Matouš 5,1-3 Prázdné ruce a bolavá duše

Mt 5,1-3 ?Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.?

Celá scéna se odehrává na hoře. Na horách se člověk už od časů Mojžíše setkával s Bohem. Setkáme se i tady s Bohem? Jak? Co uslyšíme? Co se nás dotkne?
Na hoře je Ježíš. Vystoupil tam, rozhlédl se kolem sebe.

Jsou u něj jeho učedníci. Jeho nejvěrnější. Pořád jsou s ním. Naslouchají mu, snad rozumějí. Nemají nic víc než jeho blízkost. Ale teď je to pro ně všechno, co k životu potřebují.

A pak jsou na hoře zástupy lidí. Veliké zástupy z celé země. Ti lidé nelitovali námahy, času, energie a šli za ním. Často desítky kilometrů, celé dny. Stálo jim za to slyšet toho muže, o kterém se povídalo všude. Jak káže, mluví, uzdravuje nemocné.

Kdo je v tom zástupu? Kdo přišel Ježíše poslouchat? Zkusme dát prostor představivosti.

Jsou tam nemocní, přišli sami nebo jim snad někdo pomohl, někdo je donesl či podepřel. Trmáceli se na horu v naději, že se jich dotkne Ježíšova moc. Že se léčivě dotkne jejich bolestí a nedostatků.
Jsou tam chudí. Rybář, který každou noc vyjíždí na jezero a stejně málokdy něco přiveze. Žena se na něj potom zlobí a vyčítá mu, že není schopen zajistit rodinu. Dělník, co každý den brzo ráno vstává a domů se vrací vyčerpaný. Výdělek nestojí za řeč. Přišla unavená matka od dětí, utrhla se jednou z domu a teď čeká, sama neví přesně na co, ale Ježíše chce slyšet.
Přišli staří, slabí, nemohoucí. Jakoby ještě jednou dostali sílu dojít na vrchol kopce. Ten muž Ježíš je nějak táhne za sebou. Přišli lidé s nemocnou myslí.
Jsou tam děti, některé trochu špinavé, děti ulice, ty s klíčem na krku, co na ně rodiče nemají čas.
Jsou tam ženy, které si na živobytí vydělávají vlastním tělem. Život se jim zamotal jinak než si přály. Jsou tam celníci, raději se krčí v davu, aby na ně někdo s pohrdáním neplivl. Jsou to totiž zrádci národa.
Přišli kluci s vyholenou hlavou, přišly mladé dívky, které hledají, kde je opravdu jejich místo. Lidé, kteří nikdy nemají čas, ale dnes přece jen?, a bohaté ženy, snad je tu nikdo nepozná, manželovi doma chybět nebudou.
Přišli lidé zkrachovalí, unavení, osamělí. Muži, kteří nikdy nenašli ženu, ženy, kterým chybí muž. Nemilovaní, opuštěné. Smutní, bezradní, ale i jen zvědaví, očekávající, dychtiví.

Za Ježíšem přišlo velmi mnoho lidí z celé země?

Skoro každému z nich něco přebývá a něco chybí. Bolestí a starostí je k nesení dost. Někdy cítí prázdnotu. A chybí pokoj, radost, pocit, že je někdo potřebuje, že o jejich práci a blízkost někdo stojí. Skoro každý a každá má v sobě nějaké prázdné místo?

Ježíš je spatřil a posadil se. Jako všichni učitelé před ním, jako ti, kdo mají autoritu. A mluvil. Mluvil dlouho. Známe tu řeč jako kázání na hoře. Ježíš mluvil a zástupy žasly. Protože neučil jako dřív ostatní učitelé, Ježíš učil a mluvil jako ten, kdo má skutečnou moc, oprávnění, pověření od Boha.

Lidé v zástupech naslouchají a nevěří vlastním uším. Takové věci ještě nikdy neslyšeli. Všechno to odporuje jejich dosavadním zkušenostem.

Dnes jen to první: Ježíš říká: ?Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.?

Ježíš obrací na hlavu to, co dosud lidský rozum považoval za platné a normální. Blahoslavený, požehnaný, Bohu milý byl přece vždycky ten, kdo má všeho dostatek, komu nic nechybí, kdo má v pořádku život, rodinu, majetek, žije poctivě. Kdo má jistotu ve víře. To jsou přece lidská měřítka šťastného, bohulibého života.

U Ježíše je všechno jinak. Všechno je naopak, protože teď se vlády ujímá Bůh. Platí Boží měřítka, Boží pohled, Boží spravedlnost. A Boží spravedlnost je nejprve milosrdná solidarita s hříšníky. Bůh, Ježíš se solidarizuje především s těmi, kdo jsou na tom z nejrůznějších důvodů zle.
Ježíšovo blahoslavenství není pochvala za chvályhodný a bezchybný život. Ten je jistě dobrý. Nemusíme se ho vzdávat, máme-li snad takový. Ale Ježíšovi jde teď o to, že ani lidé, jejichž život se všelijak zkomplikoval, nejsou bez naděje. Naopak.

Blahoslavení chudí v duchu? to jsou ti, kteří jsou chudí uvnitř, kdo před Bohem stojí jako žebráci, s prázdnýma rukama, protože vědí, že nemají co nabídnout, že nemají žádné zásluhy. Ocitli se v nějaké chvíli života ve slepé uličce, ztratili sny, jsou unavení, mají strach z budoucnosti. Netroufají si doufat, že by se jejich život mohl změnit. Mají v duši prázdné bolavé místo.

Tyto lidi Ježíš blahoslaví. Vy jste blahoslavení, vy jste Bohu milí. Se svým trápením, bolestí. Ježíš jim neslibuje něco, co teprve přijde. Vy jste, už teď. Váš život dostal novou váhu, hodnotu, cenu. Vy jste Bohu milí, Bůh o vás stojí. Chce vám být nablízku. Nevadí, že se vám leccos nepovedlo. Vy jste Bohu milí, blahoslavení.

To není ještě všechno. ?Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.? Ježíš toto zvěstuje lidem, kteří pozbyli jakékoli opory a mohou se spoléhat už jedině na Boha: Bůh vás přijme ve svém království. Jeho království patří vám. Budete se radovat a smát na jeho hostině.
Ježíš zvěstuje Boží milosrdnou solidaritu, Boží lásku bez předchozích podmínek všem těm oslabeným mužům a ženám, kteří stojí v zástupu před ním. Kteří přišli, aby jejich prázdná duše byla uzdravena. Nemají co ztratit, a tak očekávají a budou umět přijmout. Oni jsou blahoslavení.

Ježíšovo blahoslavenství zvěstuje, že ani bohatství ani chudoba, zdraví nebo nemoc, žádné životní přemety a skoky nemají moc rozhodovat o životě s konečnou platností. Neexistuje neměnný osud, budoucnost je otevřená. Pro ty, které život bolí, je otevřené Boží království jako čas smíchu a radosti na veliké Boží hostině. A hostitelem je Bůh sám.
A není to jen příslib pro budoucnost. Už dnes je Ježíš otevřený vůči všem, kdo jsou jakýmkoli způsobem chudí a ochuzení a prázdní. Zítra budou nasyceni a budou se smát na Boží hostině jako ztracení synové a dcery, ale už dnes s nimi Ježíš je na prázdném místě u jejich každodenního stolu. Bůh je k sobě přijme zítra, ale už dnes je v jejich blízkosti Ježíš. Zítřejší Boží království se uskutečňuje v Ježíšově dnešní přítomnosti. Poznáváme je v jeho lásce, v solidaritě, v odpuštění, které léčí chudobu a prázdnotu bolavých duší. Amen.
HP 10.8.2003