Bohoslužby (8) Nové Město na Moravě, 28. 6. 2009, Mt 20, 1-16
(Podobenství o dělnících na vinici)

Nultá píseň: 637 ?Díky Bohu vzdejme? (Dodatek) ? jenom NMnM
Introit: Ž 65, 1-5
První píseň: 65 ?Na Siónu se čest ti dává?
Modlitba
První čtení: Pátá Mojžíšova 24, 14-15 a 17-20
Druhá píseň: 158 ?Samému Bohu sláva, čest?

Kázání (Mt 20,1-16, Podobenství o dělnících na vinici):
Ten hospodář, který chodí po tržišti, to je Hospodin. Tak můžeme tomuto podobenství rozumět, i když jeho výklad v Bibli nenajdeme. Bůh je na tržišti (? na tržišti světa) celý den, od rána do večera, vlastně pořád. Věrně a trpělivě najímá dělníky. Nesedí tedy v nějaké Boží kanceláři (v koženém, otočném křesle, zahalen kouřem z tlustého doutníku)? Chodí ve vedru po ulicích. Nenechá se od člověka nahánět, přemlouvat nebo prosit. Naopak, sám člověka hledá! Bere každého vážně a je mu jedno, kolik je hodin. Domnívám se, že tohle je výborná zpráva!
Žijeme na tržišti světa! Zkusme si to představit ? syrově a bez příkras? Lze se tu přejídat i umírat hladem. Je tu nepředstavitelný blahobyt i nepředstavitelná bída. Denně se tu odehrávají krutosti, nad kterými zůstává rozum stát. Denně se ale proti této krutosti bouří lidská statečnost a obětavost. Svět má krásná náměstí i temné uličky, kde je drsný život. Na tom absurdním tržišti se najde opravdu všechno?
Na tržišti světa žijí všelijací lidé. Jsou tu otroci, kteří se domnívají, že jsou pány. Postávají tu kapsáři, kteří se radují, že vám něco štípli. Producírují se tu miláčkové davu, o které se ve skutečnosti nikdo nezajímá. Potkáte tu osobnosti i bezejmenný zástup. Je to panoptikum ? a my v tom panoptiku rádi oddělujeme zrno od plev? řadíme od nejmenších po největší, porovnáváme lidské kvality nebo majetky, rádi víme, kdo je důležitý a kdo ne, kdo je chlouba národa a kdo ostuda vesnice, kdo je hoden chvály a kdo odsouzení. Je přeci třeba vědět ? ´kdo je kdo´!
Ano, tohle děláme ? je to lidské a my jsme lidé. Ale tady čteme podobenství o Bohu a chceme se z něj učit? Jak on to dělá? Dělá si Hospodin pořadí? Porovnává? Dělí lidi na důležité a nedůležité, na chloubu a ostudu? Odpověď zní: Jak kdy, ale především úplně jinak, než my!
Na jednu stranu nevybírá, nedělí a neporovnává: To když jako hospodář chodí po tržišti a zve. Zve všechny, nedělá rozdíly. Ty pracovité, ochotné a připravené nastoupit hned ráno ? i ty, které potká až večer, kdy už snad nemá ani cenu na vinici něco začínat ?
Na druhou stranu si vybírá ? svým způsobem, tak zvláštně, nepochopitelně. Musí nás to překvapit! Když vyplácí večer mzdu, seřadí si dělníky! Neřekne: choďte po jednom, jak chcete. Ne, mzda se vyplácí v jistém pořadí, začíná se těmi posledními!
Bůh má rád ?ty poslední? (Tím není řečeno, že nemá rád ty první.) Na posledních mu ale obzvláště záleží ? na těch, kteří toho moc nemají ? Nemají peníze, nemají jídlo. Nemají uznání, nemají sebeúctu. Nemají mládí, sílu, zdraví, krásu. Nemají blízkého člověka! Někteří, kupodivu, nemají ani dobré srdce ? jsou zlí ? ono stačí být třeba jen zdánlivě zlý, a už jste na okraji, už jste v pasti, už jen stojíte a nikdo vás nenajme! Apoštol Pavel to říká pěkně: Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: ? co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic.
Bůh vyvolil to, co není. Slabé, neurozené, opovržené ? ty, co vlastně ani nejsou, ty bere! Ty Bůh chce. Ty přijímá. U těch se zastavuje, když chodí po tržišti ? aby jim řekl, že o ně stojí a že má pro ně odměnu. Jejich je království nebeské! Můžeme tušit, že Pán vinice nejraději prochází úřady práce, psychiatrické léčebny, sqoty, nádražní haly, věznice, dětské pokoje, ze kterých se vytratila radost ... Tam všude postávají a polehávají lidé ? jako v tom podobenství o dělnících. Vždyť jsme to před chvílí slyšeli: Hospodář viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu...
Bůh má rád ?ty poslední?. Ty, kdo ho nejvíc potřebují. Ty, kdo se ostýchají, kdo si o nic neřeknou, přijdou pozdě, když se rozdává pomoc ? nebo nepřijdou vůbec. Bůh myslí na ty, kdo si sebe neváží a vždycky zůstanou stát někde vzadu. Pán vinice vyhledává ty, kdo ještě nepromluvili, mlčí, nebo se už odmlčeli? a přitom vlastně volají po zájmu a pozornosti.
Snad smíme od našeho Pána odkoukávat jeho metodu ? totiž při posuzování druhých vidět ty poslední na prvním místě. Snad ano? určitě však s pokorou velkou jak tržiště samo!
Bůh je mezi lidmi celý den ? od rána do večera, vlastně pořád! Bere každého vážně a je mu jedno, kolik je hodin. Hledá člověka! Věrně a trpělivě zve a najímá. Nabízí odměnu a tu pak spolehlivě vyplácí. Domnívám se, že tohle je výborná zpráva!
Kam nás to ale hospodář vlastně zve? Neboli ? co je ta vinice z Ježíšova podobenství? A jakou odměnu nám to nabízí? Neboli ? Co je ten denár? Podobenství o dělnících začíná slovy: Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář ? s královstvím nebeským ? Ježíš mluví o království svého Otce. Mluví o něm často, a vždy nepřímo, v podobenstvích ? doufá že pochopíme ? Jak tedy ta vinice a ten denár s tímhle zvláštním královstvím souvisejí?
Ta vinice: Zdá se, že ta království ukotvuje? je někde tady, nedaleko od tržiště, vlastně na tržišti světa? Ta vinice staví království na zem. Do reality. Do života. Sem! Boží království je součástí tohoto světa a má svého Pána. Ten říká všem, kdo poslouchají (a to osobně, z očí do očí), že v jeho království je dost práce a že Pán stojí o to, abychom mu s ní pomohli.
A ten denár: Ten naopak království od země osvobozuje. Je to symbol Boží spásy, vysvobození a odměny, která se nedá měřit nebo poměřovat. Ten denár jakoby zdvihal nebeské království k nebi. Jakoby je otevíral do věčnosti. Boží království není z tohoto světa!
Takže tohle království není od světa odděleno, ale nějak zvláštně ho prostupuje. Není vázáno na nějaký konkrétní čas v budoucnosti ? i čas prostupuje. Dosahuje i za smrt, proto v něm můžeme dojít věčného naplnění! Boží království je v tomto světě, a přitom není z tohoto světa. Přesně tak, jak to řekl Ježíš Pilátovi: Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud. Ano, je tu, ale tak trochu sem nepatří. Je na světě ale také je odjinud. Kralování, které prostupuje tenhle svět, ale tenhle svět je nepřijal. Je mu bláznovstvím? Proto na vinici pořád berou, pořád mají místo ?
Tohle království se světu přiblížilo v Kristu, jak oznamoval Jan Křtitel: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. Tohle království se rozvinulo do plnosti v Kristově působení, smrti a vzkříšení. Tohle království je tu! ? ve světě a v přítomnosti. Je mezi lidmi, mezi námi. Ježíš to říká farizeům přesně: Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ´Hle, je tu´ nebo ´je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!
Hledejme tohle bláznivé království! Všechno ostatní přijde navíc?
Klidně zopakuji tu výbornou zprávu i do třetice: Bůh je na tržišti celý den, od rána do večera, vlastně pořád. Chodí do temných uliček, možná přednostně právě tam. Bere každého vážně a je mu jedno, kolik je hodin. Má rád člověka a cítí lítost nad těmi posledními. Je to milosrdný Hospodář!

Pane Bože, náš Otče. Ty jsi dobrý hospodář. Jednáš s námi laskavě, i když ti vždycky nerozumíme. Chceme se ti podobat a umět dávat přednost posledním. Nikdy nevíme, jestli jimi nejsme nebo nebudeme my sami. Pane, děkujeme ti za tvoje milosrdenství.

Amen

Třetí píseň: 384 ?Pomoz mi, můj Pane?

Ohlášky:
Přímluvná modlitba
Poslání: 2 Tes 2, 16-17
Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať svůj obličej k tobě a daruj ti pokoj. Amen (Nu 6,24-26)
Čtvrtá píseň: 636 ?Z tvé ruky Pane můj? (Dodatek)