se něco důležitého nepovedlo, kteří trpí křivdou a nebo třeba: kteří nerozumí své situaci. A Bůh je povzbuzuje, ať to nevzdávají. Ať se nenechají ovládnout vzdorem, pocitem křivdy, nýbrž ať se nechají vést dobrem a zlu ať vzdorují. Vede ty, kdo jsou zakřiveni do sebe ze sebe ven, zaslepené vztekem hned neodvrhuje. Kain má možnost rozhodnout se, kterou cestou půjde. Bůh připravil pro Kaina situaci, která mu může pomoci, aby si začal bratra vážit, aby si uvědomil, že i pohrdaný Ábel mu může něco dát. Bůh přijal Ábelovu oběť třeba proto, aby ho učinil pro Kaina někým vzácným, koho si všimne. Bůh přijal Ábelovu oběť třeba proto, aby si Kain vůbec uvědomil, že má mladšího bratra. Bůh s Kainem mluví, ale Kain s Bohem nemluví.
Namísto toho zamíří Kain ke svému bratru a něco mu řekne: Možná vyčítal, možná před Ábelem propadl sebelítosti, možná vyhrožoval. Možná upomínal na své prvorozenství a naděje s ním spojené. Co mu řekl, můžeme se jen domnívat, v bibli to nenajdeme.
A když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Stačí málo a stane se tragédie. Jen dvě slova: ?zabil jej?. Jak snadno člověk ublíží člověku. Už to nelze vzít zpátky. Natrvalo se to s Kainem povleče.
Opět ke Kainovi ? i k nám ? promlouvá Bůh a ptá se: Kde je tvůj bratr? Bůh přichází za člověkem jako neúprosná otázka. Jsme dotazováni, jak se chováme ke svým bližním. Marně Kain kličkuje ve svých odpovědích a ukrývá se do lhostejnosti. Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra? Jenže on neexistuje hřích, který by po sobě nezanechal stopy. Prolitá krev žaluje. A když to v našich životech není zrovna prolitá krev, pak určitě strach, pomluvy, závist, lhostejnost ? a mnoho dalšího prozrazuje naše pochroumané lidství. Stačí když víme o utrpení druhého a nic proti němu neuděláme.
Kain po rozhovoru s Bohem nepodléhá trestu smrti podle způsobu oko za oko, zub za zub. Dostává ochranné znamení. Navzdory všemu může Kain dále žít. Nemusí být jenom vrahem. Bible neomlouvá vinu. Kain je zločinec. Kain je (zatím) zatvrzelý. Jenže Bible zde nekončí. Bůh poskytuje Kainovi prostor k životu. Chrání ho před definitivním odsouzením i před sebeodsouzením! Spolu s Kainem mohu na sebe hledět jinak, mohu jinak vnímat sám sebe. Ano ? jsem vrah, Ábel už nežije. Ale ? nejsem jenom vrah, zůstávám Božím tvorem, nesu v sobě obraz Boží. I přes své viny zůstávám člověkem, obdařeným důstojností, člověkem schopným vztahu. Mohu něco budovat, nově založit. Tak přece zní pokračování našeho příběhu. I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal Kain do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.
Dvě věci chci dnes zdůraznit a obě jsou pro nás východiska víry:
1/ Kain mohl přijmout svou situaci při oběti ? mohl si říci, tentokrát Bůh mou oběť nepřijal, je mi to líto, mám vztek; ale není všemu konec. Mám bratra, jehož oběť byla přijata; mohu se s ním radovat, nemusím myslet jen na svůj úděl. Bůh mi dopřál tolik dobrého, snad zase dopřeje. Nebo to mohl Bohu vyčíst a nepřestat s ním komunikovat. ?Jak to, proč, Bože, mou oběť nepřijímáš?? I my můžeme propadnout kainovským pokušením. Konstruujeme si, čeho ještě dosáhnout, vymýšlíme si, co od Boha a svých blízkých chceme a přitom je v naší představě i ve skutečnosti přehlížíme. A málo se ptáme po příčinách toho, proč se dostáváme nejrůznějších situací. Nebyl to nakonec Boží záměr? A nebo si stěžujeme ? ne Bohu, ale jen tak pro sebe, když se nám zrovna nevede a tohle stěžování nás oslepuje ? nemůžeme se pak radovat, když se daří druhému, ani být zastáním pro toho, komu je ještě hůř.
2/ Když už k přijetí své situace nenajdeme síly a ublížíme, vězte, že máme šanci. Kain byl uchráněn před zhoubným odsudkem ve stylu: ?Takový jsi, takovým zůstaneš?; ?cos byl včera, tím budeš napořád.? Zlomený Oštěp musí sice hledat znovu smysl svého života a v tom je zranitelný. Bude se mu vracet ta chvíle, kdy se bratr kácel k zemi. Ale zároveň vnímá i něco jiného, co je silnější. Přestože Kain od Hospodinovy tváře odešel, Bůh ho nezatratil docela. Proto ani Kain nezatratil sebe. Nalezl novou úctu k sobě, ke své ženě. I ona má v úctě jeho, nevidí v něm jenom a především zločince.
Bratři a sestry, pozvání do vztahu s Bohem dává možnost začít znovu každému, kdo cítí, že svou situaci nepřijal, nezvládl dobře tiché Boží výzvy, málo se ptal po Boží vůli; a o to víc tomu, kdo ještě teď cítí stud a hnus z toho, co provedl. Bůh dává hříšníkům ochranné znamení a docela hmatatelně to zakoušíme i při večeři Páně. Bůh nám dopřává ochranu, prostor k životu, dopřává nám nečekané, nepravděpodobné nové začátky s lidmi, kteří vědí o našich stinných stránkách a přesto nás přijímají. Amen